čtvrtek 19. srpna 2010

O lenosti a očích k vidění...


Kupředu levá...


Můj vztah k nakupování je typizovaně mužský.
Naschvál používám výraz typizovaný a ne typický. Už proto, že jsem dlouhé roky pracoval v obchodě a vím, že si mnozí typičtí pánové v naplňování nákupních vozíků jakýmkoliv zbožím nezadají se svými hezčími polovičkami.

Typizovaný muž se jen vyjímečně v obchodním centru vyskytuje sám – povětšinou pobývá v podobných prostorách jen z donucení (ale říkejme tomu dobrá vůle), aby si jeho žena nemohla stěžovat, že je na nákupy sama. Takový typizovaný muž prolétne (pokud je mu to vůbec dovoleno) oddělením hraček pro pány (dle naturelu - spotřební elektronika, nářadí, stroje a nástroje, autovýbava, popřípadě ještě alkoholizovaná část odd. nápojů) a pak se už jen okázale nudí, hnán paní svého domu mezi regály, kde je nucen spolučichat k chemickým odérům všemožných aviváží nebo koupelnových pěn i s vědomím, že jeho hlas stejně není ani poradní, jelikož si žena po hodině otevírání různých lahviček a nasávání „vůní“ stejně vzpomene, že podobných mají už doma alespoň na dva roky dopředu. Takže se odeberou o regál či dva dále a celá procedura se zopakuje u mýdel...
záruka čerstvosti

Ačkoliv si na moji ženu v tomto případě (skoro) nemůžu stěžovat, jsem stejně rád, když na nákup vyráží sama.  I v případě, že od někud spolu jedeme a ona jde jen pro něco k jídlu, nechávám výběr na ní, a ten drahocenný čas raději prosedím v autě na parkovišti.
Konec konců – v posledních měsících a týdnech jsem měl i jistou výmluvu na moji nemoc -  jsem doslova „líný na krok“ a pomalý jako želva za mrazivého rána. Stejně bych jen zdržoval – že?
Takže vysedávám v autě, pozoruji život a svět tím malým zorným úhlem z místa spolujezdce a...

...nenudím se. Tolik očividných obrazů a dějů jsem jindy nezahlédnul jen proto, že jsem nezůstal dost dlouho na jednom místě a dostatečně se nesoustředil jen na malý výřez skutečnosti. Nenechal jsem „vstupní data“ dozrát abych mohl globálně hltat stále nové a nové vjemy.
Zahrada pozemských rozkoší

Takže sedím dále na sedadle spolujezdce a pokukuji ven z auta. Tu na vrabce co hledá něco k nakrmení, jindy na somráka co žebrá na rohlík, aby si mohl koupit krabicové, pak mi oko sklouzne přes odpadkový koš k opuštěnému nákupnímu vozíku a potrhanému poutači... ten odpadkový koš... co mi to tam blesklo hlavou?...zatím ještě nic... protože kolem prošla holka, radost pohledět (byla by radost i pohladit, ale raději zůstanu u jen toho pohledu). Holka nakonec zmizí z očí a můj „radar“ se zase přepne do vyhledávacího módu...

...auto naproti zajímavě odráží kolemjdoucí... …stín stromu na kapotě se vlní... ...a ten odpadkový koš nalevo zase něčím přitáhl moji pozornost. Aha...v jeho lesklém nátěru se lehce odráží kus  okolní městské krajiny! Když si s tím doma trochu vyhraju, uvidí to třeba i ostatní. A už jde fotoaparát k oku, často ani nerozepnu bezpečnostní pás a třebas i přes čelní sklo exponuji. Ještě chvilku ten motiv sleduji, jestli mi něco neuniklo, ale za okamžik už zase mimoděk pátrám po novém záběru.
Mezi tím se lecos změní. Auto napravo odjede a otevře mi na chvíli nový průhled..třeba na odraz lamp ve dveřích jiného auta...nebo cokoliv jiného...

Pořád je co objevovat a nacházet. A to jsem ani nevstal za sedadla. Mnoho takových záběrů mám  ještě nezpracovaných na HD domácího počítače. Ještě více jich mám vypálených někde v té šedé hmotě mezi ušima a další spousty stále čekají až je potkám a všimnu si jich. Nejen na parkovištích u obchodních center.

Jsou všude...jen mít oči k vidění...

