Mladý Starý aneb Luboš Blažek.

Oslovil jsem před časem některé ze svých známých (ať osobních či jen virtuálních) s tím, že když mi pošlou několik svých fotografií, které je - dle jejich názoru - charakterizují, já je na tomto blogu vystavím a přidám k tomu nějaká ta slova. Jako první jsem dostal malý výběr od Luboše Blažka a začínám plnit svůj "neuvážený" slib:

Luboš Blažek - alias Luboš Starý je pro mě trochu mýtická postava kdesi z Jablonce nad Nisou. Ženatý, otec dvou dětí. Neměl jsem ještě možnost se s Lubošem setkat osobně. Ne, že bych o to nestál, či naše kraje byly geograficky příliš vzdálené. Problém je v Lubošově vytíženosti a - hlavně - plachosti... i novoborskou Dárkovnu navštívil potají a sdělil mi to až ex post...



...stejně plachý a nenápadný je při vkládání svých fotografií na server Fotoaparát.cz, odkud ho znám. Nikam se nedere, nemá potřebu se zviditelňovat na úkor kohokoliv jiného. Nehlásá ryčné manifesty, nebouchá za sebou dveřmi - aby se pak nenápadně vracel oknem, ani nemá zapotřebí se sdružovat do nějakých skupin, jež se pak vymezují proti ostatním. Necítí potřebu za něco či někoho bojovat. Ani to nemá zapotřebí. Je tu kvůli fotografiím. Stavuje se pouze občas, vloží fotografii a zase odchází neznámo (pro mě) kam. A já to respektuji. Jednou za čas mi pošle zprávičku, krátký postřeh k některé mé či jeho fotografii a zase se i na týdny odmlčí. Na kvalitě toho co dělá to nemění nic...






















Jeho fotografie jsou hodně minimalistické. Pár ploch, pár linií. Černobílé, kompozičně "vychytané" práce postrádající zbytečnou popisnost.
Pro mě obsahují náznaky myšlenek či záblesk nálady. Asi jako když se z hlubin paměti vynoří útržek pozapomenuté melodie a ten začne znít v hlavě. A my si nemůžeme vzpomenout, kde jsme ji slyšeli. Jen víme, že nám při ní bylo nějak dobře... To mi evokují jeho obrázky. Myslím, že na tom všem má podíl i to, že se Luboš zajímá o myšlenky východních mudrců.

Luboš Blažek své fotografie tvoří jinak než já. Promýšlí kompozici a teprve když ji má v hlavě srovnanou, když přesně ví - kde co a jak bude - snaží se ji dostat objektivem do přístroje. Obrazy nehledá, ale vymýšlí. Nespoléhá jen na to, co "praští přes nos" když jde kolem, jako například já. Domnívám se, že je to člověk (alespoň co se týká fotografování), který dokáže mít hlavu v oblacích fantazie, ale nohy pevně na zemi. Dále už asi nemá cenu popisovat to, co sami vidíte na přiložené pětici fotografií.


Na závěr bych asi měl Lubošovi popřát hodně...
a ještě...
a...

...a já myslím, že to nepotřebuje. Půjde asi dále svou pěšinkou a nechá diváky na své věci dále přicházet jen tak - jako by mimochodem. Ony tak "chutnají" asi nejlépe...

---

9.1.09
Před nedávnem si Luboš otevřel vlastní BLOG pod názvem Obraz je hudba na hranici světla. Takže pokud chcete vidět více z jeho prací, doporučuji tam nahlédnout.