středa 20. srpna 2008

To ráno


To ráno před čtyřiceti lety, to si pamatuji, jako by bylo dnes. Večer před tím jsme nemohli dlouho usnout. Okrajem naší vesnice, se nesl divný hluk, který jsme nedokázali identifikovat. Naši se dohadovali, že možná vyjely kombajny...


Přesto jsem se probudil brzy - na kluka, který měl prázdniny. V kuchyni byly z rádia slyšet vzrušené hlasy a máma, která se chystala do práce, s pláčem budila tátu: "Franto… vstávej… je válka…."



I kdybych zapomněl na desítky či stovky mrtvých…na to, že odvlekli naši vládu a na její místo postupně dosadili poddajné aparátčíky….

I kdybych zapomněl na marast, který tu nastolili s podporou českých pomahačů…na to, že třiadvacet let okupovali tuto zemi a nebýt prohrané (studené) války, tak jsou tu dodnes….

I kdybych zapomněl , že dodnes by rádi diktovali co smíme a co ne…


Tak ten mámin pláč a strach - TEN jim nezapomenu NIKDY.



21.8.1968 na YouTube

neděle 17. srpna 2008

Deštivý den v Praze


Deštivý, velice deštivý jsem si vybral den na návštěvu Prahy. A to jsem chtěl hlavně vidět fotky v zahradách Pražského hradu. Musím se přiznat, že doplavat až tam se mi tento den nepovedlo. Byl jsem rád, že jsem uviděl výstavu Františka Dostála a pak už jsem jen trpně díval na proudy vody co padala z nebe a čekal, až nastane čas na kafe s Berenikou Haladovou se kterou jsem měl odpoledne drbací sraz.


Přesto jsem svůj fotoaparát nenechal úplně zahálet a pár záběrů v centru Prahy udělal.

Nejsou to sice Hradčana, ale pohledů na asijské turisty, fotící Valdštejnský palác a kryjící při tom fotoaparát před lijavcem vlastním tělem jsem si užil v sobotu více než dost.

Ale s Berenikou jsme si popovídali, alespoň jednu výstavu jsem viděl... nakonec to nebyl ztracený den.

Amatér František Dostál


Velice nerad ve svém volnu navštěvuji nákupní centra. Možná i proto, že v jednom z nich pracuji.
Tentokrát jsem udělal vyjímku a jedno z nich navštívil cíleně. Ne, že bych neodolal lákavým slevám jako účastníci komedie Český sen. Já jsem tam vyrazil za fotografii. Tedy lépe řečeno za FOTOGRAFIÍ.
Pánové a dámy kunsthistorici snad prominou, ale já si soukromně dovolím přirovnat dílo Františka Dostála k fotografiím H.C. Bressona. Nechci se pasovat do role znalce děl obou zmíněných pánů. Přesto tu vidím mnoho styčných bodů. Hlavně sounáležitost autorů s fotografovanými lidmi, vyjadřují že jsme jedna veliká lidská rodina. Navíc u děl obou fotografů, mívám pocit, jako bych četl některou z knih Bohumila Hrabala.


Amatér…
Kolikrát jsem četl pod fotografií jako omluvu autora: "Jsem jen amatér. Nejsem žádný profík."
A tak se pod toto slovo schovává neschopnost a neochota učit se a naučit základy řemesla.
Moderní fotoaparát dnes většinou sám zaostří a najde optimální expozici. Co na tom, našemu synkovi či strnule stojící tetičce chybí prsty na ruce a z hlavy roste strom. Co na tom, že v ostrém slunci mají z očí tmavou díru a z čela přepálený bílý flek. Co na tom, že fotka je bez myšlenky a invence. Autor je přece amatér a má taky NÁROK na své místo na uměleckém nebi a s tím spojenou pochvalu a ocenění ostatních.

My - co si už více pamatujeme, víme co byl časopis Mladý svět. Myslím, že tam jsem se s fotografiemi Františka Dostála setkal poprvé. Nekvalitní tisk na nekvalitním papíru, ale FOTKY! Po čase se pro mě jméno tohoto autora stalo pojmem.

Teprve letos, když už je Františku Dostálovi sedmdesát let, jsem se dozvěděl, že co se týká fotografování - byl celý život AMATÉR. Živila ho úplně jiná práce a své krásné lidské fotografie tvořil až ve svém volnu. Ano u některých jednotlivých fotografií jde najít formální mušky na kráse. Kdo hledá, vždy najde. Ale kdo hledá krásu a ne líbivost, nevšední pohled na všední děje, kdo je přístupný jistému pábení… tomu dílo pana Dostále jistě řekne moc.

A tak se nedivte, že když slyším Amatér jen jako omluvu na nekvalitu a šunt, začnu hledat sekeru a špalek…


Výstava Letní lidé Františka Dostála v obchodním centru Nový Smíchov končí již 26.8.08.