středa 27. ledna 2010

Fotografie Týdne na DIGIaréně


Altamira XXI. století

Po jistém váhání jsem přijal nabídku šéfredaktora DIGIarény - pana Puka, abych jednou za čtrnáct dnů udělal jakýsi výběr nejlepších fotografií za minulý týden z galerie na DG. Výsledky toho prvního pokusu najdete v článku Svět je v tlapách koček: fotografie týdne. Teď už jen závisí na ohlasu, zda bude mít smysl dělat tuto činnost dále. Každopádně můžete na označeném místě konfrontovat váš možný pohled na uplynulý týden s tím mým.

středa 20. ledna 2010

Když komentář, tak pod jménem...


aby bylo jasno...
...
Jste pro to, aby byly diskuze pod články na zpravodajských webech anonymní, nebo se mají otevřít jen registrovaným čtenářům?
Odjakživa jsem byl proti anonymitě diskuze. Od začátku říkám, že anonymní diskuze je jeden ze zločinů českých serverů. Umožňují psychopatům, aby se předváděli na jejich stránkách a z diskuze udělali rejdiště magorů, kteří se vůbec nevyjadřují k tématu. Je to otázka množství a anonymity. I anonymní diskuze, kde je málo lidí, může být kultivovaná. Asi rok píšu na iDnes a diskuze vůbec nečtu. Absolutně mě to nezajímá. Po pěti měsících jsem čtenářům řekl, že buďto diskuzi k mým článkům zavřou, anebo tam skončím. Vedení s tím souhlasilo, takže jsem v rubrice Technet jediný autor, u kterého se nedá diskutovat. Je srandovní, že o mých článcích probíhají diskuze pod články jiných autorů.

...
Je to podle vás opravdu nejlepší systém, jak vytřídit hodnotné názory?
Všechny názory jsou hodnotné. Nedělím názory na hodnotné a nehodnotné. Ztráta anonymity jen přinutí lidi, aby se chovali slušně. Názor má cenu, když je spojen s konkrétním člověkem. V tom se odlišuje od zprávy. Názor anonymního člověka je na prd. To je podobné jako s českými novinami. Jejich nemoc je, že citují anonymní zdroje.



Tak toto je malá část rozhovoru Petra Vnoučka s Milošem Čermákem, který jsem dneska nalezl na serveru  TÝDEN pod názvem: Diskuse jsou rejdištěm magorů a psychopatů.
Mně nezbývá než se slovy pana Čermáka souhlasit...


neděle 17. ledna 2010

Krajina v zimním hávu


Tak to je název článku dnes zveřejněného na DIGIaréně. Asi nemá cenu popisovat o čem vypráví, název je dost návodný. A tak, pokud máte čas a náladu vás zvu.


čistý jako anonym

Toto pozvání se samozřejmě netýká zbabělého parazita, který si své malé ego  (a bůhví co ještě) léčí anonymními  výkřiky zde, či na FOTOBOOKU.  Až odloží masku za kterou se schovává, rád s ním zkřížím pero a vtip. Do té doby jím jen pohrdám. Viz článek Anonymní špína na FB.

čtvrtek 14. ledna 2010

Došlo uhlí, došla pára...


                              
…vlak nám umřel mezi poli
pod oblohou plnou jasných hvězd…




…zpívá v jedné ze svých písní Karel Plíhal.  Někdy mám ten pocit, že zpívá o mně. Obzvlášť když svoji páru vypustím zbytečně na věci a lidi, se kterými ani nemá smysl se zabývat. Ale ten pocit marnosti, pachuť ze zbytečné námahy vysvětlit něco lidem, co nechtějí slyšet, je stejně jen dočasný. Pustím si třeba právě nějakou Plíhalovku a svět kolem hned vypadá jinak. Přestanu nadávat a vzpomenu si na mnoho fajn lidí, které znám nebo o nich alespoň vím. Mají nad těmi druhými velkou převahu…


… Na poměry už nenadává,
podle ní jsme všichni šašci,
přece kolikrát už ten vlak s náma stál



Proč těch pár řádků takřka o ničem? Třeba jsem chtěl vystavit fotku a bylo mi blbé k ní něco nenapsat. Třeba.  Anebo mi dneska nebylo nejlépe, ale pak jsem se zase zaposlouchal do melodií a textů výše uvedeného autora a najednou jsem zjistil (jako už tolikrát), že je mi fajn a mám zase nadhled. Je na vás, co z toho si vyberete.
A já si zatím pustím další písničku…

úterý 12. ledna 2010

Jak se bahno ze dna zvedlo...

