Oběd u starého pána

aneb Jak stáhnout ovci aby přitom moc nebečela.

Náš současný prezident, hlava pomazaná, rád tvrdil, že neexistují třetí cesty ani v ekonomice, ani v politice. Přesto minimálně jednu sám spoluvytvořil. To když Miloši Zemanovi prodal místo předsedy vlády za flek šéfa dolní komory Parlamentu. A tak jen neviditelná ruka trhu a ne snad pohrdání voliči, kteří dali na jeho mobilizaci proti levici, mohla za to, že dokument o faktické velké koalici se eufemisticky nazýval Opoziční smlouva.

Zeman dostal volnou ruku ve vládě, Klaus v ostatních institucích řízených státem. Korýtka byla rozdělena a jen tehdejší prezident Havel a pak Ústavní soud zabránili tomu, aby to tak už zůstalo napořád.

Před necelým rokem pan Klaus prohlásil, že ekonomická krize je jako chřipka, jak přišla, tak odejde a nemá cenu ji léčit. Dnes už s hlubokou vráskou na čele volá do zbraně proti nejhorší ekonomické krizi v dějinách naší republiky a nabízí nám lék na její potlačení.  Je jím opět velká koalice dvou hlavních stran. Zřejmě se domnívá, že když se korýtka opět rozdělí mezi vyvolené, a zamezí ostatním, aby se k nim byť jen přiblížili, nastane rozkvět přesně podle jeho gusta. Skutečná opozice bude mít silně omezené možnosti kontroly a ztížený přístup do veřejných médií, stejně jako tomu bylo při minulém dělení moci.

Už se těším na tu úžasnou mazurku, jak ji tančí například středočeský hejtman Rath, spolu s pražským primátorem Bémem. Jak ruku v ruce, něžně cukrblikujíce, dělají piruety na obě strany a přitom podělují veřejné finance firmám podle zásluh o jejich strany i osoby. Občas si i naoko vjedou do vlasů a vymění pár peprných slov, ale bude to dělané s láskou a s mírou, aby neutrpěla pospolitost – RODINA.  Protože když je v ohrožení „NAŠE VĚC“, musí RODINA držet pospolu.

Tento roku bude volebním, jak už zmínil ve své novoroční řeči současný prezident Klaus. A taky prohlásil – teď budu citovat: “ Jedna věc je jistá. Nežijeme z jakékoli benevolence minulých generací a zatím nic nedlužíme generacím budoucím. Jediné, co bychom jim mohli zůstat dlužni, by bylo to, kdybychom po sobě nezanechali svobodnou a prosperující společnost.“

Takže se pokusím jeho radou řídit a udělám vše proto, aby naše země neskončila opět ve velké koalici, ať ji už její tvůrci budou nazývat jakkoliv. Mohl bych totiž jednoho dne zjistit, že jednotná kandidátka Nové národní fronty opět získala 99,96 % registrovaných hlasů.