pátek 16. července 2010

Už jen zvědavost


Už nic neřeším. Nehledám východiska. Jsem sice ještě součástí celku – minulost nejde odstřihnout hned – ale zároveň už jen zvědavě nakukuji jakoby zvenku.  Už se necítím vázám ohraničením plotu, ale taky již necítím jeho ochranu.  Zvědavě nakukuji a vím, že na druhou stranu plotu stačí udělat jen krok. Vím, že ten „vstřícný krok“ by někteří lidé rádi a s chutí přivítali. Ale i proto zůstávám na své straně…

Má hrdost někdy hraničí s pýchou…

Asi takhle jsem přemýšlel, když jsem po sedmi letech zaměstnání dal výpověď. Tenkrát šéf do posledního dne nevěřil, že ji myslím vážně.  

8 komentářů:

  1. podpis by bodl...

    ...z toho zaměstnání jsem odešel už skoro přede dvěma roky. Takže jsem nezůstal... :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jen zvedavost.. ?

    Zvedavost je hlavni motivace u vsec vynalezu, objevu, zvedavost je to proc se divame na hvezdy a …. Takze to hlavni pored mas…

    OdpovědětVymazat
  3. Tuhle mi někdo vysvětloval, že vůbec není zvědavý na to co si myslím... ale musel si to dost zjišťovat :))

    OdpovědětVymazat
  4. a mysles sis neco co stalo za to ?

    OdpovědětVymazat
  5. Františku, cítím to asi stejně, i když to nemá se zaměstnáním nic společného ....

    OdpovědětVymazat