…vlak nám umřel mezi poli
pod oblohou plnou jasných hvězd…
pod oblohou plnou jasných hvězd…
…zpívá v jedné ze svých písní Karel Plíhal. Někdy mám ten pocit, že zpívá o mně. Obzvlášť když svoji páru vypustím zbytečně na věci a lidi, se kterými ani nemá smysl se zabývat. Ale ten pocit marnosti, pachuť ze zbytečné námahy vysvětlit něco lidem, co nechtějí slyšet, je stejně jen dočasný. Pustím si třeba právě nějakou Plíhalovku a svět kolem hned vypadá jinak. Přestanu nadávat a vzpomenu si na mnoho fajn lidí, které znám nebo o nich alespoň vím. Mají nad těmi druhými velkou převahu…
… Na poměry už nenadává,
podle ní jsme všichni šašci,
přece kolikrát už ten vlak s náma stál…
podle ní jsme všichni šašci,
přece kolikrát už ten vlak s náma stál…
Proč těch pár řádků takřka o ničem? Třeba jsem chtěl vystavit fotku a bylo mi blbé k ní něco nenapsat. Třeba. Anebo mi dneska nebylo nejlépe, ale pak jsem se zase zaposlouchal do melodií a textů výše uvedeného autora a najednou jsem zjistil (jako už tolikrát), že je mi fajn a mám zase nadhled. Je na vás, co z toho si vyberete.
A já si zatím pustím další písničku…
No, co tím mám napsat... Nadpis přesně vystihuje mou momentální situaci...Abych byl přesný, tu fotografickou. Je to už nějaký čas, teď přesně nevím, u které to bylo fotky, kdy jsem se zastavil, a tak trošku poohlídnul zpátky. Na pexu jsem četl příspěvky kolegů o tvůrčí krizi a já už se s ní bojoval delší dobu. Možná k tomu přispěly fotografie, které jsem poslední dobou viděl, možná pořady o klasické fotografii, které jsem sledoval v televizi. Nejdříve jsem ukončil blogování a po té zakoupil fotoaparát na kinofilm (a na poště mi leží další). Mám hrozně rád abstrakci v digitální fotografii, ale nějak to v poslední době nejde a nejde. Tak se léčím tím, že tahám kromě digitálu i analog a hledáma hledám. No a posloucám hudbu, více čtu a je mi fajn, ahoj
OdpovědětVymazatInu, zaprvé jsi mě inspiroval k opětovnému oprášení toho modrého obalu ukrývajícího přes dvacet let starej vinil...
OdpovědětVymazatZa druhé pokus se uchopit text té písně tak, jak nastiňuješ v řádcích výše - stále ho mám (možná zbytečně, možná správně) zafixovaný v souvislostech s naší zemí před pětadvaceti(?) lety kdy písnička prvně zazněla...
A za další - komentář Milanův. Má nás to tak asi víc, jen to prostě neřikáme. Proto třeba "Odpočinková" na PE, jmenuje se odpočinková. Proto třeba zůstávají mezikroužky doma a to co jsem našel v miniabstrakci hledám někde jinde...
Věřím, že pod kotlem zase zatopím a vlak se rozjede.
Jirko, dlouho jsem ji taky považoval za jakousi častušku na naštvání bolševika. Teprve časem mi došlo, že Karek Plíhal je básník. Dobrý básník, který takhle prvoplánově neveršuje. Navíc mi přibyly životní zkušenosti a vědomí vlastní nedostatečnosti, když jsem zjistil, že mnohé mé touhy nejdou ruku v ruce s mými schopnostmi. A to už se dotýká problému, který nastínil Milan. Stále více musím přemýšlet kudy a kam...
OdpovědětVymazatkluci.... je to zvláštní... ale někde uvnitř vám rozumím.... mimo jiné jsem vytáhla ze sklepa flexaretu... a víc poslouchám a zkouším psát... a tak trochu čekám.... a vím, že to není ztracený čas...
OdpovědětVymazatdík (i) za písmenka, Františku...