Nějak se mi ta návštěva nemocnice protahuje. Po týdnu jsem se pohádal s paní primářkou na plicním, která mě nechtěla pustit do domácí léčby a o pár dnů později jsem ji musel dát, i když velice nerad, za pravdu. Nakonec mě ještě rychlou raději poslali do větší nemocnice, dál od domova. Takže dnes začínám čtvrtý týden, kdy vše dostávám až pod nos a z postele nemusím celý den. Nějak si začínám zvykat a nevím, jak je to naučím doma, až se vrátím.
Ještě mě čekají nějaká vyšetření, ale už se blýská na časy a do týdne bych snad konečně měl být u svého počítače doma. To že můžu zase na blog je zásluha mé ženy, která mi včera sehnala modem a díky tomu, já už opět můžu na internet a tím pádem i komunikovat se světem.
Zvykneš si, Františku...doma je doma :-)
OdpovědětVymazatUž aby...
Hodně štěstí
Fis
Už aby...ale ani des netuším, kdy to bude. :)
OdpovědětVymazatFrantišku! Zdrav se pilně celý den, od rána až do večera a to tak dlouho, dokud se neuzdravíš ;-)
OdpovědětVymazatZdraví, také nepříliš zdravý...;-(
Standa z Havířova!
Ahoj Stando,
OdpovědětVymazatpřed chvílí jsem se byl poprvé - po třech týdnech - projít venku. jeden by neřekl jaká je to lahoda, nemít střechu nad hlavou a postel pod zadkem :-)
Takže vidíš, že nepodléhám a zdravím sebe i tebe.
Fr.
Franto, drž se a bude zase líp. Určitě! A pak k nám přijedete na zahrádku, za chvíli budou zrát višně.T.
OdpovědětVymazatAhoj Tomáši,
OdpovědětVymazatna tvoji a Aleninu kouzelnou zahrádku se moc těším. Nevím, jestli to stihnu až budou višně, ale rád vás navštívím. Stejně se chystám do Prahy k nákupu nové techniky, takže bych to mohl spojit. :)