O matení pojmů a náhubcích

Tak nám padla vláda. Ne, že bych z toho měl radost. Už proto, jaké síly se spojily k jejímu položení. Ostatně, vláda sama udělala de facto vše, aby své odvolání usnadnila.

modrá chobotnice v rudém moři

Ale vlády padají. Zažili jsme to za posledních dvacet let několikrát v naší zemi a mnohokrát u sousedů. Je to standardní projev demokratického systému. Vychází z rozložení sil ve sněmovně po posledních regulérních volbách. Ty, pokud si vzpomínám, skončily plichtou a sestavení vlády schopné nějak řídit zem, trvalo řadu měsíců. Bylo umožněno až změnou politické orientace (přesněji zradou) několika "zásadových" zastupitelů.

Nemám rád Paroubka. Připomíná mi malého zlého klučíka, který slabším dětem bere hračky jen pro ten pocit, že může. A když narazí na podobného, ale silnějšího kluka, spustí vzteklý a hlasitý nářek, že je mu ubližováno. Ale nemyslím si, že jeho upocená snaha položit vládu nějak demokracii ohrozila, nebo by dokonce byla národní tragedií, jak se dnes snaží prezentovat ODS - viz její trapný a zavádějící šot na serveru You Tube. Jestli je něco ohroženo, jsou to hlavně finanční zájmy některých skupin lidí napojených na současnou výkonnou moc. Na peníze ze státního rozpočtu si už brousí drápky jejich "obchodní přátelé" napojení na jiné lidi…

Naše země je - přes nevůli nynější hlavy státu - součástí větších celků. Je provázána ekonomicky, politicky i vojensky s jinými demokratickými zeměmi v evropském prostoru. Žádná cizí moc nemá připravené tanky na našich hranicích. A Lidové milice tuzemských stalinistů by sice rády vyrazily ukázat buržoazii zač je v Moskvě vodka, jenže nemají čas. Jejich členové stojí v Rathových lékárnách, aby si vyzvedli léky bez poplatku…

Čekají nás „jen“ předčasné volby. Po nich se k některým korýtkům dostanou jiná prasátka. Ta odstrčená budou hlasitě kvičet a ve jménu lidu či národa nárokovat větší porci šlichty pro sebe.
Protože v naši zemi už minimálně od takzvané opoziční smlouvy nejde o směry a vize, ale jen a jen o ta korýtka. Pesimismus? Ne - jen realita.
Stačí se podívat, jak i při veřejně proklamovaných ideových rozporech umí být naši zastupitelé jedné krve, když jde o ně samotné… Své poslanecké imunity a nadstandardních požitků se „zbavují“ již druhou desítku let. Vždy se dohodnou na tom, že by rádi - ale nejde to. Prý by to bylo moc populistické.
Ale co mě nadzvedlo, je způsob, jak se moc (opět napříč celým politickým spektrem) rozhodla vypořádat s obtížnými novináři. Opět nejde o ochranu obyčejných lidí před bulvárními hyenami s novinářským průkazem, ale hlavně o omezení zpráv, které by si zastupitelé přáli udržet pod pokličkou.

Náhubkového zákona a dalších omezení investigativní novinařiny - nástroje na ochranu politiků proti dohledu voličů, toho se bojím mnohem víc než pádu vlády, která se už beztak potácela jako loďka bez vesel na rozbouřené řece ekonomické recese.

Fotogalerie nebo úložiště fotoodpadu?

Pokud se podívám do slovníku cizích slov najdu zde tyto významy slova galerie:

○  prostory k výstavám uměleckých děl, sbírek

○  sbírka výtvarných děl, instituce, která je shromažďuje a vystavuje

○  vyvýšené řady sedadel v divadle

○  štola ve velké hloubce k jímání podzemní vody

○  podzemní chodba

○  skalní římsa 

Wikipedie obsahuje obdobné dělení s tím, že rozvíjí do šířky 2. uvedený bod. 

Jsme svědky, jak slova a pojmy nenápadně mění svůj význam. Obyčejně jde o devalvaci významu pro přitáhnutí většího množství případných zákazníků.

Subjektivní úvahu na toto téma  z mého pera najdete na Photextractu pod stejným názvem, jako má tento článek. Srdečně zvu k diskusi...

O nedůvěře...

