U Máchova jezera po babím létě

Když opustí břehy Máchova jezera poslední rekreant, když zmizí věčné fronty u stánků s občerstvením a nad hladinou se přestane převalovat ryk reprodukované hudby je jasné, že nastal podzim.

Málokdo zabloudí na liduprázdné pláže, kde stejně zakopává o šlapadla svázaná řetězy, tak jako v létě mohl klopýtat o zvolna se opékající těla. Velké lodě jsou zakotvené u svých mol, ty malé odpočívají  uloženy v docích a jen výjimečně někdo vyplouvá na jednu z posledních jízd sezóny. Nad hladinou se nese ticho, rušené jen ptáky a auty z nedaleké silnice první třídy. 

Jen občas se hladina rozčeří návštěvou z daleké ostrovní země, která si přijela odpočinout po další náročné sezóně skrývání se před senzacechtivými davy. Ví, že ti co v těchto dnech bloumají po břehu Mácháče tam jsou pro klid svůj i jiných a umí ctít právo na soukromí.  Zvolna pokyneme hlavou, když se u břehu setkáme a jdeme si zase každý svou cestou.  Možná se ještě někdy potkáme, a pokud ne – nevadí. Otisk v paměti zůstane napořád a to stačí.