sobota 30. května 2009

Za krovkami Dany Kovaľové

...jsme nazvali rozhovor s novinářkou Danou Kovaľovou, který dnes vyšel na serveru DigiAréna pod tímto podtitulem: "Rozhovor nejen o cestách do válkou a katastrofami postižených míst s píšící a fotící novinářkou, která má za to, že bůh existuje a ve volných chvílích nejspíš trochu fotí."

foto Pavel Petruška

Dana v něm velice otevřeně hovoří nejen o svém fotografování a jsem ji za to velice vděčný. Posuďte sami, nakolik je její vyprávění o fotografování, cestách a o ní zajímavé. Za rozhovor se dostanete kliknutím na Daninu fotografii.

čtvrtek 28. května 2009

...až nápadně nenápadný Miroslav Jarý

z cyklu Ostrovy

Jestli je Miroslav Jarý v reálu něčím velmi nápadný, tak je to tím, že svým vzhledem a chováním natolik splývá s okolím - je tak nenápadný - až to občas přitahuje moji pozornost. 

Pošpiněná poetika včerejšího večera

A podobné je to i s jeho obrázky. Nikdy jimi asi nebude hlasitě oslovovat davy  a oslňovat na předních stranách těch nejčtenějších tiskovin.  Mají daleko do bouřlivých vod co tvoří během krátkého času nová koryta řek. 


Vor ve vlnách

Ale jako kapka za kapkou prorazí kámen nebo naopak nový stvoří, tak i jeho obrázky nenápadně posunují vnímavost diváka někam za horizont každodenní  všednosti.


Jak váleli sudy

Jeho obrázky mě nutí přemýšlet o prostoru a času kolem nich. 
O tom, co přímo řečeno, či správněji - zachyceno - nebylo. 
O tom co se děje za jejich okrajem. 
Co bylo a co teprve asi nastane. 


Hedvábí z šatů lesních tanečnic

Nejsou to fotografie, u kterých trávím každý den mnoho času. A nejsou vhodné pro prosté dělání kulisy na pozadí jiné činnosti. Stejně jako není vhodná ke konzumaci ve velkém kuchyňská sůl. Ale byť tuto poživatinu požíváme jen ve špetkách, život bez ní by byl jen planou náhražkou.




Více Miroslavových fotografií najdete například na serveru PhotoExtract nebo - asi ještě lépe - přímo na jeho WWW stránkách 

pondělí 25. května 2009

O Máně a cestách amatérů

...je název dalšího fejetonu, který mi vyšel vy DIGIaréně. O tom co se může skrývat pod slovem amatér jsem se zamýšlel už v úplně prvním článku tohoto blogu pod názvem Amatér Franta Dostál, kdy jsem upozorňoval na jeho tehdy probíhající výstavu. Dnes popisuji spíše tu druhou (a větší stranu) stranu téže mince... 

dospívání...


Takže vám přeji příjemné počtení a pokud zanecháte stopu pod článkem budu opět rád.

čtvrtek 14. května 2009

Jarní proměny GALERIE V KOPCI

Dnes jsem už k Galerii V kopci nepřišel jen náhodou.  Něco mi říkalo, že by nemuselo být marné udělat si malou zacházku a nakouknout. Nakonec z toho byla asi čtyřicetiminutová  zastávka na cestě z knihovny. 



A myslím, že se vyplatila - bylo se na co dívat. Trojice autorů nějak spjatých s našim regionem vystavovala své obrazy a skleněné plastiky. 
Nejvíce mě zaujala Alena Dědičová  (1958), zdaleka nejen tím, že většina děl byla od ní.   Výběrem vystavených obrazů mi dala, svým způsobem, nahlédnout pod pokličku její tvorby. Vracení se k tématu, hledání výrazu, který by ještě lépe vystihoval to co chce sdělit… jak u jejich "modrých" hladinovek, tak u figurálních kompozic v teplých tónech. 
Bohuslav Eckart (1957) a Marie Hornychová (1947) mě už tolik nezaujali, ale to jen vyjadřuje můj dosti okrajový zájem o sklo, jako materiál. 



Každopádně  - pokud budete mít chvilku času a cestu kolem Mariánské ulice v České Lípě, udělejte si čas na návštěvu této malé Galerie V kopci. Jsem přesvědčen, že  to bude užitečně strávený čas.

středa 13. května 2009

Výrazná Eva Staňková

košilka zklamané ženy

Pro mě je Eva Staňková jakýmsi skokanem tohoto roku. Poprvé jsem si jí všiml na konci ledna v souvislosti s poznámkami pod mými fotkami z osmdesátých let.  Její práce mě tenkrát ještě nijak zvlášť nezaujala.
 


krajina s člověkem

To jsem ještě nevěděl, že zpracovávat fotografie se teprve učí. Ale má za sebou výtvarné vzdělání a kus dobré práce s malbou, knižní ilustrací a grafickými technikami. Ostatně podívejte se sami na její WWW stránky.
 

past

Sotva si svůj fotoaparát osahala a našla spojnici mezi přístrojem a svým pohledem na věci kolem, nastal v jejím fotografování kvalitativní skok nahoru. Dosti rychle si uvědomila trochu jiné zákonitosti fotografické práce a naučila se je používat.
 

polní

Eva Staňková nezapře oko i ruku grafika. Umí najít netušené zkratky v obrazech a předávat je ze své sítnice a mysli i nám, kolem stojícím. Umí i - když je to zapotřebí - vkusně zapojit do obrazu text. 
 


