sobota 31. ledna 2009

Rozhovor na DIGIaréně

Má ješitnost (asi jsem měl psát první písmeno velké, neb je to mé druhé jméno) mi velí opět se pochlubit. Dnes vyšel na stránkách serveru DIGIarena.cz velice zajímavý rozhovor. Jak jinak, když v něm na otázky odpovídám já, že? :-)


Děkuji šéfredaktorovi webu DIGIarena.cz - Ivo Prümmerovi, za to že mě oslovil a umožnil mi tak říci několik vět o svém vnímání fotografie. Moc mě to potěšilo.

Stránku s rozhovorem otevřete kliknutím na její obrázek pod tímto řádkem

A já budu moc rád, když tyto stránky navštívíte a případně tam zanecháte i nějakou stopu.

úterý 27. ledna 2009

Neztratit víru v člověka

Neztratit víru v člověka se jmenuje výstava v pražském židovském museu. Nezvu vás na ni, protože jsem tam sám nebyl. Našel jsem její WWW stránky, při hledání nějakých bližších dat o Mezinárodnímu dni uctění památky holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, který je zrovna dnes.

Jde jen zdánlivě o minulost a problém jiného národa, ruce si tenkrát ušpinila celá Evropa včetně našich předků (Jak asi skončili například lidé z tohoto dokladu?). A navic...


...navíc stále častěji i u nás slyším slova a věty jak opsané z nacistického antisemitského listu „Stürmer“. Že snad jde o hlouček vypatlanců z pomocné školy? Ano pod pódiem je jich většina, ale jejich vůdci na pódiu vůbec hloupí nejsou. Ani náhodou. Vědí co chce slyšet spodina. I ta skrytá a vážená, co veřejně vždy řekne Róm i když si myslí cigán a nikdy by nahlas nepřiznala to co si skutečně myslí - že židi měli být zplynováni všichni a na světě by byl klid.

Zatím si náckové snaží získat veřejnou podporu jakýmisi SA jednotkami vysílanými do některých problémových míst. Za mohutné podpory místního davu, který prý chce jen pořádek. Vím, že s některými lidmi je těžké soužití a tak jisté nálady chápu. Ale ztrátu soudnosti ne.
Naši chlapci národoví tedy vypráší kožichy Rómům. Nebudou příliš rozlišovat, že? Stejně je jeden jako druhý! Pak, když se tak dobře osvědčí, vyženou Vietnamce. Tuhle přece v televizi ukazovali, že někteří pěstujou marihuanu a jiní pašujou ty šunty, co tak rádi kupujeme. Jednoho od druhýho taky nerozeznáme, tak je raději vykopeme všechny. I ty co tu žijí druhou generaci a Čechy jsou pro ně domovem..
A pak Slováky, neměli se trhat...
A Ukrajince, stejně ...
A ostatní cizince...
A leváky...
A homosexuály...
A invalidy...
A hlavně židy, na ty se nesmí zapomenout! Ty nám dokonce mapuje samozvaný Národně vzdělávací institut pod názvem:
a...

A tady se mi už skutečně dělá šoufl.

Že to něco připomíná a lidé se už se poučili? Že je to jen pár extremistů co nemají šanci? Kdo tohle řekne po válce v Jugoslávii, nemá asi paměť. A kdo si myslí, že to se může stát jen na Balkáně a nás se netýká - byl asi za školou, když se rozdával rozum. Jen připomenu pár jmen, které lidé zvolili svého času do parlamentu. Sládek - Krejsa - Vik. Nejde o ty tři šašky, ale o ty co je byli ochotni do těch lavic posadit a dnes tleskají sofistikovanějším řešitelům takzvaného pořádku.



Nenosím černé ani růžové brýle. Jen se snažím Neztratit víru v člověka.
Jsem založením opatrný optimista. Věřím, že každý den je o malý kousek lepší než ten předešlý a ač je toho hodně k proklínání, je svět, slovy Lawrence Ferlinghettiho, přece jen - To báječné místo k narození.

čtvrtek 22. ledna 2009

PROČ a PRO KOHO

  • „…když se jednou fotograf vydal na cestu soupeření, skončí pravděpodobně jako člen některého spolku pro vzájemné obdivování. Vzdává se tak ovšem naděje, že by z něho mohl být fotograf, který má ostatním co říci…“
  • …nenechte se ovlivnit tím, co dělá jiný fotograf. Lidé jsou přece jen různí, takže cesty a zájmy jiného fotografa mohou být pro vás zcela falešné. Vy představujete jinou osobnost, buďte jí tedy…"

Tyto dva citáty Andrease Feiningera jsou úvodem k diskusi o fotografické tvorbě, kterou se právě snažím rozproudit na serveru Photoextract. Máte-li chuť nahlédnou či se dokonce zúčastnit - tak ZDE

středa 21. ledna 2009

O kýči

Docela zajímavou diskusi na téma Fotografie a kýč se mi podařilo rozpoutat na serveru Photoextract. Pokud máte chvilku času, zkuste si porovnat různé přístupy diskutujících na toto téma. Pravdou je, že ti, které já považuji za čelné představitele tohoto jevu na PEx, si sem cestu nenašli.

úterý 20. ledna 2009

Jiří Řehák - fotoamatér


Zatím co na fotoserveru Photoextract .com vystupuje Jirka jako mladý rozhněvaný muž, s břitkým jazykem, já jsem ho poznal jako velice pohodového člověka, který umí poutavě vypravovat. Ale něco z vulkánu, něco horkého v něm je...



