neděle 28. února 2010

Když se řekne krize


Stínový život dryád ve světě lidí

Spíše úsměvné zamyšlení o krizi, a to hlavně té tvůrčí, najdete opět mezi mými fejetony na DIGIaréně. Takže vás opět zvu k přečtení a případnému zanechání stopy buď přímo na DIGIaréně nebo zde.

sobota 27. února 2010

Jindřich Štreit - Braziliáni v Novém Boru

Letošní masopust v Novém Boru opět probíhá v duchu brazilského karnevalu a tak, když se pořadatelé dozvěděli o cestě pana profesora Jinřicha Štreita do Brazílie, požádali ho, aby uspořádal jednu z výsledných výstav i v jejich městě.

Výsledek jsem viděl a zažil na včerejší vernisáži v novoborském městském kině. Nebudu popisovat průběh vernisáže samotné. Nálada byla sváteční, účast hojná a pozdravy  - osobní i zprostředkované - srdečné.



Co na mě včera působilo velice úsměvně, že v té přehlídce zrcadlovek zn. NIKON a CANON byly i dva menší fotoaparáty. Můj Panasonic a maličká krabička na mýdlo (nevím jaká to byla značka), kterou si pan profesor Štrait dokumentoval svou vernisáž. Podle technické kvality a velké hloubky ostrosti u vystavených fotografií, i tyto díla dělal zřejmě tím samým nebo podobným přístrojem.
Ano, alespoň u pana Štreita je to hlavně rukama, okem a srdcem. Technika tu nepanuje, ale slouží.


Vystavené fotografie byly barevné, což u tohoto autora není vůbec běžné. Ale jak sám řekl  - barevná země chtěla barevné zpracování. Určitě stoji za shlédnutí, následnou sebereflexi a případnou diskusi s kolegy.



Ještě se snad zmíním o skvělém vystoupení paní Jany Koubkové, která přijela zazpívat svému kamarádovi i se svým kvartetem.

Více informací o tom proč a jak vznikl vystavený soubor fotografií i kniha se dočtete v tomto článku.
Máte-li cestu do Nového Boru, zkuste si najít čas a výstavu navštívit. Jistě to bude stát za to.

pondělí 22. února 2010

Českolipská výstava Vladimíra Bruntona

Pokud vykouknu z okna, stále ještě venku převládá bílá barva, ale denní teploty už dokážou vystoupat nad bod mrazu. To je dobrá zpráva, pokud si přitom neuvědomíme, že to také znamená kluzké chodníky a ulice po ránu. Takže má dnešní vycházka za kulturou byla částečně klouzací, ale kozáčka jsem nikde tancovat nemusel. Ven mě vytáhla už "postarší" zpráva, že Galerie v kopci hostí opět zajímavou výstavu. Dnes jsem už nenašel žádnou relevantní výmluvu, která by mě udržela doma a do uvedené galerie jsem hned po ránu vyrazil. 



Vyrazil jsem až moc brzy, takže jsem měl čas si prohlédnout plakát ve výkladu a ještě se trochu projít a proklouzat po okolí. Nakonec jsem se dočkal a stálo to za tu trochu čekání.
 Výstava Vladimíra Bruntona byla přinejmenším zajímavá už způsobem prezentace jeho děl. Šlo převážně o velkoformátové fotografie na plátně nebo ručním papíře, na které autor nanáší vlastní světlocitlivou emulzi. Viz.:



Hlavní stěnu zabíraly velkoformátové portréty skutečných celebrit. Václava Havla, Miloše Formana, Václava Klause, Tomáše Bati a taky Jiřího Korna. Myslím, že autor velice dobře vystihl portrétované osoby a zdaleka přitom nešlo jen o vzhled portrétovaných osobností. Takhle nějak si představuji skutečnou portrétní fotografii, která umí jít i pod kůži portrétovaných.











V přístěnku je umístěno několik fotografií Jana Saudka v "Saudkově" stylu. Tady se už můj vkus rozchází s autorovým. Ale přiznám se, že tvorbu pana Saudka sleduji už desítky let a od prvotního nadšení z jeho novátorství a úhlu pohledu, jsem se dostal k rozpakům, nakolik jde i něco hezkého během let rozmělnit na drobné a kolik čaje se dá vyvařit z jednoho sáčku. Takže tyto fotografie mě nijak moc neoslovily. Ale jde jen o můj subjektivní pohled a ti co kupují podobná díla by se mnou jistě nesouhlasili.


Většina dalších vystavených děl byly také figurativní fotografie, tentokrát už "bezejmených" lidí, či jejich částí. 







Co mě osobně zaujalo nejvíce, byly fotografie prezentované pod názvem PINHOLE AT THE BEACH. Nevím, zda jde vskutku o mořský příboj fotografovaný pomocí dírkové komory, ale exprese těch snímků skutečně evokuje vodní živel a jeho sílu při nárazech na nějaký útes. Tato malá skupina obrazů mě dokázala na chvíli pohltit natolik, že jsem je i slyšel. 



