pátek 2. července 2010

Miro Tichý a naše zahradka


Několik příjemných hodin jsme strávili s Mirem Tichým na malé terásce naší minizahrádky.  Řeč šla o mnohém, ale většinou se mluvilo o našem společném koni (výraz koníček je skutečně příliš zdrobnělý) – o fotografování a fotografice.  Mirek byl okouzlený tím velkým kvantem motivů na tak malém prostoru, který by stál za zpracování.  Jen byl příliš plachý, než aby si troufl je fotografovat nejen očima, ale i přístrojem  -  i když jsem mu to nabízel.

Nejvíce ho fascinovalo krmítko pro ptáky v rohu u plotu…a tak jsem si dovolil – zcela výjimečně  -  zkusit udělat obrázek v jeho stylu – alespoň po té vnější stránce.
Vím, že jde jen o klouzání po povrchu, jen o tu vnější podobnost. A věřím, že někdy příště se už Mirek osmělí a ukáže mi, jak to vidí on sám.

6 komentářů:

  1. Františku, nedá se nic dělat, ale Miro je Miro, zase musím uznat, snažil ses, ta poslední úprava ho myslím vystihuje nejvíc...:)

    OdpovědětVymazat
  2. Teď vážně...Taková maličkost,jako je krmítko pro ptáky a jak si s tím autor dokáže pohrát.Téma,které by leckdo přehlédl,ale ve finální úpravě musí zírat,co všechno je možné a nemožné.Kde realita a fantazie si navzájem podávají ruce....aby vytvořily něco,co není našemu oku běžné,ale na druhou stranu kouzelně přitahující naše oči zírající v němém a tichém úžasu,čeho všeho je člověk ve své tvůrčí práci schopen....

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Miloši,
    Jak jsem už psal výše - Miro od toho motivu nemohl odtrhnout oči, ale netroufl si fotit. Tak jsem jsem si zablbl a udělal tenhle hec... :)

    A jsem moc zvědavý na to, jak tohle téma jednou zpracuje on. A věřím, že je to jen otázka času a další jeho milé návštěvy. :)

    OdpovědětVymazat