...aneb o konečném vítězství ujařmeného lidu nad tyraníí.


Dlouho tam dole něco sbíralo síly. Muselo zetlít hodně myšlenek, invence, znalostí i empatie, aby se mohlo zrodit to nové krásné a progresivní. Ten předvoj nových časů, kdy si budou všichni skutečně rovni, a nikdo nebude vyčnívat.
Pak se to konečně zvedlo ode dna. V kalné vodě z rozvířeného bahna se některé bubliny počaly dělit do více identit, ale cíl byl pořád stejný. Dosáhnout vrcholu a ukázat všem, že je to jednou pro vždy tu!
Konečně v pohybu! Konečně to nikdo nemůže ignorovat! Všichni vidí ten kal a cítí odér bahenního plynu. Co na tom, že zeleň žloutne a živé prchá nebo hyne. Hlavně rychle ke slunci s tím opojným pocitem, že ! Co ? No přece JÁ, to musí stačit!

A je tu konečně vrchol! Už je to výše než ostatní  - nikdo ten pahorek na hladině nepřehlédne! Ještě okamžik a… tichým „plow“ bublina praská a zanechává po sobě jen hutný odér bahenního plynu. To dobou už v kalu, který to na své cestě tak slavně rozvířilo, pár chytrých sumců zkušeně sbírá svůj podíl.  Sumci milují kalné vody, v čistých je na ně moc vidět a to nemají rádi.

Po nějakém čase se kal pomalu usadí.

Nevadí, tam dole totiž už zase něco sbírá síly…

neděle 10. ledna 2010

Úsloví?



Na každém šprochu, pravdy trochu…

Opět jsem slyšel (četl) úsloví, o kterém jsem si myslel, že je odnesl čas spolu s uličními výbory a na stranické buňky donášejícími domovnicemi. To úsloví zní: Na každém šprochu, pravdy trochu…
Dvacet osm znaků nebo taky pět nevinných slov, ovšem poskládaných do esence zákeřné zbabělosti. V čem spočívá ta zákeřnost a zbabělost?

Ten kdo je pronese či napíše, hodí hrst bláta na jinou osobu či skupinu osob, s vědomím, že nic neriskuje. Takový člověk se nepostaví a neřekne:„Jste lump a vyvrhel, stojím si za tím a dám si veliký pozor, abych nikdy nenechal své děti ve vaší blízkosti!“  Raději pronese něco ve smyslu, že zaslechl o dotyčném něco od nejmenovaného zdroje, co zná člověka, který měl někoho podobného vidět, jak láká děti pomocí bonbónů k sobě domů na focení hanbatých obrázků. Nezapomene jedním dechem dodat, že takové blbosti sice nevěří, protože dotyčného zná jako celkem solidního člověka. Jenže na každém šprochu pravdy trochu a bylo by dobré, kdyby takovému hajzlovi někdo raději polámal ruce a nohy.

Dílo je dokonáno, špína vržena a její metač z obliga. Jen řekl, co slyšel a dokonce se dotyčného zastal!
Je pravda, že toto úsloví se asi neříká mezi čtyřma očima, když jsou síly vyrovnané. To už spíše na veřejnosti, aby případných pár facek šlo pomocí žaloby proměnit v peníze. Ale nejčastěji se šíří těchto pět slov z úkrytu, mnohdy i pod cizí identitou.  Anonymita internetu je jejich zemí zaslíbenou, takový člověk má z osobního setkání obavy a vyhýbá se mu.  A když už vás náhodou potká, dělá, že vás neviděl, ač máte na úzké cestě dost potíži se navzájem vyhnout…

V mnoha úslovích je skrytá jistá lidová moudrost, ale jsou obraty, které se lidově jen tváří, stejně jako lidová myslivost. Mají pomocí špíny vrhané kolem těch, co je pronášejí  jen ušpinit co nejvíce lidí. Neb čistému vše čisté, ale špinavec vidí špínu všude – jen tak si sám může připadat čistší.

