...jsem přistoupil na Photoextract.com k těmto slovům, která jsem našel ve starém čísle Československé Fotografie (ročník 1975):"V 72 letech se americký fotograf Ansel Adams poprvé vypravil za moře do Francie. Při této příležitosti poskytl Jeanu-Claudovi Gautrandovi velký rozhovor pro lednové číslo pařížské Photorevue. Závěrečná otázka interviewu zněla: Jakou radu byste mohl dát mladým fotografům? Adams odpověděl: Každý fotograf je jiný. Navštěvuje mě mnoho mladých lidí… ale já je neznám a nemohu jim tedy nadiktovat rady. Všechno, co mohu udělat, je pokusit se zjistit, jak vidí a jak to dokáží vizualizovat a zhmotnit. Dělím se tedy s nimi o své dojmy z jejich fotografií. Být kritikem a ničit něčí práci je velmi nebezpečné. Především je třeba se pokusit postavit se na místo posuzovaných a pochopit, co se snažili vyjádřit. Často je jejich vize podivuhodná, ale snímky jsou nešťastné. Jiní dělají dokonalé zvětšeniny, ale chybí jim vidění. Shodli jsme se s Westonem na tom, že není nic horšího než fotografie dokonale provedená, ale s chabou vizí nebo dokonce vůbec bez ní. Kritizovat je velmi nesnadné. Viděl jsem příliš mnoho mladých lidí ztrativších sebevědomí po řečech báječných profesionálů, kteří na úkor začínajících vyslovovali jen své vlastní „Já“."
Ano - souhlasím s Anselem Adamsem, že "Kritizovat je velmi nesnadné". Navíc stále více mladých (spíše dobou vlastnění fototechniky - s fyzickýn věkem to nemá moc společného) fotografů nestojí o sebekonstruktivnější kritiku. Žádají - a často dost nekompomisně - uznání.
Několik myšlenek, které se dotýkají tohoto tématu jsem zveřejmil v článku Čistě subjektivní pocit...
Žádné komentáře:
Okomentovat