Výstup na Mount Tires
Přiznám se i bez dlouhého mučení, že moje paměť dokáže být hodně děravá. Obzvlášť se tato moje vada projevuje u jmen. Neustálý kolotoč trapasů, kdy se v tom lepším případě lidí stále dokola ptám na jejich jméno, a v tom horším je oslovuji tak, jak mi zrovna v tu chvíli připadne správné.
Právě u Zdenka Dvořáka díry v mé paměti projevilo naplno. Teprve, když mi poslal tuto fotografii, uvědomil jsem si, že jej znám trochu déle, než jsem původně myslel. Jeho Výstup na Mount Tires vyhrál národní kolo a celosvětově se umístil na pátém místě v prestižní Metro Global Photo Challenge 2008. Tenkrát jsem ho sledoval očkem trochu žárlivým, protože i já jsem měl své želízko (Rainman)ve stejném ohni. Ale první jeho silnou fotografii - Na lavičce, z domova pro mentálně postižené, kde tehdy pracoval, jsem viděl už 14.10.2006 na serveru Fotoaparát.
Prčíci 16
Snad se nedopustím svatokrádeže, když si jeho rodinu Prčíkovic (a nejen tu) přiřadím k velikému projektu Lidská rodina (The Family of Man) Edwarda Steichena jejíž katalog se mi kdysi dostal, byť jen na pár dnů, do rukou.
Prčíci 3
Zdaleka tu nejde jen o jakousi formální a prvoplánovou podobnost. Zdeněk je natolik součástí toho co fotografuje, že jeho pohled už není jen záběrem pozorovalele. Divák je vtahován do obrazu jako jeden z fotografovaných, jako jeden z těch, co jen náhodou nejsou zrovna v záběru, protože stojí hned za fotografem.
Vždycky jsem říkal, že nejlepší film je takový, u kterého zapomenu, že se dívám na film a prožívám ho jako část své reality. U fotografií Zdeňka Dvořáka jsem občas členem rodiny Prčíkových (snad prominou) a ne jen divákem jejich digitálních otisků na Webu.
Akvárko 001
Zděněk nám má stále co říci. Jak obrazem, tak slovy u něj. Nebojí se napsat ke každé fotografii pár řádků a uvést nás do situace. Nepoužívá slov jako berličky, ale umocňuje jimi už tak dobré snímky světa, se kterým žije.
Humberto 009
Minulý rok byl pro Zdeňka celkově dost úspěšný. Mimo jiné s velkým náskokem zvítězil v soutěži Fotograf roku 2008 pořádané časopisem FotoVideo. A to uvádím jen to, co mi moje děravá paměť dovolila. Více informací najdete na Zdeňkových stránkých s jeho volnou tvorbou, nebo na jeho profi stránkách.
1. 7. 2009
Mám teď před sebou dnešní DIGIfoto 7-8/09. A v něm - na stranách 20 až 23 - profil čtenáře Zdeňka Dvořáka. Všem doporučuji sehnat a přečíst.
Františku díky ti za krásná slova a i za to, že si tvá paměť pamatuje některé moje fotografie z dřívější doby. Dnešní doba je zahlacena miliony článků, fotek a dalších informací. Každý má možnost prezentovat svá dílka na internetu což je skvělé. Samozřejmě se často stává, že se ve stejném světě i rychle ztratíš. To, že si s těch milionů fotografií někdo na pár měsíců, nedej bože let zapamatuje nějakou moji fotografii je to úžasné. Moc si cením tvé práce, ať slovní či obrazové a je mi opravdu velkou ctí, že jsem měl možnost přemýšlet nad tou "správnou" pětkou, kterou jsem ti měl poslat :)
OdpovědětVymazatS přáním dobrého světla Zdeněk
Děkuji Zdeňku,
OdpovědětVymazatpsal jsem to rád. Ony ta medailónky dávají dost i mně. Musím se zastavit a přemýšlet. O autorovi a mém vztahu k tomu, co píše. A taky si občas musím něco zjistit a provětrat paměť. Já v ní toho mám dost, bohužel je to často příliš schované. Na "stará" kolena jsem propadl jakési grafomanii (léta jsem nenapsal ani pozdrav na pohlednici) a tak se mám možnost trochu vyřádit.
Takže já děkuji tobě :)
holt,jako obvykle,vypovídající jak o Zdeňkovi,tak o Tobě...moc se mi tu líbilo...:-)
OdpovědětVymazathavran
Děkuji Vladimíre :)
OdpovědětVymazatJe zajímavé, jak Zdeňkovy fotografie umí oslovit. Přitom by se daly označit jako rodinné. Jeho fotografie upoutávají skvělou kvalitou, ale hlavně obsahem. Úplně obyčejným životem jemu blízkých lidí na vesnici.
OdpovědětVymazatPěkný článek!
Majda
Děkuji. předpokládám, že o Zdeňkovi ještě dost uslyšíme...:)
OdpovědětVymazat