Sněť

Nějak se dnes ráno stalo, že jsem ztratil soudnost a začetl se. Ovšem ne do knihy některého z klasiků – to mi újmu nečiní, ale do debat na internetu. Začalo to u fotografování, mimoděk jsem se přesunul na jiné blogy a z nich mě cesta zavedla ke zpravodajským serverům a k „debatám“ pod příspěvky.  Ze začátku jsem nevěřil vlastním očím, malou chvíli jsem se i bavil. Ale to mě přešlo velice rychle. Když se člověku zvedá žaludek, jde zábava stranou.

Té zloby mezi lidmi, toho tupého hulvátství skrývajícího víru, že přijde někdo, kdo z nás smyje naše viny a posvětí naši malost tím, že bude ještě menší a zlobnější. Té adorace přizpůsobivosti se těm s drzejším čelem a absencí svědomí. Na druhou stranu nenávistný posměch těm, kdo si dovolí nastavit zrcadlo a ukázat nás v naší skutečné velikosti.

Vzpomněl jsem si na řádky, které jsem psal na konci minulého roku k PFku na tomto blogu. A tak jsem si je opět přečetl i s debatou, kterou jsem pod nimi vedl s Vlastou Hotovým. Nestačil jsem se divit, jak moc jsem měl pravdy a jak hrozně jsem se současně mýlil. Měl jsem tehdy na mysli sekty na okrajích politického spektra příbuzné KSČM či Dělnické straně. Jenže ty dnes nemají valné šance na úspěch. Takzvané demokratické strany je v populismu už hravě trumfnou.  Naši vůdci jsou schopni čehokoliv. Ano - vyhýbám se výrazu zastupitelé, protože nepokrytě zastupují už jen sami sebe a své zájmy.  A občané? Sice nadávají, ale vyhovuje jim to. Nic je nenutí chovat se slušně, brát ohledy a držet slovo. Zákony jsou brány jako normy určené pro ty „obyčejné“ a tudíž slabé a hloupé. Chytří a silní se na ně ohlížet nemusí. Urvi, co můžeš a co nemůžeš urvat pro sebe - znič.  Podlez, obejdi, podplať, zastraš. A pro hlupáky, co ještě věří na rovnou soutěž, uspořádáme jednou za čas divadlo zvané volby.

Pravda, láska, dané slovo, občanská statečnost – je takovým lidem na obtíž a ti co je ještě uznávají, jsou jim v lepším případě k smíchu. Poslední dobou už nezní k morálním autoritám ani tak smích, jako spíše nenávistné nadávky.    

Chytří a silní (tak, jak jsem je popsal) jsou většinou navenek solidní lidé všech možných zaměstnání a hlásí se k různým částem politického spektra. Ovšem zde nejde o světonázor, ale o cynický pragmatismus, vyplývající z  vazeb na další chytré a silné. V případě, že se tyto vazby nějakým způsobem naruší, například tím, že narazí na skupinu ještě chytřejších a silnějších, je ideologie odhozena jako nepotřebná veteš a to, co bylo svatě bílé, se okamžitě mění v jakoukoliv jinou barvu, vhodnou k proklamaci dalších, ještě světějších pravd, často úplně odlišných od těch původně proklamovaných.

Tato politika vlčích smeček nutně vede k volání po pořádku, pevné ruce a silném vůdci. Už dnes poslouchám řeči o tom, jak lidé půjdou volit opět komunisty, jen aby dali “těm nahoře“ lekci z pokory. Skutečně, někteří, ti naivnější, si myslí, že tak pomohou vyčistit Augiášův chlév, ve který se naše země stále rychleji mění. Nechtějí pochopit, že vrána vráně oči nevyklove a stejně rychle jako se nám mnozí skalní komunisté transformovali v pravicové kapitalisty, se z těchto zastánců volného trhu bez přívlastku stanou opět vyznavači učení pánů Marxe a Englse nebo kohokoliv jiného. Zbytek zmizí za svými majetky v zahraničí a kriminály naplní zase jen ti málo chytří a silní. Ideologie nastupujících totalit může být odlišná, ale lidé a postupy budou totožné. Stačí sledovat, kdo tíhne k naší izolaci od světa, kdo se snaží co nejvíce snížit obranyschopnost naší země a kdo tak rád obhajuje despotické vládce. Vidím je na levo i na pravo.

Tuto zem zachvátila sněť. Korupce, klientelismus, otevřené pohrdání pravidly a zákony a neúcta k ostatním. To vše prosakuje od nejvyššího představitele země až na ty nejnižší příčky. Někde v náznaku, mnohdy však velice hutně a otevřeně.

Když končetinu zachvátí sněť, musí se prý odříznout, než napadne celé tělo. Tady už ale asi není co řezat, otrava prostoupila skoro všechny orgány. Netuším co dělat a jestli vůbec ještě něco dělat jde. Každopádně ani hlava v písku a čekání, že to někdo vyřeší za nás, nepomůže. Ti co nemají děti, se jednou nebudou muset zodpovídat za to, co dopustili. Já je mám a už dnes se bojím dne, kdy za mnou přijdou a položí mi nevyhnutelnou otázku: „PROČ?“

Z televize za mnou poslouchám o velké razii proti pravicovým extrémistům. Roky si náckové žili v relativním klidu a policie byla slepá a hluchá i když hailovali pár kroků před nimi, za asistence televizních kamer. Mám pocit, že nepohodlní začali být, až když jejich populismus začal konkurovat populismu velkých stran.