Císařovy staronové šaty

Tato země je (až na šest let protektorátu) republikou již devadesát let. Krom malé, dá se říci zanedbatelné skupiny monarchistů, už nikdo o návratu monarchie neuvažuje ani náhodou. Přesto stále přežívá u velké části veřejnosti, napříč všemi vrstvami, jakési stýskání po Velikém otci. Po postavě, která ví vše a kdesi ve výši nad námi drží svou ochrannou ruku. Prostě po - z boží vůle - králi. A nejde při tom o osobu, ale o úřad, funkci či lépe řečeno INSTITUCI.
Během mého života se vystřídalo v úřadu prezidenta této země (i její název se několikrát změnil) pět osob. Tu první - prezidenta Novotného jsem ještě vnímal jen jako obraz na stěně za učitelkou. S generálem Svobodou to už bylo jiné. Psal se rok 1968, doba byla plná jara, jeho volba byla věcí, alespoň zdánlivě, veřejnou. Bělovlasý válečný hrdina nás na chvíli nechal zapomenout na to, že v první řadě je jen poslušný komunistický aparátčík. Ale to mi došlo až později. Jako národ jsme jej ctili skoro všichni.
Nakonec ho z místa doslova vyšoupl bezskrupulózní kariérista, člověk mnoha tváří - Gustav Husák. Neznám člověka, který by o něm smýšlel dobře a přál mu něco dobrého, a přece…
…když se lámal v roce 1989 chléb, vytýkali mnozí lidé Občanskému Fóru, neúctu k prezidentovi republiky. Úřad je nutno ctít.
Po něm na třináct let zastával tento úřad člověk jménem Václav Havel. Národ si ho okamžitě zbožštil. Lidé asi očekávali, že disident, jehož jméno se dříve i báli vyslovit, na sebe vezme jejich viny a rovnou cestou je odvede do konzumního ráje. Ovšem pan Havel není polobůh a nikdy jej za sebe ani nedělal, je člověk a lidé - ač to někteří nikdy nepřiznají - dělají chyby. Některé chyby udělal z neznalosti, jiné z přílišné důvěry v lidi. Pro ty, co jej nepostavili na podstavec, aby se k němu mohli modlit, zůstal váženým člověkem. Ti co z něj nejprve dělali modlu, ho zavrhli. Co s bohem, jenž si dovolí chybovat…
Poslední v řadě je občan Klaus. Technokratický technolog moci. Arogantní, ješitný, bažící po uznání. Když i poslednímu bloudovi v zemi došlo, že jím slibovaný ekonomický zázrak se nekoná, jelikož už není co prodat, změnil se ze zázračného ekonoma na velkého obránce národních zájmů. Dobře ví, jak malověrným dát to, co chtějí. Pocit, že to hnojiště je sice malé a páchne, ale je jen naše. A tak mnozí mají za to, že občan Klaus je hlava pomazaná a bohu podobná. Že tento tatíček národa, vstávaje lehaje - myslí jen na to, jak nás ubránit před zlými cizáky, kteří by u nás chtěli zavádět móresy platné v civilizovaném světě. A to přece nemáme zapotřebí. V této zemi máme osvědčené zásady. Stačí se jen přikrčit a počkat až se nepohoda přežene někam k sousedům.

Tak většina zbytku světa netuší co, či kdo, to Václav Klaus je. A pro tu malou skupinku lidí, která o něm ví - je šaškem. Šaškem, který ani není k smíchu. Svou ješitnost může živit jen v české kotlině. Jen tam, kde vzniklo přísloví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, může být oceněn právě člověk jeho "kvalit".

Proč ale píšu o těchto obecně známých faktech právě dnes?

Veliký evropský disident dnes opět prohrál jednu ze svých malých bitev. Ústavní soud neshledal v Lisabonské smlouvě nic, co by bylo v rozporu s naší ústavou.
Jak to vzal občan Klaus?
Okamžitě po vynesení rozsudku nezapomněl poučit soudce, jak mají (měli) svou práci dělat a zpochybnil okamžitě vše, včetně cti soudců (poukaz na "vzmužení se" jednotlivých soudců, oproti diktátu atd.). Osočil soudce, že jejich rozsudek byl připraven už před týdny a jen jsem čekal, kdy začne hovořit kojzarovským jazykem o temných záškodnických centrech v zahraničí a tuzemských zaprodancích a zrádcích. Dal najevo, že použije všech možných prostředků, aby další integrace Evropy nemohla pokračovat. A tak jsem dnes slyšel z jeho úst i tuto větu: "Vyzývám vládu, aby dříve než se bude projednávat Lisabonská smlouva v obou komorách našeho parlamentu, zahájila seriózní dialog s českou veřejností… "
Krásná věta. Taková lidumilná. VOX POPULI, VOX DEI - že? A tak … překvapivá. Od člověka, který tolikrát dal najevo, jak opovrhuje občanskou společností a razí teze, že občany mají zastupovat pouze politické strany…
Až bych řekl, že nám opět občan Klaus sahá k populismu. Aby tak mohl on a jeho věrní začít vypouštět xenofobní strašáky a bubáky ublíženosti malého národa. Jsem zvědav, kdy se připojí ke komunistům a začne volat po referendu, kterého se jinak vždy bál jako čert svěcené vody.

