Císařovy staronové šaty

Tato země je (až na šest let protektorátu) republikou již devadesát let. Krom malé, dá se říci zanedbatelné skupiny monarchistů, už nikdo o návratu monarchie neuvažuje ani náhodou. Přesto stále přežívá u velké části veřejnosti, napříč všemi vrstvami, jakési stýskání po Velikém otci. Po postavě, která ví vše a kdesi ve výši nad námi drží svou ochrannou ruku. Prostě po - z boží vůle - králi. A nejde při tom o osobu, ale o úřad, funkci či lépe řečeno INSTITUCI.
Během mého života se vystřídalo v úřadu prezidenta této země (i její název se několikrát změnil) pět osob. Tu první - prezidenta Novotného jsem ještě vnímal jen jako obraz na stěně za učitelkou. S generálem Svobodou to už bylo jiné. Psal se rok 1968, doba byla plná jara, jeho volba byla věcí, alespoň zdánlivě, veřejnou. Bělovlasý válečný hrdina nás na chvíli nechal zapomenout na to, že v první řadě je jen poslušný komunistický aparátčík. Ale to mi došlo až později. Jako národ jsme jej ctili skoro všichni.
Nakonec ho z místa doslova vyšoupl bezskrupulózní kariérista, člověk mnoha tváří - Gustav Husák. Neznám člověka, který by o něm smýšlel dobře a přál mu něco dobrého, a přece…
…když se lámal v roce 1989 chléb, vytýkali mnozí lidé Občanskému Fóru, neúctu k prezidentovi republiky. Úřad je nutno ctít.
Po něm na třináct let zastával tento úřad člověk jménem Václav Havel. Národ si ho okamžitě zbožštil. Lidé asi očekávali, že disident, jehož jméno se dříve i báli vyslovit, na sebe vezme jejich viny a rovnou cestou je odvede do konzumního ráje. Ovšem pan Havel není polobůh a nikdy jej za sebe ani nedělal, je člověk a lidé - ač to někteří nikdy nepřiznají - dělají chyby. Některé chyby udělal z neznalosti, jiné z přílišné důvěry v lidi. Pro ty, co jej nepostavili na podstavec, aby se k němu mohli modlit, zůstal váženým člověkem. Ti co z něj nejprve dělali modlu, ho zavrhli. Co s bohem, jenž si dovolí chybovat…
Poslední v řadě je občan Klaus. Technokratický technolog moci. Arogantní, ješitný, bažící po uznání. Když i poslednímu bloudovi v zemi došlo, že jím slibovaný ekonomický zázrak se nekoná, jelikož už není co prodat, změnil se ze zázračného ekonoma na velkého obránce národních zájmů. Dobře ví, jak malověrným dát to, co chtějí. Pocit, že to hnojiště je sice malé a páchne, ale je jen naše. A tak mnozí mají za to, že občan Klaus je hlava pomazaná a bohu podobná. Že tento tatíček národa, vstávaje lehaje - myslí jen na to, jak nás ubránit před zlými cizáky, kteří by u nás chtěli zavádět móresy platné v civilizovaném světě. A to přece nemáme zapotřebí. V této zemi máme osvědčené zásady. Stačí se jen přikrčit a počkat až se nepohoda přežene někam k sousedům.

Tak většina zbytku světa netuší co, či kdo, to Václav Klaus je. A pro tu malou skupinku lidí, která o něm ví - je šaškem. Šaškem, který ani není k smíchu. Svou ješitnost může živit jen v české kotlině. Jen tam, kde vzniklo přísloví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, může být oceněn právě člověk jeho "kvalit".

Proč ale píšu o těchto obecně známých faktech právě dnes?

Veliký evropský disident dnes opět prohrál jednu ze svých malých bitev. Ústavní soud neshledal v Lisabonské smlouvě nic, co by bylo v rozporu s naší ústavou.
Jak to vzal občan Klaus?
Okamžitě po vynesení rozsudku nezapomněl poučit soudce, jak mají (měli) svou práci dělat a zpochybnil okamžitě vše, včetně cti soudců (poukaz na "vzmužení se" jednotlivých soudců, oproti diktátu atd.). Osočil soudce, že jejich rozsudek byl připraven už před týdny a jen jsem čekal, kdy začne hovořit kojzarovským jazykem o temných záškodnických centrech v zahraničí a tuzemských zaprodancích a zrádcích. Dal najevo, že použije všech možných prostředků, aby další integrace Evropy nemohla pokračovat. A tak jsem dnes slyšel z jeho úst i tuto větu: "Vyzývám vládu, aby dříve než se bude projednávat Lisabonská smlouva v obou komorách našeho parlamentu, zahájila seriózní dialog s českou veřejností… "
Krásná věta. Taková lidumilná. VOX POPULI, VOX DEI - že? A tak … překvapivá. Od člověka, který tolikrát dal najevo, jak opovrhuje občanskou společností a razí teze, že občany mají zastupovat pouze politické strany…
Až bych řekl, že nám opět občan Klaus sahá k populismu. Aby tak mohl on a jeho věrní začít vypouštět xenofobní strašáky a bubáky ublíženosti malého národa. Jsem zvědav, kdy se připojí ke komunistům a začne volat po referendu, kterého se jinak vždy bál jako čert svěcené vody.

Občan Klaus udělá vše pro to, aby nás izoloval od světa, který nechce poslušně naslouchat jeho povýšeným svatým pravdám. Od světa, který si váží jeho předchůdce, který nikdy neměl patent na pravdu, který si uměl přiznat chybu a vlastnil to, co je občanu Klausovi naprosto cizí: Morální kredit. Občan Klaus chce vejít do dějin, a jelikož to neumí jinak, navléká si blyštivý šat pseudopopulismu, kterým by rád oslnil své okolí. S veškerou čecháčkovskou úctou k INSTITUCI hlavy státu říkám:
Tento císař je nahý…