Rozhovor na DIGIaréně

Má ješitnost (asi jsem měl psát první písmeno velké, neb je to mé druhé jméno) mi velí opět se pochlubit. Dnes vyšel na stránkách serveru DIGIarena.cz velice zajímavý rozhovor. Jak jinak, když v něm na otázky odpovídám já, že? :-)


Děkuji šéfredaktorovi webu DIGIarena.cz - Ivo Prümmerovi, za to že mě oslovil a umožnil mi tak říci několik vět o svém vnímání fotografie. Moc mě to potěšilo.

Stránku s rozhovorem otevřete kliknutím na její obrázek pod tímto řádkem

A já budu moc rád, když tyto stránky navštívíte a případně tam zanecháte i nějakou stopu.

Neztratit víru v člověka

Neztratit víru v člověka se jmenuje výstava v pražském židovském museu. Nezvu vás na ni, protože jsem tam sám nebyl. Našel jsem její WWW stránky, při hledání nějakých bližších dat o Mezinárodnímu dni uctění památky holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, který je zrovna dnes.

Jde jen zdánlivě o minulost a problém jiného národa, ruce si tenkrát ušpinila celá Evropa včetně našich předků (Jak asi skončili například lidé z tohoto dokladu?). A navic...

Litanie na konci století

...navíc stále častěji i u nás slyším slova a věty jak opsané z nacistického antisemitského listu „Stürmer“. Že snad jde o hlouček vypatlanců z pomocné školy? Ano pod pódiem je jich většina, ale jejich vůdci na pódiu vůbec hloupí nejsou. Ani náhodou. Vědí co chce slyšet spodina. I ta skrytá a vážená, co veřejně vždy řekne Róm i když si myslí cigán a nikdy by nahlas nepřiznala to co si skutečně myslí - že židi měli být zplynováni všichni a na světě by byl klid.

Zatím si náckové snaží získat veřejnou podporu jakýmisi SA jednotkami vysílanými do některých problémových míst. Za mohutné podpory místního davu, který prý chce jen pořádek. Vím, že s některými lidmi je těžké soužití a tak jisté nálady chápu. Ale ztrátu soudnosti ne.
Naši chlapci národoví tedy vypráší kožichy Rómům. Nebudou příliš rozlišovat, že? Stejně je jeden jako druhý! Pak, když se tak dobře osvědčí, vyženou Vietnamce. Tuhle přece v televizi ukazovali, že někteří pěstujou marihuanu a jiní pašujou ty šunty, co tak rádi kupujeme. Jednoho od druhýho taky nerozeznáme, tak je raději vykopeme všechny. I ty co tu žijí druhou generaci a Čechy jsou pro ně domovem..
A pak Slováky, neměli se trhat...
A Ukrajince, stejně ...
A ostatní cizince...
A leváky...
A homosexuály...
A invalidy...
A hlavně židy, na ty se nesmí zapomenout! Ty nám dokonce mapuje samozvaný Národně vzdělávací institut pod názvem:

ROZŠÍŘENÝ ČÁSTEČNÝ SEZNAM ŽIDŮ A ŽIDOVSKÝCH MÍŠENCŮ V KULTUŘE ČR

a...

A tady se mi už skutečně dělá šoufl.

Že to něco připomíná a lidé se už se poučili? Že je to jen pár extremistů co nemají šanci? Kdo tohle řekne po válce v Jugoslávii, nemá asi paměť. A kdo si myslí, že to se může stát jen na Balkáně a nás se netýká - byl asi za školou, když se rozdával rozum. Jen připomenu pár jmen, které lidé zvolili svého času do parlamentu. Sládek - Krejsa - Vik. Nejde o ty tři šašky, ale o ty co je byli ochotni do těch lavic posadit a dnes tleskají sofistikovanějším řešitelům takzvaného pořádku.

---

Nenosím černé ani růžové brýle. Jen se snažím Neztratit víru v člověka.
Jsem založením opatrný optimista. Věřím, že každý den je o malý kousek lepší než ten předešlý a ač je toho hodně k proklínání, je svět, slovy Lawrence Ferlinghettiho, přece jen - To báječné místo k narození.

