Po takřka měsíčním polehávání a flákání jsem se zase dostal do normálního života. Takže dopoledne do volební místnosti pomoct vyhrát volby a pak rychle do muzea, věnovat se konečně přípravě naší výstavy.
Jenže jsem velice brzy zjistil, že mě k tomu Lojzka moc nepotřebuje. Takže jsem si obcházel trochu ambit a pak se věnoval dětem.
To všechno jen tak, bez muziky, v improvizaci, jako by to ani nebyli sourozenci na kraji puberty.
Nakonec nás stejně odvezla Lojzka domů, aby se ta stará klášterní budova dožila i úterní vernisáže. Stejně jsme odpoledne ještě museli do Litoměřic ke Kacarům, abychom přivezli Jarčiny fotografie. Ale to už je o něčem jiném než tanci sobě pro radost a ukrácení dlouhé chvíle...
z těch fotek čiší pohoda... jsou to vzácné chvíle, když se dva sourozenci takto potkají...ale stávají se (mám to doma).. Výstaba bude určitě stát za to, tak ať se vše podaří, užijte si to. R.
OdpovědětVymazatChovají se k sobě, jako by to ani nebyli sourozenci...ale nejlepší kamarádi.
OdpovědětVymazatDěkuji Renko :)
Parádní fotky... nekecám... a děti se zdají být hodně šťastné... a to je móc fajn... nejvíc fajn... si myslím... :-) Bára
OdpovědětVymazatMusí být šťastné nebo je seřežu :))))
OdpovědětVymazatDěkuji Báro. Umí si vážit maličkostí, které nám život naděluje. :)
Teda Franto, to jsou krásný fotky krásnejch dětí. (Nemyslím jen na těle krásnejch, něco je v nich... a moc se mi to Něco líbí.)
OdpovědětVymazatVšak se jim dobře zkombinovaly geny jejich rodičů :)
OdpovědětVymazatDěkuji ti...
Ještě jinak - z těch dvou bytostí, které se rozhodly pro vaši rodinu, budou jednou velcí Lidé. Ať už měřitelnými schopnostmi, dosahem vlivu nebo "jen" mírou srdečnosti - jsem o tom skálopevně přesvědčená. Nevím, jestli se mi v životě stalo, aby mě tolik upoutal někdo v adekvátní věkové kategorii, jako se mi to stalo zejména u Tvojí dcery... Promiň za tu upřímnost, až se stydím.
OdpovědětVymazatDěkuji, tohle jsou slova, která každého rodiče musí moc potěšit...:)
OdpovědětVymazat