Co si budeme nalhávat. Vláda premiéra Topolánka, ve své bohorovnosti dávala rudooranžovým populistům jeden argument za druhým, aby mohli volat po jejím odvolání. Až mám pocit, že se vláda dělala naschvál. Dnes se to spojeným silám opozice - na pátý pokus, podařilo.

Toto hlasování mělo své vítěze i poražené, i když asi ne tak, jak to vypadá na TV obrazovkách.

Rudozelené aktivistky Jakubková a Zubová? Osobní antipatie k jednomu člověku jím bylo více než cokoliv jiného…Svou práci udělaly, ale najde se ještě někdo tak naivní, aby si je nechal za zády?

Bývalý komunistický exponent Tlustý dnes hrající své hry v barvách Hradu? A jeho pomocník Schwippel nepokrytě fandící nové xenofobní straně pod patronací Velikého učitele? Hradní pán už několikrát dal najevo, jak jednostranně umí chápat loajalitu.

Skutečně poražení jsme my, občané mimo politické strany a jejich ekonomické přátele. Začne opět veliké dělení medvědů a řízení země půjde na nějakou dobu opět stranou, aby se rozhodlo, kdo si kde vytyčí svůj claim. Ale nakonec se opět oranžoví s modrými nějak domluví, tak jak to dělají na nižších úrovních. Jen nás to bude zase stát na daních více peněz.

Vítězové jsou dva.

Velký kormidelník se konečně zbavil neposlušného premiéra. A bude to on, kdo si do řízení země může vybrat vazala, který bude hrát jeho protievropskou a protiekologickou písničku.

A kdo, byť jen okrajově sledoval diskusi před hlasováním, nemohl si nevšimnout, jaký kal se vyvalil při rétorice našich stalinistů. A kalná voda je jejich neojblíbenější rejdiště.

Hledím do budoucích dnů s pramalou důvěrou...

Malý princ Jarda S

Zapomenutá branka

Při návštěvě obrázků Jardy Sklenáře si připomínám Loudavý návraty Wabiho Ryvoly:
"Blíž a blíž mě vedou cesty sváteční
já do krajiny páteční
chodím se tiše zouvat..."

Vzpomínky na nepokojné srdce

Protože jsou kouzelné zahrady, kde květiny jsou výřečné, lišky chtějí být ochočené a hvězdy…
…hvězdy jsou na dosah ruky...

Když havrani pláčou

…stačí ji jen natáhnout a věřit, že fantazie v nás ještě není zasutá někde pod kupou všedních starostí a ubitá instantní přežvýkanou masáží z „kulturních velkovýroben“ dnešní doby.

Po stopách ozvěn

Zrovna u Jardových obrázků občas přemýšlím o tom, jaký vliv na můj život mělo to, že jsem se s Exupéryho Malým princem setkal až jako dospělý člověk. Nakolik mě ovlivnilo, že mi tahle kniha nesplývá s Krtečkem či Rumcajsem a dalšími pohádkovými postavičkami mého dětství.

Na vlně ticha 10

Snad jsem musel nejprve projít cestou od Drdových pohádek přes Verneovky, Mayovky, příběhy J.Trosky, I. Asimova , R. Bradburyho někam k mému oblíbenému Karlu Čapkovi. A někdy po Sto letech samoty s G.G. Marquezem jsem poprvé vzal do ruky tu útlou knížečku s dětskou kresbou malého chlapce v modrém kabátku.

Na vlně ticha 2

Možná, že jsem od toho dne už někým trochu jiným. A hledám člověka, který mě naučí namalovat správně beránka. Sám se pak snažím vidět věci kolem sebe ne tak, jak vypadají, ale takové jaké jsou. Což vůbec není to samé.

Křišťálově stříbrné ticho

Možná se vám zdá, že v medailonku Jardy Sklenáře nepíšu o něm, ale jen o sobě. Máte pravdu. Jenže jako je Malý princ kniha pro nás dospělé, kterou geniální autor napsal tak, abychom ji vnímali přes zrak a mysl našich dětí, tak i Jarda otevírá kousek svého světa proto, abychom našli ten náš, co nosíme v sobě.
A já mu za to moc děkuji.

---

Pokud váz zaujaly fotografie Jardy Sklenáře a chtěli byste se o něm dozvědět více navštivte jeho WWW stránky, na kterých se nezabývá jen fotografií.
Také ho můžete najít například na serveru PHOTOEXTRACT, E-umění a na dalších místech.

