Po týdnu kyslíkové terapie – a nic
jiného se mnou zatím lékaři nedělali – se cítím asi jako
před čtrnácti dny. Či-li stále nic moc, ale po té krizi, kterou
jsem prošel v minulých dnech je to skoro učiněný ráj.
Netušil jsem z jakých maličkostí se
budu umět radovat. Třeba z toho, že se posadím a nebudu se u toho
dusit. Že ujdu několik kroků, aniž by mi prsty na rukou zmodraly
až k dlaním. Že se dobelhám do sprchy a sám osprchuji...a
spousty jiných serepetiček, které jsem bral jako samozřejmost.
Bohužel výsledky vyšetření z
minulých dnů nejsou zrovna optimistické a čeká mě další kolo
medikace u níž si nikdo není jistý výsledkem, krom
kontraindikací, na které mě lékaři už připravují. Snažím se
být nadále optimista, ale je to stále obtížnější.
Většinu času času i tak trávím (a
budu prý trávit) napojený na kyslíkové hadici a v horizontální
poloze. Tím nešetřím ani tak své málo funkční plíce, ale
hlavně srdce, které musí bít o moc rychleji, aby se ta trocha
kyslíku co plíce vstřebají dostala tam, kam má.
Takže teďmám až moc volného času
na čtení. Ono se tu o moc více dělat nedá. Ještě že mám v
notebooku takový výběr knih od beletrie po fotopříručky. Ale i
když se snažím střídat žánry, abych se „neutopil“ v
monotónosti, stále častěji se přistihuji, že mám oči přivřené
a nechávám myšlenkám volno. Asociace střídá asociaci a mysl se
toulá i tam, kde bych ji snad raději neviděl.
Ne - na nemoc a její následky pro mojí
tělesnou schránku moc nemyslím – tady mi pracuje jakýsi obranný
mechanismus, který tvrdí, že vše zase bude dobré. Spíše
přemýšlím o lidech. Jak se i díky té nemoci dokázali přesně
vybarvit. Na jednu i druhou stranu. A já chci poděkovat všem, co
nerozlišují jen na - teď užitečný, a už ho nepotřebuji. Hlavně
své ženě a dětem, ve kterých mám a vždycky jsem měl obrovskou
oporu. A taky vám, co ode mě nic nepotřebujete a přesto jste mi
dali najevo skutečnou účast a podpořili mě. Jak jsem nedávno
zjistil, není to zase tak samozřejmá věc...nezištné
přátelství...
Jak píšu, myšlenky se někdy toulají
i tam, kde je vidím nerad...ale zkuste chvíli nemyslet na růžového
slona! :)
Někdy, když slezu z nemocniční
postele, odpojím se od kyslíku, přejdu pokoj, otevřu okno,
položím do něj svůj notebook...
..se mi podaří připojit na internet
díky volné WiFi nějaké blízké hospody. Jinak a jinde moje WiFi karta
signál nezachytí. Ale zatím se to povedlo jen dvakrát...takže
pokud čtete tyto řádky...podařilo se to znova. (co jsem to psal o
malých vítězstvích? ) :-)
Pak si alespoň stáhnu poštu a leccos
se dozvím...dloho to tak nevydržím. Signál stále padá, baterie
počítače slábne a navíc si k tomu ani nesednu, protože bych měl
klávesnici výše než oči...
Ale zaplať bohové i za tuto omezenou
možnost spojení se světem...rozptyluje myšlenky, ředí nudu z
nic nedělání a zahání frustraci z toho, že doma je takových
fotek k focení...tady se mi fotit nechce.
I ten doprovodný obrázek vznikl už
za květnové hospitalizace v České Lípě.
Takže se omlouvám za ještě silnější
subjektivitu mých slov než jindy, ale mám k tomu v posledních
dnech sklony. Myslím teď hlavně na sebe...
...ale i na vás. Děkuji za
trpělivost. Nevím kdy se zase dostanu k NETu. Až mi nasadí
kapačky, nedostanu se k oknu...:)
Nutno říci, že mi teď v tom okně jde sluce přímo do očí...takže se omlouvám i za případné chyby. Píšu skoro poslepu.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazatNemoc je důvod k zastavení a zamyšlení se nad sebou i ostatními. Třeba si uvědomit ty maličkosti, na které zdravý člověk zapomíná. Výsledky se mohou měnit z hodiny na hodinu. Růžoví sloni prý neškodí :-) Máš hodně přátel, rodinu, která Tě podrží.
OdpovědětVymazatMyslím na Tebe! :-)
Magdalena Smolková
drž sa !!!
OdpovědětVymazatVeronika Bahnová
František, viem asi čo prežívaš a ako ti je. Rovnaké problémy prežívame v rodine s mojím otcom (teda aspoň podľa toho čo čítam od teba, je to skoro na 100% identické, možno príčina iná ale dopad rovnaký), takže to mám, dá sa povedať z prvej ruky. Preto ti držím palce a želám skoré uzdravenie, aby si sa opäť mohol venovať tomu, čo máš tak rad - fotografovaniu.
