Spal jen chvilkami a útržkovitě. Většinu času kašlal nebo se hlasitě snažil zachytit trochu vzduchu. Pokud se chtěl sám obrátit z boku na bok, šlo o záležitost trvající i půl hodiny. Krmit ho museli po lžících - své ruce už zdaleka nedokázal plně koordinovat. Většinu času svět kolem sebe vnímal jen jako místo jeho boje o přežití - o další nádech, o další zakašlání.
Jen dvakrát - na krátkou chvilku - jsem ho viděl, když se nerval s dechem. Měl krásné oči a v nich klid. Ne, nebylo to smíření ani výzva. Věděl, že prohrává, ale nijak to té zubaté nehodlal usnadnit.
Ležel jsem vedle něj skoro celý první týden plný bezmoci. A taky beze spánku. Pak mě přemístili na jiný pokoj a toho pána o den či dva později do LDN.
Nevím co s ním dnes, po dalších dvou týdnech, je. Ale ty jeho oči vidím pořád.
I bezmocný člověk se nesmí vzdát.
Ahoj Františku, realita má vždy dva póly a ne vždy jsou úsměvné. Přeji ti ten pozitivní...Miro
OdpovědětVymazatVšak víš, že můj ručník v ringu neskončí :)
OdpovědětVymazatDěkuji
Někdy tak přemýšlím, proč se té zubaté tolik obáváme. Co když je to začátek zase něčeho nového, třeba lepšího? Víc mě trápí neúcta ke stáří, neúcta ke starým nemocným. Není to příjemná podívaná, ale stále je to člověk. Špatně vnímá, ale o to více cítí.
OdpovědětVymazatMáš pravdu, nejhorší je bezmoc, s kterou se díváš na člověka, který trpí.
Majda
Příbuzní toho pána se před ním bavili, že je to bojovník, ale zároveň nahlas odhadovali jestli bude druhý den ještě naživu. Měli ho sice rádi, ale vůbec si neuvědomili, že nemusí mluvit, ale slyšet může. Měl jsem na ně tenkrát dost zlost.
OdpovědětVymazatA k tomu výše. Jsem skeptik, ateista i agnostik dohromady. Myslím že zubatá je konečná. Takže se netěším, na lepší příští a až přijde čas budu se rvát o každou vteřinu.
Děkuji Majdo :)
Přeji Ti hodně síly a trpělivosti. Láska Tě obklopuje ze všech stran, jak sleduju, tak ještě hodně radosti :-)
OdpovědětVymazatMajda