Levá a pravá část mozku

Taky používáte při fotografování mozek?
Skutečně?

Jistěže ano...

Jaro v CL

Ale zamysleli jste se někdy nad tím, co v něm probíhá těsně před stisknutím spouště vašeho optického miláčka? Převážně nevážné a silně subjektivní zamyšlení autora nad tím, co probíhá v hlavách podobně postižených fotografů v okamžiku zrodu... to je náplní mého dalšího článku na DigiAréně, který tam vyšel dnes.
Zvu vás k jeho přečtení a pokud vás pobaví,či dokonce donutí k zamyšlení a vy to dáte pod článkem najevo, budu velice rád.

Vernisáž Tomáše Hyky

Vernisáže výstavy Tomáše Hyky, která proběhla nedávno v Semilech jsem se, bohužel, nezúčastnil a je to veliká škoda. Jak ukazují záběry TV SEMILY - bylo se nejen na co dívat, ale ani sluch nepřišel zkrátka...

Pokud budete mít chuť seznámit se s dalšími Tomášovými fotografiemi najdete je na serveru PhotoExtract nebo, ještě lépe, na jeho osobních stránkách PhotoHyka.

O hrůze ze svobody

Dnes si šest miliónů Tibeťanů a s nimi celý svobodomyslný svět připomíná padesáté výročí povstání proti okupaci komunistickou Čínou. Účet byl 86 000 mrtvých a desetiletí řízený rozklad kultury ve jménu veliké Číny a jejich vůdců.

Deimos (z řeckého Δείμος, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu.

• Jsem občan země, která má bohaté zkušenosti s nájezdníky, kteří nám přinášeli jejich pojetí "svobody".
• Jsem občan země, která má veliké zkušenost s kolaboranty, kteří umí vždy vlát po "správném" větru.
• Žiji v zemi, která se tak ráda uzavírá do sebe a nechce vidět, že svět, v jeho mnohotvárnosti, pokračuje i mimo Českou kotlinu.
• Jsem občan země, jejíž mnozí představitelé by byli rádi, kdyby se o některých tématech raději nemluvilo. Mohlo by jim to rušit kšefty nebo svědomí a často obojí.

Myslím, že je zapotřebí některé věci připomínat. Protože svoboda na opačné straně světa je i mou svobodou. A její potlačení ubírá i kousek svobody mé. Svobody se sice nenajím, jak mi možná někteří namítnou. Jenže zapomenou říct, že bez svobody se ani nenadechnu a budu odsouzen k mlčení. Mám hrůzu z takových lidí - myslí si že svoboda je jen zboží na prodej... A klidně ji prodají za misku šošovice jako Ezau své prvorozenství.

...ale to by byl námět na další, mnohem delší úvahu.

Oči Tamary Černé

S Tamarou Černou známější více jako Sofi G či Sakkara jsem se taky ještě osobně nesetkal. Jen si s ní občas vyměním pár písmen elektronickou poštou. A tak nemůžu z vlastní zkušenosti popsat jaké oči má ona sama. Ale stačí se podívat na většinu jejich fotografií a bude vám jasné, proč je titulek tohoto medailonku takový, jaký je.

Oči jsou nejvýraznější dominantou na většině jejich fotografií. A je jedno, zda jde o záznamy z baletních zkoušek, fotografie dětí z Hrušova nebo jiných lidí před objektivem Tamařina fotoaparátu.

Pokud mohu mluvit za sebe, tak nejvíc na mě působí právě její fotografie dětí. Bez zbytečného patosu a sladké sentimentality, do které mnozí fotografové tak lehce sklouzávají.


Právě naopak, děti v podání Tamary jsou bytosti z masa a kostí - živé, bezprostřední. Nejsou jen zástěrkou pro naše nostalgické vzpomínky na jakýsi "ztracený ráj" dětství.
Kdysi jsem nějaký čas fotil děti na ulici a vím, že dá dost velkou práci, aby si na fotografa zvykly a přestaly se předvádět. Pak už jen stačí táhnout s nimi jejich světem, který se tolik dokáže lišit od toho našeho - dospělého.



Tara má děti ráda a ony mají rády ji. Podívejte se jim do očí. Není v nich nic, než kousek zvědavosti na ten úžasný svět kolem. Svět bez plotů v nás.

