Dlouho jsem přemýšlel jak souhrnně a krátce označit fotografie Vojty Herouta. Až jsem přišel na ten výraz z titulu medailonku. Vojtovy fotografie působí velice lehce a svěže. Jsou dělány jakoby mimochodem, bez veliké námahy a úsilí. Ovšem to dokážou jen dobří a zkušení fotografové.
Když jsem se před několika lety konečně odhodlal vkládat své fotografie na Fotoaparat.cz. Vojta tam již byl jako zavedený autor s jistou autoritou. Což mě, jako nováčka do jisté míry dráždilo. Lidé co se znali osobně, psali si o společných akcích v náznacích, kterým jsem nerozuměl a vůbec mi připadali jako nějaká uzavřená skupina. Měl jsem pocit, že jako nováček nemám nikdy šanci tyhle vazby pochopit a proniknout do nich. Teprve později jsem přišel na to, že je to přirozený běh věcí.
Jenže po krátkém čase jsem si všiml, že Vojta píše vždy k věci. Nikdy nesklouzl od kritiky fotografie, k hodnocení autora a byl nad věcí bez toho, že by se povyšoval.
Osobně jsem se s Vojtou setkal až před pár týdny. Žádná těžká váha při vystupování. Spíše pozorný pozorovatel a posluchač. Působí stejně jako jeho fotografie. Nehraje si na nic a je příjemné být v jeho blízkosti.
Vojta Herout je plodný autor. Pokud vám nestačí tato ochutnávka, tak se podívejte na jeho Webové stránky. Ale raději si na ně vyšetřete dost času. Bude se mít čím probírat a o čem přemýšlet.
Výstižné Františku, a já myslím že ty fotečky prostě hovoří za vše...a snad se mi taky někdy poštěstí Vojtu potkat :-) přiznám se, že bych byla ráda :-)
OdpovědětVymazatDlouho se mi nedařilo sem nějaký malý komentář vložit, tak alespoň takhle zpětně:
OdpovědětVymazatVělký dík, Františku. Je mi ctí tady u Tebe "viset".
Doufám, že naše zatím jediné setkání do budoucna jediné nezůstane!