Každopádně bylo dobré si do této galerie zase jednou zajít. Jen lituji, že jsem prošvihl vernisáž, která byla za účasti autora a byla prý velice zajímavá..





Galerie v kopci, Mariánská ul., Česká Lípa. - otevírací dobu a spojení najdete na první fotografii.

pondělí 15. února 2010

Další fejeton na DA

Dlouhé čekání na oblevu


Opět uplynulo čtrnáct dnů a na DIGIaréně vyšel další můj fejeton, tentokrát pod názvem O čudlících kolem nás. Tentokrát opět v trochu kontroverznějším tónu, takže můžu čekat reakce "postřelených". Každopádně vás zvu k jejich přečtení.

středa 27. ledna 2010

Fotografie Týdne na DIGIaréně


Altamira XXI. století

Po jistém váhání jsem přijal nabídku šéfredaktora DIGIarény - pana Puka, abych jednou za čtrnáct dnů udělal jakýsi výběr nejlepších fotografií za minulý týden z galerie na DG. Výsledky toho prvního pokusu najdete v článku Svět je v tlapách koček: fotografie týdne. Teď už jen závisí na ohlasu, zda bude mít smysl dělat tuto činnost dále. Každopádně můžete na označeném místě konfrontovat váš možný pohled na uplynulý týden s tím mým.

středa 20. ledna 2010

Když komentář, tak pod jménem...


aby bylo jasno...
...
Jste pro to, aby byly diskuze pod články na zpravodajských webech anonymní, nebo se mají otevřít jen registrovaným čtenářům?
Odjakživa jsem byl proti anonymitě diskuze. Od začátku říkám, že anonymní diskuze je jeden ze zločinů českých serverů. Umožňují psychopatům, aby se předváděli na jejich stránkách a z diskuze udělali rejdiště magorů, kteří se vůbec nevyjadřují k tématu. Je to otázka množství a anonymity. I anonymní diskuze, kde je málo lidí, může být kultivovaná. Asi rok píšu na iDnes a diskuze vůbec nečtu. Absolutně mě to nezajímá. Po pěti měsících jsem čtenářům řekl, že buďto diskuzi k mým článkům zavřou, anebo tam skončím. Vedení s tím souhlasilo, takže jsem v rubrice Technet jediný autor, u kterého se nedá diskutovat. Je srandovní, že o mých článcích probíhají diskuze pod články jiných autorů.

...
Je to podle vás opravdu nejlepší systém, jak vytřídit hodnotné názory?
Všechny názory jsou hodnotné. Nedělím názory na hodnotné a nehodnotné. Ztráta anonymity jen přinutí lidi, aby se chovali slušně. Názor má cenu, když je spojen s konkrétním člověkem. V tom se odlišuje od zprávy. Názor anonymního člověka je na prd. To je podobné jako s českými novinami. Jejich nemoc je, že citují anonymní zdroje.



Tak toto je malá část rozhovoru Petra Vnoučka s Milošem Čermákem, který jsem dneska nalezl na serveru  TÝDEN pod názvem: Diskuse jsou rejdištěm magorů a psychopatů.
Mně nezbývá než se slovy pana Čermáka souhlasit...


neděle 17. ledna 2010

Krajina v zimním hávu


Tak to je název článku dnes zveřejněného na DIGIaréně. Asi nemá cenu popisovat o čem vypráví, název je dost návodný. A tak, pokud máte čas a náladu vás zvu.


čistý jako anonym

Toto pozvání se samozřejmě netýká zbabělého parazita, který si své malé ego  (a bůhví co ještě) léčí anonymními  výkřiky zde, či na FOTOBOOKU.  Až odloží masku za kterou se schovává, rád s ním zkřížím pero a vtip. Do té doby jím jen pohrdám. Viz článek Anonymní špína na FB.

čtvrtek 14. ledna 2010

Došlo uhlí, došla pára...


                              
…vlak nám umřel mezi poli
pod oblohou plnou jasných hvězd…




…zpívá v jedné ze svých písní Karel Plíhal.  Někdy mám ten pocit, že zpívá o mně. Obzvlášť když svoji páru vypustím zbytečně na věci a lidi, se kterými ani nemá smysl se zabývat. Ale ten pocit marnosti, pachuť ze zbytečné námahy vysvětlit něco lidem, co nechtějí slyšet, je stejně jen dočasný. Pustím si třeba právě nějakou Plíhalovku a svět kolem hned vypadá jinak. Přestanu nadávat a vzpomenu si na mnoho fajn lidí, které znám nebo o nich alespoň vím. Mají nad těmi druhými velkou převahu…


… Na poměry už nenadává,
podle ní jsme všichni šašci,
přece kolikrát už ten vlak s náma stál…



Proč těch pár řádků takřka o ničem? Třeba jsem chtěl vystavit fotku a bylo mi blbé k ní něco nenapsat. Třeba.  Anebo mi dneska nebylo nejlépe, ale pak jsem se zase zaposlouchal do melodií a textů výše uvedeného autora a najednou jsem zjistil (jako už tolikrát), že je mi fajn a mám zase nadhled. Je na vás, co z toho si vyberete.
A já si zatím pustím další písničku…

úterý 12. ledna 2010

Jak se bahno ze dna zvedlo...