Ale i mně dal nesmlouvavě najevo, že pravidla jsou jen pro ty, co je hodlají respektovat. Když jsem ho vyzval, ať pošle pět fotografií, které ho - dle něj - charakterizují, poslal deset snímků jednoho tématu s tím, abych si vybral. Na námitku, že pravidla mám nastavená jinak, už třetí týden nereaguje. Je to lump...



Na druhou stranu je to člověk, který ve své tvorbě jde několika směry a přitom nezůstává klouzat jen po povrchu. Zaregistroval jsem ho nejprve jako slušného krajináře. I když já na klasické krajiny moc nejsem, dokážu ocenit, pokud ji někdo dělá srdcem a s pokorou. Po čase jsem si všiml, že mi začal "lézt do zelí" s plotovkami. Díval jsem se na první, druhou…třetí… a začal nacházet poezii. Nebo ještě lépe - zvláštní hudbu, která sice nemá slova, ale budí vzpomínky na hezké chvíle z dětství vesnického kluka.

Jeho výpravy s čubami na pivo a tlačenku jsem bral z počátku jako jistý způsob hecu. Fotografováno za špatných světelných podmínek a navíc mobilem. Jenže jak fotografií přibývalo, tak celá série získávala na kompaktnosti a z původního experimentu se stalo konceptuální dílo s velikou dávkou exprese.


Veliká škoda, že nedávno vymazal svou galerii na PEx. Chápu to jako jeho formu protestu proti komerčnímu prosazování podprůměrnosti na serveru, který si vydobyl jisté renomé kvalitním portfoliem fotografií. Bohužel už odjinud vím, že takový způsob protestu jen posiluje víru u jisté části lidí, že talent lze nahradit arogancí. A práci křikem. Každý ústupek berou jako svou velikou výhru.



Jirka Řehák je fotoamatér v tom dobrém slova smyslu. Neschovává za toto slovo diletantství či neschopnost hledat vlastní výrazy a cesty fotografie. Sleduji jeho vývoj poslední dva roky a těším se na to, čím novým nás opět potěší a pobaví. Má na to.

neděle 11. ledna 2009

Kde hledat náměty

Výrazný titulek s tímto názvem mi padl do oka při listování starým časopisem. Nedá mi to a zkusím se o ten zážitek podělit s vámi. Naschvál - pokud to dokážete přečíst až do konce, dejte mi - prosím - vědět. :-)


Na prahu prvního roku šesté pětiletky, pod vlivem závěrů říjnového pléna UV KSČ k otázkám dalšího rozvoje našeho zemědělství a potravinářského průmyslu - a především v očekávání nových perspektivních cílů, které vytyčí XV. sjezd KSČ - přistoupily mnohé organizace Národní fronty již k praktickému uplatňování řady ideologických a ekonomických opatřeni ve své mnohostranné činnosti.

Tato nová vlna aktivity celospolečenského dosahu otvírá nemalé pole působnosti také všem fotografům, a to jak profesionálům, tak i amatérům. Mohou totiž svůj tvůrčí potenciál vynaložit k dobrým propagandistickým i agitačním účelům a zároveň projevit veřejně nejen vlastní míra uměleckého zrání, ale i své společenské angažovanosti.

Tak například jen samotný způsob aplikace závěrů říjnového pléna v zájmových zemědělských svazech Národní fronty, tedy v organizacích, které se přímo podílejí na zemědělské výrobě - jako jsou Český svaz ovocnářů a zahrádkářů. Český svaz včelařů, český svaz chovatelů drobného zvířectva, Český rybářský svaz a český myslivecký svaz - je s to poskytnout foto grafům takřka nepřeberné množství neotřelých záběrů, navíc s možností volby nejrůznějších technik v černobílé i barevné fotografii.

Pouhé zdokumentování úsilí, které třeba Český rybářský svaz věnuje zarybňování našich toků a udržování jejich čistoty, nebo Český myslivecký svaz neustálému zvyšování a zkvalitňování produkce zvěře, by samo o sobě vydalo na celou řadu obrazových publikací. Reportážně i výtvarné vděčné náměty lze najít mimo jiné i v práci těchto svazů s dětmi, konkrétně při takových soutěžích, jimiž jsou Zlatá udice (účast 13 000 dětí v r. 1975) nebo Zlatá srnčí trofej (účast 11000 děti). Konečně, svět zvířat a rostlin měl vždy své podmanivé kouzlo nejen pro děti. A právě tato podmanivost přímo vybízí umělecky talentovaného člověka, aby se s tímto světem obohaceným o lidskou práci neustále vyrovnával - neboť jde o část výsledků společností, ve které sám žije a jejímž je členem.

Nejsou to ovšem pouze zájmové zemědělské svazy, v nichž se ona nová vlna společenské aktivity vzedmula. Všechny organizace, sdružené v Národní frontě, se důstojně připravují přijmout a bezezbytku splnit úkoly, které nám XV. sjezd KSČ uloží.

A proto se nemenší pole působnosti otvírá všem fotografům také v tělovýchově a v Českém svazu žen, v řadách družstevníků, požárníků, svazarmovců i v ostatních organizacích.

Ferdinand Vaněk politické odděleni OV NF ČSR

Československá fotografie – leden 1976