O matení pojmů a náhubcích

Tak nám padla vláda. Ne, že bych z toho měl radost. Už proto, jaké síly se spojily k jejímu položení. Ostatně, vláda sama udělala de facto vše, aby své odvolání usnadnila.

modrá chobotnice v rudém moři

Ale vlády padají. Zažili jsme to za posledních dvacet let několikrát v naší zemi a mnohokrát u sousedů. Je to standardní projev demokratického systému. Vychází z rozložení sil ve sněmovně po posledních regulérních volbách. Ty, pokud si vzpomínám, skončily plichtou a sestavení vlády schopné nějak řídit zem, trvalo řadu měsíců. Bylo umožněno až změnou politické orientace (přesněji zradou) několika "zásadových" zastupitelů.

Nemám rád Paroubka. Připomíná mi malého zlého klučíka, který slabším dětem bere hračky jen pro ten pocit, že může. A když narazí na podobného, ale silnějšího kluka, spustí vzteklý a hlasitý nářek, že je mu ubližováno. Ale nemyslím si, že jeho upocená snaha položit vládu nějak demokracii ohrozila, nebo by dokonce byla národní tragedií, jak se dnes snaží prezentovat ODS - viz její trapný a zavádějící šot na serveru You Tube. Jestli je něco ohroženo, jsou to hlavně finanční zájmy některých skupin lidí napojených na současnou výkonnou moc. Na peníze ze státního rozpočtu si už brousí drápky jejich "obchodní přátelé" napojení na jiné lidi…

Naše země je - přes nevůli nynější hlavy státu - součástí větších celků. Je provázána ekonomicky, politicky i vojensky s jinými demokratickými zeměmi v evropském prostoru. Žádná cizí moc nemá připravené tanky na našich hranicích. A Lidové milice tuzemských stalinistů by sice rády vyrazily ukázat buržoazii zač je v Moskvě vodka, jenže nemají čas. Jejich členové stojí v Rathových lékárnách, aby si vyzvedli léky bez poplatku…

Čekají nás „jen“ předčasné volby. Po nich se k některým korýtkům dostanou jiná prasátka. Ta odstrčená budou hlasitě kvičet a ve jménu lidu či národa nárokovat větší porci šlichty pro sebe.
Protože v naši zemi už minimálně od takzvané opoziční smlouvy nejde o směry a vize, ale jen a jen o ta korýtka. Pesimismus? Ne - jen realita.
Stačí se podívat, jak i při veřejně proklamovaných ideových rozporech umí být naši zastupitelé jedné krve, když jde o ně samotné… Své poslanecké imunity a nadstandardních požitků se „zbavují“ již druhou desítku let. Vždy se dohodnou na tom, že by rádi - ale nejde to. Prý by to bylo moc populistické.
Ale co mě nadzvedlo, je způsob, jak se moc (opět napříč celým politickým spektrem) rozhodla vypořádat s obtížnými novináři. Opět nejde o ochranu obyčejných lidí před bulvárními hyenami s novinářským průkazem, ale hlavně o omezení zpráv, které by si zastupitelé přáli udržet pod pokličkou.

Náhubkového zákona a dalších omezení investigativní novinařiny - nástroje na ochranu politiků proti dohledu voličů, toho se bojím mnohem víc než pádu vlády, která se už beztak potácela jako loďka bez vesel na rozbouřené řece ekonomické recese.