Zamřížované okno kostelní sakristie, tabulky ze starého ještě ručně litého skla, slunce nízko nad obzorem a odrazy stromů v blízkém okolí. To vše včera malovalo neskutečné obrazy. Já se je jen snažil co nejlépe zachytit svým fotopřístojem.
Snad po dvaceti letech jsem navštívil Staré Křečany u Rumburka, obec ve které jsem kdysi dospíval. To okno bylo asi to nejhezčí z této vesnice, co jsem včera viděl. Za ty tři desítky let se ta ves moc nezměnila. Pár domů má nové kabáty, mnohem více jich zchátralo právě o těch třiatřicet roků. Ale za hodinu nemůžu posoudit celou vesnici s více než tisícovkou obyvatel. Jen jsem trochu sentimentálně koukal na stále ještě známá místa a vyvolával vzpomínky na dávno pozapomenuté příhody.
Nejde se vstoupit dvakrát do stejné řeky, to vím už dávno, ale včera jsem si to zase musel naplno uvědomit.
Já jsem vyrůstala v Jiříkově. Znáte to tam?
OdpovědětVymazatPárkrát jsem tam byl. Moje maminka dělala pár let pokladní na zastávce Jiříkov - Filipov. A kousek od baziliky bydlel můj kamarád Mirek Jenč - ale to už jsem byl dospělý Rumburák. :)
OdpovědětVymazatVlastně jsem v Jiříkově i pár měsíců bydlel. Ale to znám jen z vyprávění - nebyl mi ještě ani rok :)
OdpovědětVymazatJenčovi byli naši sousedé. Já a můj bratr jsme si s jejich dětmi (Tom a Lenka) hráli. Ale to asi nejsou ti stejní :) My jsme bydleli kousek od hlavní silnice z Rumburka.
OdpovědětVymazatTak to je mezi námi asi rozdíl generace. Lenka a Mirek (rodiče) se poznali u nás... "Malou" Lenku jsem poznal až vloni, krátce před Mirkovou smrtí. Můj nekrolog je na tomhle blogu:
OdpovědětVymazathttp://fr-foto.blogspot.com/2009/06/nepripraven.html
Takže...svět je malý..a všude máme známé.
Tak tak :)
OdpovědětVymazat