Už nic neřeším. Nehledám východiska. Jsem sice ještě součástí
celku – minulost nejde odstřihnout hned – ale zároveň už jen zvědavě nakukuji jakoby
zvenku. Už se necítím vázám ohraničením plotu,
ale taky již necítím jeho ochranu. Zvědavě
nakukuji a vím, že na druhou stranu plotu stačí udělat jen krok. Vím, že ten „vstřícný krok“ by někteří lidé rádi
a s chutí přivítali. Ale i proto zůstávám na své straně…
Má hrdost někdy hraničí s pýchou…
Asi takhle jsem přemýšlel, když jsem po sedmi letech
zaměstnání dal výpověď. Tenkrát šéf do posledního dne nevěřil, že ji myslím
vážně.
Zůstaň...
OdpovědětVymazatpodpis by bodl...
OdpovědětVymazat...z toho zaměstnání jsem odešel už skoro přede dvěma roky. Takže jsem nezůstal... :)
Jen zvedavost.. ?
OdpovědětVymazatZvedavost je hlavni motivace u vsec vynalezu, objevu, zvedavost je to proc se divame na hvezdy a …. Takze to hlavni pored mas…
Tuhle mi někdo vysvětloval, že vůbec není zvědavý na to co si myslím... ale musel si to dost zjišťovat :))
OdpovědětVymazata mysles sis neco co stalo za to ?
OdpovědětVymazatmně ano... :)
OdpovědětVymazatTak to staci!
OdpovědětVymazatFrantišku, cítím to asi stejně, i když to nemá se zaměstnáním nic společného ....
OdpovědětVymazat