středa 18. srpna 2010

O spoustě času na čtení a růžových slonech



Po týdnu kyslíkové terapie – a nic jiného se mnou zatím lékaři nedělali – se cítím asi jako před čtrnácti dny. Či-li stále nic moc, ale po té krizi, kterou jsem prošel v minulých dnech je to skoro učiněný ráj.
Netušil jsem z jakých maličkostí se budu umět radovat. Třeba z toho, že se posadím a nebudu se u toho dusit. Že ujdu několik kroků, aniž by mi prsty na rukou zmodraly až k dlaním. Že se dobelhám do sprchy a sám osprchuji...a spousty jiných serepetiček, které jsem bral jako samozřejmost.

Bohužel výsledky vyšetření z minulých dnů nejsou zrovna optimistické a čeká mě další kolo medikace u níž si nikdo není jistý výsledkem, krom kontraindikací, na které mě lékaři už připravují. Snažím se být nadále optimista, ale je to stále obtížnější.

Většinu času času i tak trávím (a budu prý trávit) napojený na kyslíkové hadici a v horizontální poloze. Tím nešetřím ani tak své málo funkční plíce, ale hlavně srdce, které musí bít o moc rychleji, aby se ta trocha kyslíku co plíce vstřebají dostala tam, kam má.

Takže teďmám až moc volného času na čtení. Ono se tu o moc více dělat nedá. Ještě že mám v notebooku takový výběr knih od beletrie po fotopříručky. Ale i když se snažím střídat žánry, abych se „neutopil“ v monotónosti, stále častěji se přistihuji, že mám oči přivřené a nechávám myšlenkám volno. Asociace střídá asociaci a mysl se toulá i tam, kde bych ji snad raději neviděl.
Ne - na nemoc a její následky pro mojí tělesnou schránku moc nemyslím – tady mi pracuje jakýsi obranný mechanismus, který tvrdí, že vše zase bude dobré. Spíše přemýšlím o lidech. Jak se i díky té nemoci dokázali přesně vybarvit. Na jednu i druhou stranu. A já chci poděkovat všem, co nerozlišují jen na - teď užitečný, a už ho nepotřebuji. Hlavně své ženě a dětem, ve kterých mám a vždycky jsem měl obrovskou oporu. A taky vám, co ode mě nic nepotřebujete a přesto jste mi dali najevo skutečnou účast a podpořili mě. Jak jsem nedávno zjistil, není to zase tak samozřejmá věc...nezištné přátelství...
Jak píšu, myšlenky se někdy toulají i tam, kde je vidím nerad...ale zkuste chvíli nemyslet na růžového slona! :)


Někdy, když slezu z nemocniční postele, odpojím se od kyslíku, přejdu pokoj, otevřu okno, položím do něj svůj notebook...
..se mi podaří připojit na internet díky volné WiFi nějaké blízké hospody. Jinak a jinde moje WiFi karta signál nezachytí. Ale zatím se to povedlo jen dvakrát...takže pokud čtete tyto řádky...podařilo se to znova. (co jsem to psal o malých vítězstvích? ) :-)
Pak si alespoň stáhnu poštu a leccos se dozvím...dloho to tak nevydržím. Signál stále padá, baterie počítače slábne a navíc si k tomu ani nesednu, protože bych měl klávesnici výše než oči...
Ale zaplať bohové i za tuto omezenou možnost spojení se světem...rozptyluje myšlenky, ředí nudu z nic nedělání a zahání frustraci z toho, že doma je takových fotek k focení...tady se mi fotit nechce.

I ten doprovodný obrázek vznikl už za květnové hospitalizace v České Lípě.

Takže se omlouvám za ještě silnější subjektivitu mých slov než jindy, ale mám k tomu v posledních dnech sklony. Myslím teď hlavně na sebe...
...ale i na vás. Děkuji za trpělivost. Nevím kdy se zase dostanu k NETu. Až mi nasadí kapačky, nedostanu se k oknu...:)

Nutno říci, že mi teď v tom okně jde sluce přímo do očí...takže se omlouvám i za případné chyby. Píšu skoro poslepu.

26 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  2. Nemoc je důvod k zastavení a zamyšlení se nad sebou i ostatními. Třeba si uvědomit ty maličkosti, na které zdravý člověk zapomíná. Výsledky se mohou měnit z hodiny na hodinu. Růžoví sloni prý neškodí :-) Máš hodně přátel, rodinu, která Tě podrží.
    Myslím na Tebe! :-)
    Magdalena Smolková

    OdpovědětVymazat
  3. drž sa !!!

    Veronika Bahnová

    OdpovědětVymazat
  4. František, viem asi čo prežívaš a ako ti je. Rovnaké problémy prežívame v rodine s mojím otcom (teda aspoň podľa toho čo čítam od teba, je to skoro na 100% identické, možno príčina iná ale dopad rovnaký), takže to mám, dá sa povedať z prvej ruky. Preto ti držím palce a želám skoré uzdravenie, aby si sa opäť mohol venovať tomu, čo máš tak rad - fotografovaniu.
    Zdraví M.B

    OdpovědětVymazat
  5. Chlape, drž se, jak nejlíp můžeš. Upřímně ti přeju uzdravení. Rodina a zdraví (nebo zdraví a rodina) jsou důležitější než cokoli jiného..