Stav duše č. 21 Smutek pod kontrolou

Není to dávno, co jsem od Evy dostal tři její grafické listy. Občas je vyndám z desek a dívám se na ně. Pak si otevřu její galerii na PhotoExtractu a nechávám myšlenky plynout. Neporovnávám. Jen se dívám a vidím stejný styl.  Rukopis, který se stále vyvíjí do svébytnosti.  Je jako ona. Trochu nesmělý, trochu i hubatý a hlavně - hodně výrazný a nepřehlédnutelný.

A já se těším čím zase překvapí.  


pondělí 11. května 2009

Schizofrenie vnímání abstrakce

Další můj článek vydaný na serveru DigiAréna se věnuje vnímání abstrakce.  Jsou lidé, kteří abstrakci mají rádi a je i mnoho takových co ji nechápou - někteří natolik, že se dívají nepřátelsky na každého, kdo o abstrakci mluví v dobrém. Je to vše o emocích a empatii. Objektivní pohled asi ani není možný, takže i můj článek je jen subjektivní názor jedince stojícího na straně těch, co si k abstrakci našli cestu.


A ledy se prolomily...

Budu rád, pokud vyjádříte pod článkem svůj názor. Hádky nevyhledávám, ale kultivovanou diskuzi (byť s člověkem odlišného názoru) mám rád.
 

pátek 8. května 2009

Never more?

„Tak už nám zase vládnou komunisti,“ by dnes asi řekla posluhovačka Millerová panu Švejkovi …
 
Soudruh Tlustý - sám o sobě říká, nikdy komunistou nebyl a v KSČ byl ryze účelově (tady už není tak otevřený), došel k názoru, že tato vláda je málo pravicová. A tak aktivně pomáhal našim oranžovým komunistům (Podívej -kvete Růža)a rudým stalinistům (Jó třešně žrali), tuto vládu svrhnout.  A to za spokojeného pobrukování stařičkého mocnáře, který došel k názoru, že čím Evropě hůř, tím jemu líp.
 
Aby bylo jasno, náš mocnář taky komunista nikdy nebyl. Dokonce tvrdí, že je nemá rád.  Spolupracuje s nimi také pouze účelově – jen když se mu to hodí – to mu pak nesmrdí nikdo. A tak dnes jmenoval vládu, jejíž někteří členové asi taky nikdy nebyli komunisty, a členy KSČ se stali pouze z prospěchářství.
 
To je přece něco jiného, když tomu zločineckému režimu aktivně sloužili jen z vypočítavosti, ale v hloubi duše mu nevěřili. Pro to má náš veliký evropský disident mnohem větší pochopení, než pro ty, kdo se otevřeně stavěli tomuto gangsterskému spolku na odpor. Pocit viny z vlastní zbabělosti dokáže  deformovat i silnější povahy.

Zatím ještě ve Strakově akademii nesedí sadističtí bachaři a kádrové rezervy ÚV. 
Zatím se to ještě jednomu velice ambicióznímu a bezskrupulóznímu populistovi nehodilo. Ale zadní vrátka nechal pootevřená…

A možná začíná být načase zopakovat si slova Internacionály. Ne snad proto, že bychom tomu věřili. Jen tak, pro jistotu - účelově…

sobota 2. května 2009

Decentní úsměvy MUDr. Cvaka

S Mudr Cvakem jsem se poprvé setkal na serveru Fotoaparat.cz . Až později - v souvislosti s jeho výstavou v Dárkovně - jsem zjistil, že je to přezdívka Ing. Tomáše Vimmra z Prahy.


Pokaždé když se, byť jen na chvilku, podívám na některou z fotografií Tomáše Vimmra, zjistím, že i mé - většinou podmračené - koutky úst jdou nahoru. A to kdykoliv.


Humor Tomášových fotografií není prvoplánový. Občas je jemně zašifrovaný a vždy citlivě nadávkovaný jako koření mistra kuchaře ve vyhlášené restauraci. To také musí být poznat, ale nesmí samoúčelně přebít vše ostatní.

Tomáš, tak jak jej znám, je městský fotograf. Město je mu jevištěm, kulisou i hledištěm. A taky místem, kde potkává lidi. Protože člověk je přítomný na každé jeho fotografii. Občas "jen" zprostředkovaně, ale vždy tam je.

Všimněte si Tomášových momentek. To nejsou žádné náhodné cvaky. Každá je zkomponována jako perfektní ateliérová fotografie. Nikde nic nenadbývá, vše je na svém místě. Tvarem, barvou i světlem. Práce natolik precizní, že ji asi většina lidí bere za náhodu a ne něco promyšleného. Ovšem taková "náhoda" může potkat vícekrát za sebou jen velmi připraveného autora.

Ing. Tomáš Vimmr je velice laskavý a nenápadný člověk. Ale určitě ne nenápaditý. Právě naopak. Za ostýchavým úsměvem ukrývá pohotovou a věci znalou mysl. Nepotřebuje nic stavět na odiv. Je pozorný posluchač a divák. A když promluví, je dobré mu naslouchat. Ví, co říká.