19 komentářů:

  1. Zahrada pozemských rozkoší...mňamka!

    OdpovědětVymazat
  2. ta je už postarší, ale taky z auta u hypemarketu... :)

    OdpovědětVymazat
  3. pekné zamyslenie, pobavila som sa

    záhrada rozkoší skutočne výborná :-)

    nech ti dobrá nálada vydrží

    Veronika Bahnová

    OdpovědětVymazat
  4. Ráda jsem si přečetla Tvé řádky...Jednou jsem zkusila nenakupovat, Františku - a výsledek se brzy dostavil - nebylo co jíst...Nakonec jeden člen rodiny tam šel a koupil 3 piva :-)

    Hezky jsi to napsal Františku, a věř, že jsou i ženy, které zrovna neskáčou radostí při nákupech...
    No a že umíš fotit z jednoho místa - to už vím dávno...

    Fis

    OdpovědětVymazat
  5. Však je to plné nadsázky Jarko...jako by jsi mě neznala :))

    OdpovědětVymazat
  6. Františku, to "skoro nemůžu stěžovat" mě zabolelo. :-)

    Anebo trpím absolutní ztrátou paměti, protože si už opravdu nevzpomínám, kdy jsi mě na nákup doprovázel...to tvůj syn je jinší kabrňák. :-))
    Lojzi

    OdpovědětVymazat
  7. Však jo, znám Tě - můj koment je taky s malou nadsázkou - krom piva koupil i kus salámu :-)

    Těším se, až to probereme osobně :-))

    Fis

    OdpovědětVymazat
  8. Občas doprovázím na nákup manžela. Někdy je mi dovoleno čekat v autě. Ráda pozoruji život z jednoho místa. Fotím ale jen očima. :-)
    Záruka čerstvosti pobavila. Umíš.
    Magdalena Smolková

    OdpovědětVymazat
  9. Nic k tématu radši psát nebudu, protože co kdyby si to třeba Jitka přečetla... :o))

    Martin Rada

    OdpovědětVymazat
  10. moc fajn napsáno, Františku... Já omezila nakupování na obchody, kde mám celou dobu možnost kontroly mého canisterapeutického psa venku... jenže těch obchodů je málo... a já mám občas problém cestou z práce koupit byť jen chleba.. navíc vozím psa, notebook, kabelku (větší, s prac.dokumenty), často foťák, a k tomu (auto nemáme) se snažím průběžně zásobovat pětičlennou rodinu.... znám i zábavnější činnosti než jsou nákupy... a teď řekni - patřím do typizované ženské série? ;-) víš, myslím, že je to hodně o tom, že prostě NĚKDO nakoupit musí.... ono ani žehlení není tak oblíbený ženský koníček, jak to vypadá podle množství žen, co žehlí ;-) fotky parádní jako vždy, jsem moc ráda, že píšeš a publikuješ... R.

    OdpovědětVymazat
  11. Tedy také rád prolejzáš nákupní centra... jen si domů přivážíš rozdílné zboží... nakupuješ OBRAZY... :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Renko: typizovaná žene neexistuje. Každá z vás je originál. Sice občas jak z jedné formy, ale neopakovatelná...:)))

    OdpovědětVymazat
  13. Báro...já je ukrádám...neb kdo nekrade, šidí ...atd....:-))

    OdpovědětVymazat
  14. Je vidět, žes dlouho nebyl v žádném super-hyper! Typizovaný muž postmoderní doby je totiž na dálkové ovládání! Potkávám je často, ztracence bloudící nekonečnými chodbami nákupních center...mobilní telefon přiložen k uchu...tichounce ševelí své věčné otázky nebo jen slepě naslouchají neviditelným navigátorkám... "ještě máslo...mlíko...citróny....

    Díky Bohu za muže ze staré školy, co zůstanou doma: nabrousí kosu, posečou trávník, opraví, co jejich žena stačila pokazit ve snaze být užitečná :-)
    Jen houšť a větší kapky!

    Jitka

    OdpovědětVymazat
  15. Já v jednom léta pracoval a mobilomanů jsem viděl dost. Ale taty žen s mobilem, co vybíraly vůně...a cjtěly radu na telefon...:))

    Mimochodem...jste s Martinem skvěle se doplňující dvojka...

    ...a to vás (zatím) nic nepotřebuji...:)))

    OdpovědětVymazat
  16. Jojo...a pak dycky někdo řekne, že ho nepustim ke slovu a já si připadám jako ta největší hydra... a on se na mě jen omluvně usměje: "Když ty to řekneš líp..." a myslí tím většinou: proč si zbytečně pouštět průvan na mandle, když o nic nejde... :-)

    Ať žije Mlčenlivý Bob a též ostatní koukači a fotiči!

    Anonymní Jitka

    OdpovědětVymazat
  17. :-))))))))))))))))))))))
    neblbni....musím dodýchávat....:-))))))

    OdpovědětVymazat