Hračičky Taťány Havlíčkové

Zazvoň, přijdu otevřít

Znám některé puristy, kteří odpírají říkat Taťániným výtvorům fotografie a mají výhrady kvůli jejich umístěním na fotoserveru. Domnívám se, že jeto notně úzkoprsé stanovisko. Protože přesahy mezi fotografií a grafikou jsou jen o něco mladšího data, než fotografie sama.

Vzal tě čert a voda

Místo alchymistického přítmí fotokomory dnes používáme počítač, který nám jen usnadňuje cestu k výslednému produktu a tím je vizuální sdělení - obraz.

Kočka na rozpálené střeše

Dodnes jsou lidé, kteří vůbec digitalizaci nevzali na milost a odmítají s ní nejen pracovat, ale i takovému obrazu upírají právo na sdělnost. Přitom své experimenty se starými plastovými fotoaparáty, prošlými filmy, csross procesy při vyvolávání často i nahodile exponovaných obrazků, za legitimní fotografickou práci považují.

Osobně se domnívám, že hudbou je jak dechovka, tak současná vážná hudba (a nejsem vyznavač ani jednoho z těch stylů), přes celou obrovskou šíři stylů a směrů. Stejně tak i fotografie má mnoho tváří a je úplně jedno jakou cestou ke sdělení došlo.

Třináctá komnata

Protože fotografie je hlavně sdělení. Od prvoplánové dovolenkové fotografie od moře po sofistikované hrátky Taťány Havlíčkové, které nutí diváka hledat významy a asociace a provětrávat mozkové závity, jde vždy "jen" o to něco sdělit. A je na divákovi, jestli je schopen a taky ochoten toto sdělení přijmout.

Hluboko nad věcí

Ne každá fotografie Taťány Havlíčkové je čitelná pro kohokoli. I já (a to mám pro její práce slabost) občas váhám a nemůžu se napojit na autorčinu vizi.

Občas stačí počkat pár dnů a to co jsem nemohl najít, dojde samo. A někdy taky ne, ale to je problém všech sdělení, že někdy nenajdou svého adresáta.

Takže přeji všem, aby se v Taťániných fotografiích našli. Více jich objevíte třeba na fotoserverech Photoextract nebo Fotoaparát. Nebo ještě lépe na WWW galerii této autorky.