...aneb o konečném vítězství ujařmeného lidu nad tyraníí.


Dlouho tam dole něco sbíralo síly. Muselo zetlít hodně myšlenek, invence, znalostí i empatie, aby se mohlo zrodit to nové krásné a progresivní. Ten předvoj nových časů, kdy si budou všichni skutečně rovni, a nikdo nebude vyčnívat.
Pak se to konečně zvedlo ode dna. V kalné vodě z rozvířeného bahna se některé bubliny počaly dělit do více identit, ale cíl byl pořád stejný. Dosáhnout vrcholu a ukázat všem, že je to jednou pro vždy tu!
Konečně v pohybu! Konečně to nikdo nemůže ignorovat! Všichni vidí ten kal a cítí odér bahenního plynu. Co na tom, že zeleň žloutne a živé prchá nebo hyne. Hlavně rychle ke slunci s tím opojným pocitem, že JÁ! Co JÁ? No přece JÁ, to musí stačit!

A je tu konečně vrchol! Už je to výše než ostatní  - nikdo ten pahorek na hladině nepřehlédne! Ještě okamžik a… tichým „plow“ bublina praská a zanechává po sobě jen hutný odér bahenního plynu. To dobou už v kalu, který to na své cestě tak slavně rozvířilo, pár chytrých sumců zkušeně sbírá svůj podíl.  Sumci milují kalné vody, v čistých je na ně moc vidět a to nemají rádi.

Po nějakém čase se kal pomalu usadí.

Nevadí, tam dole totiž už zase něco sbírá síly…

neděle 10. ledna 2010

Úsloví?



Na každém šprochu, pravdy trochu…

Opět jsem slyšel (četl) úsloví, o kterém jsem si myslel, že je odnesl čas spolu s uličními výbory a na stranické buňky donášejícími domovnicemi. To úsloví zní: Na každém šprochu, pravdy trochu…
Dvacet osm znaků nebo taky pět nevinných slov, ovšem poskládaných do esence zákeřné zbabělosti. V čem spočívá ta zákeřnost a zbabělost?

Ten kdo je pronese či napíše, hodí hrst bláta na jinou osobu či skupinu osob, s vědomím, že nic neriskuje. Takový člověk se nepostaví a neřekne:„Jste lump a vyvrhel, stojím si za tím a dám si veliký pozor, abych nikdy nenechal své děti ve vaší blízkosti!“  Raději pronese něco ve smyslu, že zaslechl o dotyčném něco od nejmenovaného zdroje, co zná člověka, který měl někoho podobného vidět, jak láká děti pomocí bonbónů k sobě domů na focení hanbatých obrázků. Nezapomene jedním dechem dodat, že takové blbosti sice nevěří, protože dotyčného zná jako celkem solidního člověka. Jenže na každém šprochu pravdy trochu a bylo by dobré, kdyby takovému hajzlovi někdo raději polámal ruce a nohy.

Dílo je dokonáno, špína vržena a její metač z obliga. Jen řekl, co slyšel a dokonce se dotyčného zastal!
Je pravda, že toto úsloví se asi neříká mezi čtyřma očima, když jsou síly vyrovnané. To už spíše na veřejnosti, aby případných pár facek šlo pomocí žaloby proměnit v peníze. Ale nejčastěji se šíří těchto pět slov z úkrytu, mnohdy i pod cizí identitou.  Anonymita internetu je jejich zemí zaslíbenou, takový člověk má z osobního setkání obavy a vyhýbá se mu.  A když už vás náhodou potká, dělá, že vás neviděl, ač máte na úzké cestě dost potíži se navzájem vyhnout…

V mnoha úslovích je skrytá jistá lidová moudrost, ale jsou obraty, které se lidově jen tváří, stejně jako lidová myslivost. Mají pomocí špíny vrhané kolem těch, co je pronášejí  jen ušpinit co nejvíce lidí. Neb čistému vše čisté, ale špinavec vidí špínu všude – jen tak si sám může připadat čistší.

Zatím co uliční výbory a partajní domovnice vzal čert, špínu na duších si někteří lidé pěstují dál…


Konec konců – nejde o nic nového pod sluncem: „To je bratr toho zavražděnýho, to bude asi taky pěknej lump!“
(Jaroslav Hašek – Švejk)