Papež, kurtizána a dábel v pozadí
Jednou z nejkrásnějších postav šedých postnormalizačních 80. let v malém severočeském Rumburku byl pro nás pan děkan. Takový typický velebníček na první pohled. Pán už dávno v důchodovém věku, nevelkého vzrůstu, postavy dá-li se to tak říci dosti souměrně asimetrické. To není hrubka. Byl asi metr (a kousek) vysoký a asi metr ( bez toho prvního kousku) široký. Na hlavě obligátní rádiovku, v očích úsměv a v tom zakulaceném těle obrovské srdce. Srdce plné radosti a pohody pro všechny bez rozlišování, kdo a ke komu patří. Tajně vysvěcený františkán, který svou službu bohu bral jako skutečnou službu bližnímu. A bližním mu byl každý, bez rozdílu vyznání, náboženství či dokonce církve.
Nikdy jsem se aktivně neúčastnil mše, nejsem pokřtěný a dodnes na tom necítím potřebu něco měnit. Pan děkan nás rád přijímal na své faře, ukázal nám tehdy špatně přístupnou Loretu a v Bibli od něj dodnes občas hledám některé odpovědi na věčné otázky. Rád k nám chodíval na silný čaj a debatovali jsme o všem možném, bylo toho kupodivu mnoho, co nás spojovalo.
Na otce Efrema vzpomínám jako na přítele a velkou morální autoritu dodnes, i když mi jeho občanské jméno už dávno vypadlo z mé děravé hlavy. A díky lidem, jako byl on, pro mne byla jistou morální autoritou i církev, které byl zástupcem.
Dnes jsem se dočetl, že vysvěcení ženy na kněze je úplně stejný církevní zločin jako pedofilní zneužívání dětí kněžími. Směrnici, ve které se to uvádí, podepsal papež Benedikt XVI. už na konci května.
Mohl bych si říci, že je to vnitřní záležitost katolické církve, ale na to její vysoké představitele až moc často poslouchám v televizi a rozhlase jak se morálně vyvyšují nad náš bezbožný, materialistický, sekularizovaný a tím i zkažený svět. Takže mě tohle srovnání hodně nazdvihlo ze židle. Obzvlášť poté, co tato církev dlouhodobě projevovala tolik “ochoty” zabývat se pedofily ve svých řadách, včetně snahy v posledních letech vše bagatelizovat.
Nikdy jsem se aktivně neúčastnil mše, nejsem pokřtěný a dodnes na tom necítím potřebu něco měnit. Pan děkan nás rád přijímal na své faře, ukázal nám tehdy špatně přístupnou Loretu a v Bibli od něj dodnes občas hledám některé odpovědi na věčné otázky. Rád k nám chodíval na silný čaj a debatovali jsme o všem možném, bylo toho kupodivu mnoho, co nás spojovalo.
Na otce Efrema vzpomínám jako na přítele a velkou morální autoritu dodnes, i když mi jeho občanské jméno už dávno vypadlo z mé děravé hlavy. A díky lidem, jako byl on, pro mne byla jistou morální autoritou i církev, které byl zástupcem.
Dnes jsem se dočetl, že vysvěcení ženy na kněze je úplně stejný církevní zločin jako pedofilní zneužívání dětí kněžími. Směrnici, ve které se to uvádí, podepsal papež Benedikt XVI. už na konci května.
Mohl bych si říci, že je to vnitřní záležitost katolické církve, ale na to její vysoké představitele až moc často poslouchám v televizi a rozhlase jak se morálně vyvyšují nad náš bezbožný, materialistický, sekularizovaný a tím i zkažený svět. Takže mě tohle srovnání hodně nazdvihlo ze židle. Obzvlášť poté, co tato církev dlouhodobě projevovala tolik “ochoty” zabývat se pedofily ve svých řadách, včetně snahy v posledních letech vše bagatelizovat.
A tak zatímco Evropa "bojuje" za práva muslimských žen nehalit se do šátků, katoličtí představitelé dávají okázale najevo, že hranice jejich tolerance k této polovině lidstva končí tam, kde by s ženami museli dělit o své úřady.
Morální autoritu netvoří výstavné kostely plné uměleckých děl, ani knihovny s folianty a prvotisky. Morální autoritu netvoří ani legendy svatých, napsané na objednávku.
Morální autoritu tvoří lidé z masa a kostí. Jen to maso nesmí smrdět - stejně jako ryba - od hlavy.
A katolická církev svou morální autoritu (je toho mnohem a mnohem více, než tato poslední kapka), promrhala v drobných.
Mimochodem, zrovna včera mi dcera četla nějaké vtipy a mezi nimi i tento: "Víte kdo je to katolický kněz? To je muž, kterému všichni říkají otče. Jen jeho děti ho oslovují strýčku."
Sice vtip, ale mnohé napovídá.
Líp bych to nenapsal, JK
OdpovědětVymazatVpodstatě je to smutné konstatování o zaostalosti těch, kteří rádi druhým "ukazují cestu".
OdpovědětVymazatAno, je to tak....
OdpovědětVymazat