Několik příjemných hodin jsme strávili s Mirem Tichým
na malé terásce naší minizahrádky. Řeč
šla o mnohém, ale většinou se mluvilo o našem společném koni (výraz koníček je skutečně
příliš zdrobnělý) – o fotografování a fotografice. Mirek byl okouzlený tím velkým kvantem motivů na
tak malém prostoru, který by stál za zpracování. Jen byl příliš plachý, než aby si troufl je fotografovat
nejen očima, ale i přístrojem - i když jsem mu to nabízel.
Nejvíce ho fascinovalo krmítko pro ptáky v rohu u plotu…a
tak jsem si dovolil – zcela výjimečně - zkusit udělat obrázek v jeho stylu –
alespoň po té vnější stránce.
Vím, že jde jen o klouzání po povrchu, jen o tu vnější
podobnost. A věřím, že někdy příště se už Mirek osmělí a ukáže mi, jak to vidí
on sám.
Františku, nedá se nic dělat, ale Miro je Miro, zase musím uznat, snažil ses, ta poslední úprava ho myslím vystihuje nejvíc...:)
OdpovědětVymazatvšak to celé beru jen jako hec...:)
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTa poslední je krasivaja:-)
OdpovědětVymazatTeď vážně...Taková maličkost,jako je krmítko pro ptáky a jak si s tím autor dokáže pohrát.Téma,které by leckdo přehlédl,ale ve finální úpravě musí zírat,co všechno je možné a nemožné.Kde realita a fantazie si navzájem podávají ruce....aby vytvořily něco,co není našemu oku běžné,ale na druhou stranu kouzelně přitahující naše oči zírající v němém a tichém úžasu,čeho všeho je člověk ve své tvůrčí práci schopen....
OdpovědětVymazatAhoj Miloši,
OdpovědětVymazatJak jsem už psal výše - Miro od toho motivu nemohl odtrhnout oči, ale netroufl si fotit. Tak jsem jsem si zablbl a udělal tenhle hec... :)
A jsem moc zvědavý na to, jak tohle téma jednou zpracuje on. A věřím, že je to jen otázka času a další jeho milé návštěvy. :)