PROČ a PRO KOHO

• „…když se jednou fotograf vydal na cestu soupeření, skončí pravděpodobně jako člen některého spolku pro vzájemné obdivování. Vzdává se tak ovšem naděje, že by z něho mohl být fotograf, který má ostatním co říci…“
• …nenechte se ovlivnit tím, co dělá jiný fotograf. Lidé jsou přece jen různí, takže cesty a zájmy jiného fotografa mohou být pro vás zcela falešné. Vy představujete jinou osobnost, buďte jí tedy…"

Tyto dva citáty Andrease Feiningera jsou úvodem k diskusi o fotografické tvorbě, kterou se právě snažím rozproudit na serveru Photoextract. Máte-li chuť nahlédnou či se dokonce zúčastnit - tak ZDE

O kýči

Docela zajímavou diskusi na téma Fotografie a kýč se mi podařilo rozpoutat na serveru Photoextract. Pokud máte chvilku času, zkuste si porovnat různé přístupy diskutujících na toto téma. Pravdou je, že ti, které já považuji za čelné představitele tohoto jevu na PEx, si sem cestu nenašli.

Jiří Řehák - fotoamatér

Zatím co na fotoserveru Photoextract .com vystupuje Jirka jako mladý rozhněvaný muž, s břitkým jazykem, já jsem ho poznal jako velice pohodového člověka, který umí poutavě vypravovat. Ale něco z vulkánu, něco horkého v něm je...



Ale i mně dal nesmlouvavě najevo, že pravidla jsou jen pro ty, co je hodlají respektovat. Když jsem ho vyzval, ať pošle pět fotografií, které ho - dle něj - charakterizují, poslal deset snímků jednoho tématu s tím, abych si vybral. Na námitku, že pravidla mám nastavená jinak, už třetí týden nereaguje. Je to lump...



Na druhou stranu je to člověk, který ve své tvorbě jde několika směry a přitom nezůstává klouzat jen po povrchu. Zaregistroval jsem ho nejprve jako slušného krajináře. I když já na klasické krajiny moc nejsem, dokážu ocenit, pokud ji někdo dělá srdcem a s pokorou. Po čase jsem si všiml, že mi začal "lézt do zelí" s plotovkami. Díval jsem se na první, druhou…třetí… a začal nacházet poezii. Nebo ještě lépe - zvláštní hudbu, která sice nemá slova, ale budí vzpomínky na hezké chvíle z dětství vesnického kluka.

Jeho výpravy s čubami na pivo a tlačenku jsem bral z počátku jako jistý způsob hecu. Fotografováno za špatných světelných podmínek a navíc mobilem. Jenže jak fotografií přibývalo, tak celá série získávala na kompaktnosti a z původního experimentu se stalo konceptuální dílo s velikou dávkou exprese.


Veliká škoda, že nedávno vymazal svou galerii na PEx. Chápu to jako jeho formu protestu proti komerčnímu prosazování podprůměrnosti na serveru, který si vydobyl jisté renomé kvalitním portfoliem fotografií. Bohužel už odjinud vím, že takový způsob protestu jen posiluje víru u jisté části lidí, že talent lze nahradit arogancí. A práci křikem. Každý ústupek berou jako svou velikou výhru.



Jirka Řehák je fotoamatér v tom dobrém slova smyslu. Neschovává za toto slovo diletantství či neschopnost hledat vlastní výrazy a cesty fotografie. Sleduji jeho vývoj poslední dva roky a těším se na to, čím novým nás opět potěší a pobaví. Má na to.

Kde hledat náměty

Výrazný titulek s tímto názvem mi padl do oka při listování starým časopisem. Nedá mi to a zkusím se o ten zážitek podělit s vámi. Naschvál - pokud to dokážete přečíst až do konce, dejte mi - prosím - vědět. :-)


Na prahu prvního roku šesté pětiletky, pod vlivem závěrů říjnového pléna UV KSČ k otázkám dalšího rozvoje našeho zemědělství a potravinářského průmyslu - a především v očekávání nových perspektivních cílů, které vytyčí XV. sjezd KSČ - přistoupily mnohé organizace Národní fronty již k praktickému uplatňování řady ideologických a ekonomických opatřeni ve své mnohostranné činnosti.

Tato nová vlna aktivity celospolečenského dosahu otvírá nemalé pole působnosti také všem fotografům, a to jak profesionálům, tak i amatérům. Mohou totiž svůj tvůrčí potenciál vynaložit k dobrým propagandistickým i agitačním účelům a zároveň projevit veřejně nejen vlastní míra uměleckého zrání, ale i své společenské angažovanosti.

