neděle 28. února 2010

Když se řekne krize


Stínový život dryád ve světě lidí

Spíše úsměvné zamyšlení o krizi, a to hlavně té tvůrčí, najdete opět mezi mými fejetony na DIGIaréně. Takže vás opět zvu k přečtení a případnému zanechání stopy buď přímo na DIGIaréně nebo zde.

sobota 27. února 2010

Jindřich Štreit - Braziliáni v Novém Boru

Letošní masopust v Novém Boru opět probíhá v duchu brazilského karnevalu a tak, když se pořadatelé dozvěděli o cestě pana profesora Jinřicha Štreita do Brazílie, požádali ho, aby uspořádal jednu z výsledných výstav i v jejich městě.

Výsledek jsem viděl a zažil na včerejší vernisáži v novoborském městském kině. Nebudu popisovat průběh vernisáže samotné. Nálada byla sváteční, účast hojná a pozdravy  - osobní i zprostředkované - srdečné.



Co na mě včera působilo velice úsměvně, že v té přehlídce zrcadlovek zn. NIKON a CANON byly i dva menší fotoaparáty. Můj Panasonic a maličká krabička na mýdlo (nevím jaká to byla značka), kterou si pan profesor Štrait dokumentoval svou vernisáž. Podle technické kvality a velké hloubky ostrosti u vystavených fotografií, i tyto díla dělal zřejmě tím samým nebo podobným přístrojem.
Ano, alespoň u pana Štreita je to hlavně rukama, okem a srdcem. Technika tu nepanuje, ale slouží.


Vystavené fotografie byly barevné, což u tohoto autora není vůbec běžné. Ale jak sám řekl  - barevná země chtěla barevné zpracování. Určitě stoji za shlédnutí, následnou sebereflexi a případnou diskusi s kolegy.



Ještě se snad zmíním o skvělém vystoupení paní Jany Koubkové, která přijela zazpívat svému kamarádovi i se svým kvartetem.

Více informací o tom proč a jak vznikl vystavený soubor fotografií i kniha se dočtete v tomto článku.
Máte-li cestu do Nového Boru, zkuste si najít čas a výstavu navštívit. Jistě to bude stát za to.

pondělí 22. února 2010

Českolipská výstava Vladimíra Bruntona

Pokud vykouknu z okna, stále ještě venku převládá bílá barva, ale denní teploty už dokážou vystoupat nad bod mrazu. To je dobrá zpráva, pokud si přitom neuvědomíme, že to také znamená kluzké chodníky a ulice po ránu. Takže má dnešní vycházka za kulturou byla částečně klouzací, ale kozáčka jsem nikde tancovat nemusel. Ven mě vytáhla už "postarší" zpráva, že Galerie v kopci hostí opět zajímavou výstavu. Dnes jsem už nenašel žádnou relevantní výmluvu, která by mě udržela doma a do uvedené galerie jsem hned po ránu vyrazil. 



Vyrazil jsem až moc brzy, takže jsem měl čas si prohlédnout plakát ve výkladu a ještě se trochu projít a proklouzat po okolí. Nakonec jsem se dočkal a stálo to za tu trochu čekání.
 Výstava Vladimíra Bruntona byla přinejmenším zajímavá už způsobem prezentace jeho děl. Šlo převážně o velkoformátové fotografie na plátně nebo ručním papíře, na které autor nanáší vlastní světlocitlivou emulzi. Viz.:



Hlavní stěnu zabíraly velkoformátové portréty skutečných celebrit. Václava Havla, Miloše Formana, Václava Klause, Tomáše Bati a taky Jiřího Korna. Myslím, že autor velice dobře vystihl portrétované osoby a zdaleka přitom nešlo jen o vzhled portrétovaných osobností. Takhle nějak si představuji skutečnou portrétní fotografii, která umí jít i pod kůži portrétovaných.











V přístěnku je umístěno několik fotografií Jana Saudka v "Saudkově" stylu. Tady se už můj vkus rozchází s autorovým. Ale přiznám se, že tvorbu pana Saudka sleduji už desítky let a od prvotního nadšení z jeho novátorství a úhlu pohledu, jsem se dostal k rozpakům, nakolik jde i něco hezkého během let rozmělnit na drobné a kolik čaje se dá vyvařit z jednoho sáčku. Takže tyto fotografie mě nijak moc neoslovily. Ale jde jen o můj subjektivní pohled a ti co kupují podobná díla by se mnou jistě nesouhlasili.


Většina dalších vystavených děl byly také figurativní fotografie, tentokrát už "bezejmených" lidí, či jejich částí. 







Co mě osobně zaujalo nejvíce, byly fotografie prezentované pod názvem PINHOLE AT THE BEACH. Nevím, zda jde vskutku o mořský příboj fotografovaný pomocí dírkové komory, ale exprese těch snímků skutečně evokuje vodní živel a jeho sílu při nárazech na nějaký útes. Tato malá skupina obrazů mě dokázala na chvíli pohltit natolik, že jsem je i slyšel. 



Každopádně bylo dobré si do této galerie zase jednou zajít. Jen lituji, že jsem prošvihl vernisáž, která byla za účasti autora a byla prý velice zajímavá..





Galerie v kopci, Mariánská ul., Česká Lípa. - otevírací dobu a spojení najdete na první fotografii.

pondělí 15. února 2010

Další fejeton na DA

Dlouhé čekání na oblevu


Opět uplynulo čtrnáct dnů a na DIGIaréně vyšel další můj fejeton, tentokrát pod názvem O čudlících kolem nás. Tentokrát opět v trochu kontroverznějším tónu, takže můžu čekat reakce "postřelených". Každopádně vás zvu k jejich přečtení.