Když jsem na začátku tohoto měsíce fotografoval v okolí Lipnice se svým kamarádem Mirkem Šebou Jenčem, ještě jsem netušil, že je to naše poslední společné fotografování. Věděl jsem, že je vážně nemocný, ale ani on netušil, jak krátký čas je mu vyměřen. Vzdával už sice nějaké dlouhodobé plány na velké cestování, ale s elánem, jemu vlastním, se učil fotografovat.
V posledních dnech jsem se už připravoval, že může přijít zlá zpráva. Ale připraven jsem nebyl dost.
Dnes Mirek dovandroval a dofotil s konečnou platností a já se s tím budu muset naučit žít.
To je mi líto, Františku ... :-(
OdpovědětVymazatFrantišku, věřím tomu, že to vaše poslední setkání bylo pro něj důležité, žes mu dal něco nového - fotografii - na cestu, a věřím i tomu, že se mu odcházelo lépe, než kdybyste spolu těch několik dnů na Vysočině nestrávili...
OdpovědětVymazatMáte teď těžké dny, viď...:( Pofoukání na dálku...
Eva S.
Eva S. to napsala tak hezky, že já už jen s Tebou a Lojzi...jsem...
OdpovědětVymazat...a v intercní zprávě na fa je pár notiček...
pro vzpomínku...
víc neumím...
Fis
Děkuji všem.
OdpovědětVymazatk tomuto se cokoliv říká velice těžko,znám to...
OdpovědětVymazathavran
Na takové situace se nedá připravit. V člověku stále bydlí ta malá jiskřička naděje...., ale nikdo s jistotou nemůžeme říci, že je to definitivní. Zůstává ve vzpomínkách, na fotografiích....Pro něj už bolest není, jen sobeček v nás pláče, že máme o přítele méně. Radujme se z toho, že jsme se znali!
OdpovědětVymazatMajda