Z fotografů, se kterými jsem se v posledních letech setkal, mám lidsky asi nejblíže k Jarce Kacarové - Fistuli. Za ty roky jsme spolu strávili dost času, pronesli mnoho slov a ještě více jsme toho neřekli. Tak, jak to přátelé umí, když nemusí mluvit a přesto ví. Byla i první, komu jsem nabídl možnost
medailonku na tomhle blogu, a jen její vytíženost (to říkala ona, já vím, že se jen styděla) způsobila, že ten její vyšel až jako druhý.
...z nedoručených vzkazů... (otevřený cyklus)
Dnes vyšel na serveru DIGIaréna rozhovor pod názvem:
O vnímání hudby a fotografii s Jarkou Kacarovou, který je tak trochu pokračováním těch slov a vět z našich setkání a mailů.
Snad se vám budou líbit slova i Jarčiny fotografie, které je provází.
Má opravdu skvělé fotografie, jdu si přečíst ten ten rozhovor :)
OdpovědětVymazatFrantišku, já nemám slov a ještě pořád - dle Tvé rady mlčím :-)) /prý to umím i významně :-)/
OdpovědětVymazatAle přesto a zatím nezmáhám se na nic víc než - díky...
Fis