Jarka Kacarová zvaná Fis...

Tiché rozmlouvání...

…či správněji Fistule. S touhle paní se, na rozdíl od předešlého Luboše Blažka, znám už delší dobu i osobně. Dokonce si troufám říci, že jsme blízcí přátelé. Ale i ji jsem nejprve poznal jen virtuálně jako autorku fotografií na serveru FOTOAPARAT.CZ. Tam jsme komunikovali tak často, že při prvním osobním setkání z očí do očí jsem řekl jen Ahoj a snažil se pokračovat v hovoru přerušeném hodinu před tím na NETu.

...o stáří

Jarčiny fotografie se zdají být dost ovlivněny jejím dalším koníčkem s velkým K. A tím je hudba. Lépe řečeno sborový zpěv. Zpívá ve dvou litoměřických sborech a navrch se jako hospodářka stará o chlapecký sbor. Jako je hudba tou nejčistší esencí abstrakce, kde není místo na popisnou přímočarost, tak i její fotografie mají většinou přesah někam za horizont běžného vnímání.

o bariérách...

Svými fotografiemi ráda zve do světa "za horizontem" i nás, diváky. Ale ne každému je dáno vidět, vnímat jako ona. Mám její práce rád a přesto občas zůstávám někde v půli cesty. Snad nedostatkem správné empatie, snad příliš mužským a přímočarým myšlením.

trojice...

S technikou si nedělá po žensku nějak moc starostí. Jelikož fotografuji stejnou značkou fotoaparátu, měl jsem několikrát snahu probírat i technické aspekty těchto přístrojů. Nepochodil jsem. Fistule zná, to co musí a více nepotřebuje. To není prezentace jejího názoru. To je názor můj, když vidím co s tím minimem technických znalostí dokáže.

z kašny

z kůru

O Jarce Kacarové by se dalo asi psát ještě dlouho, ale raději nechám působit její fotografie. Kdo by měl zájem o větší vzorek její tvorby, tomu doporučuji navštívit například její galerii na severu FOTOAPARÁT.CZ.

Ale varuji - není to na rychlé prolistování. Chce to čas a jistou pohodu.
A alespoň kousek hudebního sluchu...