Tak například jen samotný způsob aplikace závěrů říjnového pléna v zájmových zemědělských svazech Národní fronty, tedy v organizacích, které se přímo podílejí na zemědělské výrobě - jako jsou Český svaz ovocnářů a zahrádkářů. Český svaz včelařů, český svaz chovatelů drobného zvířectva, Český rybářský svaz a český myslivecký svaz - je s to poskytnout foto grafům takřka nepřeberné množství neotřelých záběrů, navíc s možností volby nejrůznějších technik v černobílé i barevné fotografii.

Pouhé zdokumentování úsilí, které třeba Český rybářský svaz věnuje zarybňování našich toků a udržování jejich čistoty, nebo Český myslivecký svaz neustálému zvyšování a zkvalitňování produkce zvěře, by samo o sobě vydalo na celou řadu obrazových publikací. Reportážně i výtvarné vděčné náměty lze najít mimo jiné i v práci těchto svazů s dětmi, konkrétně při takových soutěžích, jimiž jsou Zlatá udice (účast 13 000 dětí v r. 1975) nebo Zlatá srnčí trofej (účast 11000 děti). Konečně, svět zvířat a rostlin měl vždy své podmanivé kouzlo nejen pro děti. A právě tato podmanivost přímo vybízí umělecky talentovaného člověka, aby se s tímto světem obohaceným o lidskou práci neustále vyrovnával - neboť jde o část výsledků společností, ve které sám žije a jejímž je členem.

Nejsou to ovšem pouze zájmové zemědělské svazy, v nichž se ona nová vlna společenské aktivity vzedmula. Všechny organizace, sdružené v Národní frontě, se důstojně připravují přijmout a bezezbytku splnit úkoly, které nám XV. sjezd KSČ uloží.

A proto se nemenší pole působnosti otvírá všem fotografům také v tělovýchově a v Českém svazu žen, v řadách družstevníků, požárníků, svazarmovců i v ostatních organizacích.

Ferdinand Vaněk politické odděleni OV NF ČSR

Československá fotografie – leden 1976

PF 2009

Tak se nám blíží další rok. Zatím nevíme co nám přinese. Ale světová ekonomika je v recesi a nás se to dotkne i když strčíme hlavy do písku a budeme dělat, že my nic...

Žijeme na bohatém kontinentu. Ač si to často odmítáme připustit, jsme bohatí. A nejen bohatí, také dosti zhýčkaní a pohodlní. Máme snahu své pohodlíčko bránit jakýmikoliv prostředky. Ale pokud možno takovými, které nás nestojí zrovna moc námahy.
Za recesí nastává doba zvýšeného počtu hlasatelů jednoduchých pravd a receptů. Doba samozvaných mesiášů, kteří nám budou slibovat cokoliv. A budou za to chtít jediné.
Náš hlas.
Naši duši.
Naši svobodu volby...

Přeji nám všem v tom krizovém roce hodně síly. Síly nepodlehnout falešným prorokům lepších příštích...
...abychom jednou nemuseli plakat, co vše jsme prodali za malou misku šošovice.

Dana Kovaľová

Dneska si dovoluji napsat pár řádků o charismatické dámě neagresivně preferující analogové fotoaparáty.

Koník

Co o Daně říci? Tuto ženu znám i neznám. Měl jsem to potěšení strávit v její blízkosti řadu hodin, plných pohody a smíchu. Dana umí krásně vyprávět a ještě lépe naslouchat, což je dar, kterým není nadán zdaleka každý. Budí zdání křehké introvertky, ale občas vystrčí růžky a s razancí dokáže obhajovat svůj názor i proti přesile.

Srí Lanka

Občas narazíme na její reportáže z míst, kam turistické kanceláře zájezdy nenabízejí - spíše naopak.
Srí Lanka roku 2005, čtvrt roku po katastrofické tsunami, která zabila statisíce lidí, nebyl zrovna ráj z turistických prospektů. Dana tam, jako píšící reportérka ČTK odcestovala. A napsal řadu reportáží: viz například České Noviny

Pákistán

Nejinak tomu bylo další rok v Pákistánu, rok po ničivém zemětřesení v Kašmíru. Dana tam odjela a vydala své svědectví. Nepsala moc o zničené infrastruktuře a poškozených turistických centrech. Snažila se - i v tom krátkém čase - sblížit s lidmi, kteří tam žijí. Je to poznat jak v jejich článcích, tak na fotografiích.
Například zde: Pákistánské obrázky na serveru FOTOAPARAT či další česká a slovenská media.