OdpovědětVymazatZdraví M.B
Chlape, drž se, jak nejlíp můžeš. Upřímně ti přeju uzdravení. Rodina a zdraví (nebo zdraví a rodina) jsou důležitější než cokoli jiného..
OdpovědětVymazatMarian G.
Františku... i tahle tvoje písmenka hltám... a přes všechno nemocí posmutnělé... cítím radostnou novinu... páč ještě píšeš... a tuším - když ti virtuální papulka mele... určitě tě nemoc nepřepere...! Uzdrav se...! :-)
OdpovědětVymazatPřeji,Franto hodně sil....brzy se uzdrav.Ahoj
OdpovědětVymazat.. .. přeji Františku hodně sil a málo dlouhých krátkých chvilek v téhle situaci .. těším se na Tvoje vymyšlené fotografie ale hlavně na řádky, kterým mistrně vládneš .. téměř vždy mi něco přinesou .. a dovolil jsem si tyknout,jsem přecejen o několik jar starší .. :-) mikoudelka
OdpovědětVymazatDěkuji vám všem, zase na chvíli "visím" z okna a lovím signál.
OdpovědětVymazatNení to tak dávno, co jsme si na NEtu tykali všichni...já vím, že se doba mění, ale nebyl to špatný zvyk...:)
Franto, drž se a rychle se uzdrav! :-)
OdpovědětVymazatEmir.
Držím Ti Františku palce, až mi modrají
OdpovědětVymazatJirka zágner
díky...to modrání si obstarávám sám... :))
OdpovědětVymazatať se vše v dobré obrátí... držím palce... -k
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazatAhoj Františku, jj - vyřizuji pozdravení i od Dominiky a od našich z Nymburka - myslíme všichni na Tebe často...drž se.
OdpovědětVymazatTma je jen nedostatek světla...a stačí ho trochu pustit a je líp...
http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&gal=photo&rp=726974
Fis
Díky moc za Tvé řádky, moc na Tebe myslím!!!
OdpovědětVymazatPřeju brzké uzdravení Františku .... Marián U.
OdpovědětVymazatať si brzo FIT Franto!!!
OdpovědětVymazatPetul
Děkuji vám všem :)
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazatčasto na Vás vzpomenu.
OdpovědětVymazatDržte se! Štěpán Ježek
děkuji .)
OdpovědětVymazatFratisek, objavila som vas len nahodou. Technicky nie som velmi sikulka. Ale vase foto-obrazy su nadherne. KOMPLIMENTI!!! Urcite si na vas este najdem cas, a budem sledovat vase umenie. Krasnych ludi ako vas si nenecham ujst. A aj vase uvahy o zivote a malych-velkych radostiach kazdodennosti..... to je SKOLA! Zo slnecnej Italie vas srdecne objima Eliska.
OdpovědětVymazatEliško... trochu moc chvály, ale děkuji za ní. :)
OdpovědětVymazatAhoj Franto,
OdpovědětVymazatmoc se poslední dobou na internetu k psaní nedostávám, shodou okolností se také častěji dostávám do nemocnice, i když tentokrát jako pacient. I o kyslík se čas od času jedná, i když u otce jde více o jiné věci, jako třeba krev. Ale prostředí nemocnice jsem si za poslední asi tak tři měsíce zase velice dobře zopakoval... Proto když čtu tvé povídání od těch oken, postelí, kapaček a tak, cítím se tak nějak nablízku tobě a těším se, až se zase alespoň na obražovce pozdravíme. Alespoň že fotit se nechá i jen v myšlenkách, i když to spousta lidí jaksi nechápe a nepochopí... A poezie, ta se neptá na situaci... Mě poslední dobou vrací se do hlavy zejména prastaré překlady severských mýtů v poetickém hávu - Poetická edda, ale taky Kalevala... Vracím se někam na šedesátou rovnoběžku do borových lesů na žule, do bříz na bažinách mezi jezery...a na roční době mi nesejde, jednou vypluje nejranější jaru, jindy opadává listí do bahnité cesty...a rřevěné chatrče na pokraji pralesa mi jsou dočasným domovem ve chvílích, kdy po druhé hodině ranní prostě snát ne a nemohu...v myšlenkách potoju za kovářem, co vykoval mlýnek Sampo, nebo spolu z Erikem rudým obeplouvám nejjižnější mys Grónska na cestě pryč...a poslouchám při tom hudbu Sibelia, ale zase jen v myslých...a jako bych pokračoval v jeho cestě odnikud nikam...
Franto, myslím na tebe, asi jinak než jiní, ale já už jsem takovej samorost...
Petr L.
Ahoj Petře,
OdpovědětVymazatopět mě nutíš přemýšlet...
...než dojdou písmenka a složí se do slov a vět mi ještě chvilku potrvá...
...vím, že se s tebou dobře i mlčí...
...děkuji.