Jiří Řehák - fotoamatér

Zatím co na fotoserveru Photoextract .com vystupuje Jirka jako mladý rozhněvaný muž, s břitkým jazykem, já jsem ho poznal jako velice pohodového člověka, který umí poutavě vypravovat. Ale něco z vulkánu, něco horkého v něm je...



Ale i mně dal nesmlouvavě najevo, že pravidla jsou jen pro ty, co je hodlají respektovat. Když jsem ho vyzval, ať pošle pět fotografií, které ho - dle něj - charakterizují, poslal deset snímků jednoho tématu s tím, abych si vybral. Na námitku, že pravidla mám nastavená jinak, už třetí týden nereaguje. Je to lump...



Na druhou stranu je to člověk, který ve své tvorbě jde několika směry a přitom nezůstává klouzat jen po povrchu. Zaregistroval jsem ho nejprve jako slušného krajináře. I když já na klasické krajiny moc nejsem, dokážu ocenit, pokud ji někdo dělá srdcem a s pokorou. Po čase jsem si všiml, že mi začal "lézt do zelí" s plotovkami. Díval jsem se na první, druhou…třetí… a začal nacházet poezii. Nebo ještě lépe - zvláštní hudbu, která sice nemá slova, ale budí vzpomínky na hezké chvíle z dětství vesnického kluka.

Jeho výpravy s čubami na pivo a tlačenku jsem bral z počátku jako jistý způsob hecu. Fotografováno za špatných světelných podmínek a navíc mobilem. Jenže jak fotografií přibývalo, tak celá série získávala na kompaktnosti a z původního experimentu se stalo konceptuální dílo s velikou dávkou exprese.


Veliká škoda, že nedávno vymazal svou galerii na PEx. Chápu to jako jeho formu protestu proti komerčnímu prosazování podprůměrnosti na serveru, který si vydobyl jisté renomé kvalitním portfoliem fotografií. Bohužel už odjinud vím, že takový způsob protestu jen posiluje víru u jisté části lidí, že talent lze nahradit arogancí. A práci křikem. Každý ústupek berou jako svou velikou výhru.



Jirka Řehák je fotoamatér v tom dobrém slova smyslu. Neschovává za toto slovo diletantství či neschopnost hledat vlastní výrazy a cesty fotografie. Sleduji jeho vývoj poslední dva roky a těším se na to, čím novým nás opět potěší a pobaví. Má na to.