Zatím co uliční výbory a partajní domovnice vzal čert, špínu na duších si někteří lidé pěstují dál…


Konec konců – nejde o nic nového pod sluncem: „To je bratr toho zavražděnýho, to bude asi taky pěknej lump!
(Jaroslav Hašek – Švejk)

středa 6. ledna 2010

Plné ruce novoročenek




Doba novoročenek pomalu doznívá i když některé vlašťovky ještě můžou bloudit až do konce ledna.Většina z nás si mne ruce, že máme zase na rok pokoj. A nezáleží kolik přemýšlení a práce do toho přání kdo z nás věnoval. 
Každopádně je to zajímavé minicvičení kompozice i typografie. 
Novoročenkám věnoval první letošní číslo i pan Chadima ve své fotorevue. Stojí za to nahlédnou a porovnat s těmi svými. On ten rok zase uteče velice rychle a brzy už zase začneme přemýšlet jak na to. 

sobota 2. ledna 2010

Oběd u starého pána


aneb Jak stáhnout ovci aby přitom moc nebečela.


Náš současný prezident, hlava pomazaná, rád tvrdil, že neexistují třetí cesty ani v ekonomice, ani v politice. Přesto minimálně jednu sám spoluvytvořil. To když Miloši Zemanovi prodal místo předsedy vlády za flek šéfa dolní komory Parlamentu. A tak jen neviditelná ruka trhu a ne snad pohrdání voliči, kteří dali na jeho mobilizaci proti levici, mohla za to, že dokument o faktické velké koalici se eufemisticky nazýval Opoziční smlouva.
Zeman dostal volnou ruku ve vládě, Klaus v ostatních institucích řízených státem. Korýtka byla rozdělena a jen tehdejší prezident Havel a pak Ústavní soud zabránili tomu, aby to tak už zůstalo napořád.
Před necelým rokem pan Klaus prohlásil, že ekonomická krize je jako chřipka, jak přišla, tak odejde a nemá cenu ji léčit. Dnes už s hlubokou vráskou na čele volá do zbraně proti nejhorší ekonomické krizi v dějinách naší republiky a nabízí nám lék na její potlačení.  Je jím opět velká koalice dvou hlavních stran. Zřejmě se domnívá, že když se korýtka opět rozdělí mezi vyvolené, a zamezí ostatním, aby se k nim byť jen přiblížili, nastane rozkvět přesně podle jeho gusta. Skutečná opozice bude mít silně omezené možnosti kontroly a ztížený přístup do veřejných médií, stejně jako tomu bylo při minulém dělení moci.
Už se těším na tu úžasnou mazurku, jak ji tančí například středočeský hejtman Rath, spolu s pražským primátorem Bémem. Jak ruku v ruce, něžně cukrblikujíce, dělají piruety na obě strany a přitom podělují veřejné finance firmám podle zásluh o jejich strany i osoby. Občas si i naoko vjedou do vlasů a vymění pár peprných slov, ale bude to dělané s láskou a s mírou, aby neutrpěla pospolitost – RODINA.  Protože když je v ohrožení „NAŠE VĚC“, musí RODINA držet pospolu.
Tento roku bude volebním, jak už zmínil ve své novoroční řeči současný prezident Klaus. A taky prohlásil – teď budu citovat: “ Jedna věc je jistá. Nežijeme z jakékoli benevolence minulých generací a zatím nic nedlužíme generacím budoucím. Jediné, co bychom jim mohli zůstat dlužni, by bylo to, kdybychom po sobě nezanechali svobodnou a prosperující společnost.


Takže se pokusím jeho radou řídit a udělám vše proto, aby naše země neskončila opět ve velké koalici, ať ji už její tvůrci budou nazývat jakkoliv. Mohl bych totiž jednoho dne zjistit, že jednotná kandidátka Nové národní fronty opět získala 99,96 % registrovaných hlasů.