sobota 25. července 2009

O cenzuře...a posunutí hodnot

Jedinkrát v životě jsem si koupil bulvární tisk. Bylo to na nějaké benzínce a já poprvé v životě viděl noviny, co vyšly v neděli – Nedělní Blesk. Je to už dávno a bylo to moje první setkání se špínou zvanou bulvár. Od té doby jsem za tyto tiskoviny neutratil ani haléř. Občas jsem si je prohlédl, když někde ležely nebo mi je půjčili kolegové v práci. Ten původní Nedělní blesk byl ještě solidní tisk, proti tomu co jsem viděl v podobných tiskovinách později.

a opět o lidech malých až trpasličích

A tak jsou lidé, kteří se neštítí lhát, špinit vše kolem sebe a vydělávat na tom. To vše si můžou dovolit jen proto, že jim za to jiní lidé dobře platí. A zač jim vlastně platí?
Za svůj pocit čistoty. Ono se jim lépe dívá na lidi, kteří je v mnohém převyšují, když si zároveň můžeme říci: No - jen se na něj podívej – navrch huj a pod tím fuj. Neboť: Na každém šprochu pravdy trochu!

Každá špína na jiných jakoby skrývala tu, kterou máme na sobě a dokonce v sobě, v duši. A asi i proto jsou bulváry tak oblíbené mezi většinou populace. Virtuální špína celebrit jim pomáhá nemyslet na tu svou.

Cenzura je záležitost a nemám ji rád. Bohužel to slovo neslyším příliš často v souvislosti s politickým děním. Kolik lidí dalo najevo, že náhubkový zákon je snahou zavést cenzuru, aby měli novináři sníženou možnost sledovat čachry politiků? Jak velká skupina lidí se ozvala, když novinářům byl odepřen pohyb po místech, kde lobisté v parlamentu domlouvají své čachry? Většina národa projevila okázalý nezájem - měla jiné starosti.

Ale zkuste zakázat špinit, pomlouvat a lhát v bulváru a národ povstane skoro jako jeden muž a začne řvát o ohrožení demokracie a cenzuře. Protože lidé mají nezadatelné právo na svůj kýbl špíny na hlavu ostatních, čtený někde bez nebezpečí, že na ně cákne kapička toho, co tak rádi dopřejí jiným.

Už dlouho jsem neměl v ruce nějakou bulvární tiskovinu. Neseděl jsem v žádné čekárně a kolegy už taky nemám. Ale s tou neodolatelnou chutí po bulváru, po té špíně, co může padat na jiné, se setvám stále. Stačí si otevřít nějakou diskusi na Webu. Včetně těch, ke kterým mám bližší vztah. I tam mnozí hodní, tiší a slušní lidé jen nechtějí cenzuru…

4 komentáře:

  1. Není cenzura jako cenzura. Ve výchově dětí vlastně také dospělí vybírají co ano a co už v žádném případě. Ti kdo si neprošli "cenzurou" v mládí se nebudou přece omezovat ve svých demokratických projevech. Myslím si, že v některých případech se ani nedá mluvit o cenzuře. Jde jen o prachobyčejnou slušnost mezi lidmi. Nazvala bych to zoufalá touha po slušnosti. :-)
    Majda

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, s tím bulvárem máš naprostou pravdu. Osobně ho nekupuji, občas koupím lidovky, ale lhal bych, kdybych řekl, že si ho občas neprohlídnu, když se někde povaluje.
    Té špíny je v bulváru opravdu požehnaně. Jenomže nejhorší na tom je, že s tichým souhlasem velké většiny celebrit. Vždyť tato jejich "negativní" reklama jim zvyšuje zisky např při prodeji cd, knihy, filmu. Dávno jsem si zvyk, že nás media ovlivňují víc než si myslíme. Nejvíce je to vidět, když se blíží volby. Všimni si například průzkumů,které si nechávají exluzivně vypracovávat různá media.
    Ale to je na delší povídání. Žijeme v konzumní společnosti, v našem státě chybí osobnosti, obecně uznávané vzory, politiků si nikdo neváži, i když musím uznat, že si za to z velké části můžou sami. Lidé se upírají ke svým pseudohrdinům, právě takovým, o kterých si přečtou v bulváru. Nedávno proběhla medii zpráva, že jeden španělský klub koupil jednoho nejmenovaného portugalského fotbalistu za 80 miliónů liber. Pár dnů na to byl tento "nadčlověk" za asistence medií doprovázen do domu jedné celebrity, kde s ní strávil noc. K ránu odcházel rovněž za asistence televizních kamer a novinářů...Sledovalo to milióny lidí na světě...kde to jsme...? Pár dní, možná týdnů na to, tento velkoklub ohlásil, že se jim tento nákup vyplatil, utržil totiž velké zisky prodejem reklamních předmětů tohoto fotbalisty. A zase ty media. Peníze hýbou světem, bohužel...Ahoj

    OdpovědětVymazat
  3. Nenaděláme s tím moc. Snad jen...jak píšeš - neplatit za špínu. Já vím, že je nás jen málo, protože dav chce krev a pomyje.
    Máme vynikající vědce, skvělé umělce. Ale to je pro dav málo atraktivní. Co je jim do toho, že někdko zpíval v Metropolitní, když na diskošku ve vedlejím městě se přijede ožrat nějaká hvězdička z Vyvolených...že?

    To co někteří ubožáci psali, když se TV zveřejnila zač se prodal Kupkův obraz... to mi připomnělo starou písničku od Jarka Nohavici:

    Jednu neděli
    rozhýbem hory sádla
    a místo na chatu
    zajdeme do divadla
    co vlastně dávají
    drama či operetu
    potom zjistíme
    ve frontě u bufetu

    Velký umění
    malý sáček arašídů
    lístky v přízemí
    pro nás vyšší třídu
    jednu neděli
    jsme vyšli na kultůru
    aby viděli
    jak šplháme se vzhůru

    V druhým jednání
    opery nebo operety
    najdem konečně
    zapadlý knoflík od manžety
    v břiše tlačí nás
    uzené od večeře
    všechno spiklo se
    toneme v nedůvěře

    Velký umění
    v našem malém úzkém saku
    díky spoření
    v novým cadillacu
    jednu neděli
    namísto televize
    trocha veselí
    a ona zatím krize

    A tamten vepředu
    co tu hru vidí zblízka
    už se postavil
    a koukni mámo píská
    jako jeden muž
    tak jako na fotbale
    všichni zajedno
    a velký pískot v sále

    Těmahle rukama
    jsme si to zaplatili
    a máme přihlížet
    jak si z nás někdo střílí
    hážeme rajčata
    červené máme ruce
    jako od krve
    začala revoluce
    --------------------

    OdpovědětVymazat