Dnes je to právě dvacet devět let, kdy se mi podařilo rozštěkat celou hospodu, ač jsem se o to ani trochu nesnažil. Důvod štěkotu štamgastů v pohostinství U zeleného stromu jsem dodnes plně nepochopil.
Ten den bylo ošklivé lezavé únorové počasí na procházku po Rumburku a jeho okolí. A my jsme se procházeli. To čerstvě zamilované dvojice dělají nebo alespoň tenkrát dělávaly běžně. Zvláště, když nemají místo, kam by se mohly alespoň na chvíli uchýlit do soukromí. Když už jsme nemohli zimou vydržet a v peněžence bylo trošek peněz, zalezli jsme na chvíli do nějaké hospody a dali si kafe nebo grog z griotky, který tenkrát "frčel".
A tak jsme si celí promrzlí našli místečko v rumburském "Zeleňáku", objednali pití a zatím co se má milovaná snažila rozmrznout, předal jsem ji balíček s dárkem. Měla ten den narozeniny a já nezapomněl. I se zamlženými brýlemi roztrhla papír na malém neforemném balíčku a pozvedla ho k očím. Snad díky zamlženým brýlím chvíli nechápavě zkoumala to, co držela v ruce. Ale to už šel štěkot ostatních hostů jako jakási mexická vlna od našeho stolu přes celou hospodu dokola.
Co vše může způsobit malý psí náhubek, když se ukáže v pravou chvíli a na pravém místě...to bylo poprvé co jsem přál k narozeninám ženě, kterou miluji. Dodnes. I když tak na okolí občas nepůsobíme...ten smysl pro ironii, sebeironií a "ptákovno" v nás stále ještě je.
Lojzi - zažili jsme za ty roky už docela dost kotrmelců, ale ty jen tak nepropadáš panice... děkuji.
A přeji hodně sil s člověkem jako jsem já.
Vše nejlepší k dnešním narozeninám ti přeji.
Františku, ta "baba" Tě musí milovat, když jsi doteďka ještě naživu :-))....
OdpovědětVymazatPřeju Vám oběma ať vám to vydrží celej život.... a ještě možná i kus dýl ..... A jestli jsem to dobře pochopila, tak Tobě, Lojzi, přeju všechno dobré, hodně světla do duše a dobrých lidí kolem....
*o*b.