Papoušek

Jistě jsem nebyl prvním, kdo cíleně obrátil svůj objektiv na starý plot. Nato je tu fenomén fotografie už moc dlouho. Přesto si troufnu tvrdit, že nevím o nikom, kdo hledá útržky příběhů ve starých drátech tak dlouho jako já. V posledních dvou letech dráty a drátky začaly zajímat více lidí vlastnících fotoaparát. Většinou jde jen o povrchní klouzání po tématu stylem - plot jako plot, který s hledáním toho, co je ukryto pod povrchem toho všedního, nemá nic společného.

Znám jen několik lidí, kteří u toho to tématu sahají někam hlouběji. Kteří skrze toto téma nechávají ostatní nahlédnout i kousek do své duše. Myslím, že Dana dokáže, z těch, o kterých vím, pustit nejhlouběji do svého nitra. Závisí jen na vnímavosti diváka…

Kocour

Jak jsem už psal výše…vnímavost diváka je klíčem k pochopení. Fotografie Dany Kovaľové nejsou čitelné pro povrchního hledače instantních prožitků. Ve svých fotografiích nezjevuje omšelé pravdy v nových barevných oblečcích.
Dana jen podává ruku... ...a je na divákovi jejich fotografií, jestli ji přijme.

Více fotografií Dany Kovaľové najdete na jejich WWW stránkách či serveru FOTOAPARAT.CZ popřípadě v galerii 30 ostrých patřící časopisu Týden.

Jičín, Neff a Jeřábek...

Čtvrtek 11. prosince měly naše děti svátek, protože nemusely do školy. Namísto toho jely s námi do Jičína. Přesněji řečeno do jičínské knihovny Václava Čtvrtka. Ten den se tam pořádaly dvě velice zajímavé akce. Beseda se spisovatelen, novinářem a fotografem Ondřejem Neffem a trochu později vernisáž výstavy dvou fotografů - Pavly Rivolové a Josefa Jeřábka jinak též: creative-invention.cz. A to jsme si rozhodně nechtěli nechat ujít.

První beseda se trochu protáhla a přede dveřmi do čítárny jsme "objevili" už Josefa. Pak přišli i sextáni ze zdejšího gymnásia a beseda mohla začít. Stála za to. Pan Neff je dobrý i jako vypravěč a probíraly se, za aktivní účasti studentů, mnohá témata jeho knih. Hodina určená na diskusi utekla velice rychle. Až moc rychle...

Po pauze na oběd nadešel druhý bod programu. Setkání s autory výstavy v Galerii Radost, která je součástí knihovny. Bohužel Pavla Rivolová musela ze zdravotních důvodů zůstat doma a tak nám "musel stačit" jen Josef Jeřábek jako ta méně krásná část tohoto týmu.
Pak se slova ujal pan Neff a myslím že slova, která vyslovil o tvůrčích fotografiích vystavujících autorů byla mnohem více než zdvořilá.

Následoval obvyklý program takových akcí. Ti co to zažili ví, a ti co ještě ne, tak asi nepochopí, proč mám některé vernisáže rád.

Pár lidí mi slíbilo fotografie z této akce, takže jak budou přicházet, tak je v nejkratším možném čase vložím.
Jako první (ještě ten den) zaslal své fotografie Libor Nedvídek.

foto Libor Nedvídek

Dnes (19.12.) jsem dostal další fotografie od Tomáše Tyburce:

foto Tomáš Tyburec

---

P.s. Zajímavý vánoční dárek dostali autoři uveden0 v7stavz od redakce internetové Naše televize.Na Štědrý večer zveřejnila skoro čtyřminutový rozhovor s Josefem o této výstavě.
Gratuluji :)

DIGIfoto

Před několika týdny mě oslovil pan Vilgus z DIGIfota. Zaujaly ho některé mé fotografie prezentované na DIGIaréně a požádal mě o několik snímků pro svoji rubriku Tipy odborníků. Tyto snímky musely samozřejmě být v tiskové kvalitě. Žádost mě potěšila a s radostí jsem jí vyhověl. Pak jsem už jen s napětím čekal jak toto hodnocení dopadne.

Včera 9.12.08 se mi dostalo do ruky DIGIfoto 1/2009 (když můžou vánoce v obchodních domech začínat už na konci srpna, že?). Na stranách 26 a 27 jsou tři moje fotografie komentované pány Petrem Vilgusem a Marianem Benešem. Vzhledem k tomu, že jejich komentáře vyznívají příznivě k autorovi fotografií mi nezbývá než se tímto "úspěchem" pochlubit.





Takže děkuji redakci DIGIfota za výrazné povzbuzení.