---

Tamara Černá má své fotografie na mnoha místech>

• Například na PHOTOEXTRACTu
• její profil na PHOTOSERVER.EU
• na slovenském VIVO
• a na řadě dalších tuzemských a zahraničních webů.
  

Vernisáž Jiřího Burdycha

Tentokrát jsem se rozhodl do Prahy vyrazit jen na skok. Žádné toulání se Prahou s fotoaparátem zatěžujícím krk. Pěkně z autobusu rychle do metra, a z metra nejkratší cestou do místa kde finišovala příprava ne vernisáž, které jsem se chtěl zúčastnit. Počasí nemělo šanci zareagovat… :)


V domě, kde sídlí restaurace Gurmania mívali asi rozlehlý uhelný sklep. Dnes je přebudovaný na stylové spodní patro restauračních místností. A právě zde Jiří Burdych vystavuje pětadvacítku svých vkusně adjustovaných fotografií . Většinu jich známe z PHOTOEXRACTu, ale některé měly veřejnou premiéru. Nemá cenu popisovat jednotlivé zátiší či akty, lepší bude navštívit výstavu a udělat si vlastní úsudek. Jen musím doporučit případným návštěvníkům, aby si udělali více času. Restaurace není k výstavním účelům optimálně osvětlená a očím trvá dosti dlouho, než se šeru přizpůsobí. I když pak to stojí za to…

Samotné vernisáže se účastnilo odhadem přes padesát osob, z velké části to byli lidé nějak spjatí se serverem Photoextract. Takže jsem tam potkal mnoho známých a poznal další tváře do té doby pro mně jen virtuální. Při opulentním pohoštění se mluvilo, mluvilo a mluvilo. Vernisáže nejsou jen o fotografiích, ale hlavně o setkáních s lidmi, se kterými si máme co říci. A tato vůbec nebyla vyjímkou.

Děkuji Jirkovi za hezké fotografie, které vystavil a za možnost opět se setkat s… a s… a dokonce…

…no, stejně bych jistě někoho vynechal… takže pokud mi pošlou hojně fotografující kolegové slíbené obrázky, budete si moci jednotlivá jména doplnit sami…

Zatím si dovoluji dát jen odkazy na fotografie z této akce které jsem už objevil na Photoextractu.
Jako první vložila svou fotografie Emilie Mrazíková
Snímek Petra Svády
A zde Ondreje Fabia - ten má pod svým snímkem odkaz na další z této akce.

---

Jako první mi zaslala svůj soubor fotografií Emilie Mrazíková


Dalším byl Libor Nedvídek


A tady je série od J. N.

Sdílené ticho Petra Letta

Petra bych ani nemusel znát osobně abych věděl, že se s ním dá krásně mlčet o čemkoliv. A sdílet s někým mlčení o něčem je vyšší formou hovoru. Neb slova někdy už nestačí k souznění.

To vůbec neznamená, že by Petr byl nerudný nemluva.  Váží slova na stejných lékárnických vahách jako když tvoří své fotografie.  I zde pod nenápadnou až banálně šedou slupkou nacházím velice barvitý svět.

Jihočech Petr Lett je nenápadný a velice plachý člověk.  Když si vás pustí blíž, zjistíte že z něj vyzařuje klid a laskavost a já tyto vlastnosti vidím i v jeho fotografiích.

Tady si dovolím citovat verše Jana Skácela:

Za žádnou pravdu na světě.

Ale jestli chceš,

za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,

kdy někdo za nás dýchá.

Ano, ticho je  to co spojuje většinu Petrových fotografií, které znám. Ticho, které dokáže být tou nejkrásnější melodií, když přijde ta pravá chvíle.

Teď už nezbývá než přestat rušit zbytečnými slovy.  Petrovy obrazy je nepotřebují... 

Fotografování očima

Jeníček s Mařenkou v panelovém lese

Dnes mi na serveru DIGIaréna vyšel (ne)vážný článek o fotografování očima. Pokud máte zajem o seznámení s mým pojetím tohoto fénoménu navštivte jej na tomto místě. Pokud pod článken zanechtáte stopu (prosím boty nejprve otřít o rohožku) budu velice rád. A pokud se vám ta slova budou dokonce líbit, máte možnost to dát najevo kliknutím na příslušné místo.   :)