    Marian G.

    OdpovědětVymazat
  6. Františku... i tahle tvoje písmenka hltám... a přes všechno nemocí posmutnělé... cítím radostnou novinu... páč ještě píšeš... a tuším - když ti virtuální papulka mele... určitě tě nemoc nepřepere...! Uzdrav se...! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Přeji,Franto hodně sil....brzy se uzdrav.Ahoj

    OdpovědětVymazat
  8. .. .. přeji Františku hodně sil a málo dlouhých krátkých chvilek v téhle situaci .. těším se na Tvoje vymyšlené fotografie ale hlavně na řádky, kterým mistrně vládneš .. téměř vždy mi něco přinesou .. a dovolil jsem si tyknout,jsem přecejen o několik jar starší .. :-) mikoudelka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji vám všem, zase na chvíli "visím" z okna a lovím signál.

    Není to tak dávno, co jsme si na NEtu tykali všichni...já vím, že se doba mění, ale nebyl to špatný zvyk...:)

    OdpovědětVymazat
  10. Franto, drž se a rychle se uzdrav! :-)

    Emir.

    OdpovědětVymazat
  11. Držím Ti Františku palce, až mi modrají
    Jirka zágner

    OdpovědětVymazat
  12. díky...to modrání si obstarávám sám... :))

    OdpovědětVymazat
  13. ať se vše v dobré obrátí... držím palce... -k

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj Františku, jj - vyřizuji pozdravení i od Dominiky a od našich z Nymburka - myslíme všichni na Tebe často...drž se.

    Tma je jen nedostatek světla...a stačí ho trochu pustit a je líp...
    http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&gal=photo&rp=726974
    Fis

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za Tvé řádky, moc na Tebe myslím!!!

    OdpovědětVymazat
  17. Přeju brzké uzdravení Františku .... Marián U.

    OdpovědětVymazat
  18. ať si brzo FIT Franto!!!
    Petul

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  20. často na Vás vzpomenu.
    Držte se! Štěpán Ježek

    OdpovědětVymazat
  21. Fratisek, objavila som vas len nahodou. Technicky nie som velmi sikulka. Ale vase foto-obrazy su nadherne. KOMPLIMENTI!!! Urcite si na vas este najdem cas, a budem sledovat vase umenie. Krasnych ludi ako vas si nenecham ujst. A aj vase uvahy o zivote a malych-velkych radostiach kazdodennosti..... to je SKOLA! Zo slnecnej Italie vas srdecne objima Eliska.

    OdpovědětVymazat
  22. Eliško... trochu moc chvály, ale děkuji za ní. :)

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj Franto,
    moc se poslední dobou na internetu k psaní nedostávám, shodou okolností se také častěji dostávám do nemocnice, i když tentokrát jako pacient. I o kyslík se čas od času jedná, i když u otce jde více o jiné věci, jako třeba krev. Ale prostředí nemocnice jsem si za poslední asi tak tři měsíce zase velice dobře zopakoval... Proto když čtu tvé povídání od těch oken, postelí, kapaček a tak, cítím se tak nějak nablízku tobě a těším se, až se zase alespoň na obražovce pozdravíme. Alespoň že fotit se nechá i jen v myšlenkách, i když to spousta lidí jaksi nechápe a nepochopí... A poezie, ta se neptá na situaci... Mě poslední dobou vrací se do hlavy zejména prastaré překlady severských mýtů v poetickém hávu - Poetická edda, ale taky Kalevala... Vracím se někam na šedesátou rovnoběžku do borových lesů na žule, do bříz na bažinách mezi jezery...a na roční době mi nesejde, jednou vypluje nejranější jaru, jindy opadává listí do bahnité cesty...a rřevěné chatrče na pokraji pralesa mi jsou dočasným domovem ve chvílích, kdy po druhé hodině ranní prostě snát ne a nemohu...v myšlenkách potoju za kovářem, co vykoval mlýnek Sampo, nebo spolu z Erikem rudým obeplouvám nejjižnější mys Grónska na cestě pryč...a poslouchám při tom hudbu Sibelia, ale zase jen v myslých...a jako bych pokračoval v jeho cestě odnikud nikam...

    Franto, myslím na tebe, asi jinak než jiní, ale já už jsem takovej samorost...

    Petr L.

    OdpovědětVymazat
  24. Ahoj Petře,
    opět mě nutíš přemýšlet...

    ...než dojdou písmenka a složí se do slov a vět mi ještě chvilku potrvá...

    ...vím, že se s tebou dobře i mlčí...

    ...děkuji.

    OdpovědětVymazat