Občan Klaus udělá vše pro to, aby nás izoloval od světa, který nechce poslušně naslouchat jeho povýšeným svatým pravdám. Od světa, který si váží jeho předchůdce, který nikdy neměl patent na pravdu, který si uměl přiznat chybu a vlastnil to, co je občanu Klausovi naprosto cizí: Morální kredit. Občan Klaus chce vejít do dějin, a jelikož to neumí jinak, navléká si blyštivý šat pseudopopulismu, kterým by rád oslnil své okolí. S veškerou čecháčkovskou úctou k INSTITUCI hlavy státu říkám:
Tento císař je nahý…

Tulák po hvězdách František Vrba

Dnes uvádím výběr fotografií člověka, o kterém toho vím velmi málo. Až na jednu věc a tou jsem si jistý. František Vrba je člověk s nádhernou a úžasnou imaginací.

Tulák po hvězdách

Udivuje mě, nakolik se Franta umí ponořit do tématu a jak dokáže vnímavému divákovi zprostředkovat svou interpretaci bez zbytečných popisností.

Ráno jsi vypila kávu...

Není to tak dávno, co mi František psal interní poštou na jednom fotoserveru. Byl kýmsi osočen, že je mým plagiátorem.
K smíchu. Jdeme podobným směrem, po rovnoběžných cestách fantazie. A já mu tu jeho občas zdravě závidím.

Na Helmův žleb

Občas se objevuje názor, že fotografie musí hovořit sama za sebe. Beze slov, bez názvu… K tomuto názoru jsem se vyjadřoval v medailonku Josefa Jeřábka, nebudu tedy opět opakovat již řečené, jen podotýkám, že u Františkových fotografií platí ono pravidlo o podpoře obrazu textem v plné míře.

dlouhé noci Randalla Mc Mufrphyho

Na závěr tohoto malého medailonku si dovolím citovat mého oblíbeného moudrého klauna, pana Wericha: „Lidé s fantazií nejsou nebezpeční. Nebezpeční jsou jenom ti, kterým fantazie chybí, takoví, co jdou jako kůň s klapkami na očích, kteří si neumí představit, že může být ještě něco jiného, než oni si myslí, že by mělo být.“

Básníci samoty

Markéta Myšková a Galerie V kopci

Mariánská ulice v České Lípě nebývá místem, kde se pohybuji zrovna často. Takže jen náhoda mě přivedla k malému obchůdku s výtvarnými potřebami v této ulici. Jeho nedílnou součástí je také Galerie V kopci. Ve výkladní skříni zval plakát na výstavu obrazů Markéty Myškové, já měl chvíli čas a tak jsem vzal za kliku. Jen pár schodů dolů do obchodu a z mlhavě plochého města jsem se přenesl do hájemství barev a tvarů...

Tam jsem se ale dlouho nezdržel a krátkou chodbičkou jsem prošel do výstavní místnosti. Tedy do výstavní místnosti a jejího přístěnku. Výměrou nijak předimenzovaný prostor s citem zaplněný právě tak, aby divák netrpěl záchvěvy klaustrofobie na jedné straně, ani pocitem prázdnoty na té druhé.



Obrazy na stěnách vytvořila paní Markéta Myšková, která žije v Dubé na Českolipsku. Je členkou uskupení, které se nazývá: „Podbezdězský spolek intelektuální, poetický a okrašlovací“ . A na WWW stránkách tohoto spolku se můžete dozvědět více o jejích (a nejen výtvarných) aktivitách. Snad ještě dodat, že tato paní se zajímá i o historii Dubé a jejího okolí. Spolupodílí se na publikacích o Dubé a je předsedkyní Komise pro regeneraci městské památkové zóny Městského úřadu v tomto městě.


Nebudu se pouštět do hodnocení jejich obrazů. Celkově mě zaujaly a mnohé z nich se mi dost líbí. Ale do odborníka na výtvarné umění mám velice daleko a mé soudy by byly jen subjektivní. Takže nechám na vás, abyste si sami udělali úsudek z přiložených fotografií.


Nesmím zapomenout na několik plastik, které tuto výstavu doplňují. Jde o dřevěné objekty Františka Laca a velice zajímavá keramická díla Jaroslava Šafra.

Výstava je prodejní a končí 29. XI. 2008, takže doporučuji udělat si chvíli času a vyjít těch pár desítek metrů nad českolipské náměstí.

Galerie V KOPCI, (výtvarné a umělecké potřeby), Mariánská 204, Česká Lípa
kontakt: 724 133 648
otvírací doba: Po-Pá: 9–11 12–18 So: 9–12

Pro více fotografií z výstavy klikněte na fotografii dole:

Těžký život disidenta...

Jeden se nám skrýval desítky let v panu Václavu Klausovi.
Musel to na sebe prozradit sám, když si toho nikdo nechtěl všimnout.

Takže k disidentství již asi není zapotřebí osobní odvahy postavit se totalitní moci a riskovat tím nejen budoucnost profesní, ale i svobodu a život. A to nejen svou, ale i příbuzných a blízkých známých.

Ve slovníku cizích slov jsem našel tyto definice pojmu disident:

• příslušník disentu, oponent, odpůrce
• odpadlík, rozkolník


Pan Klaus je v jisté míře dvojace konzistentní:
Proti komunismu vystupuje, ale hlasy komunistických zastupitelů rád sbírá.
Nemá rád tzv. třetí cesty a přesto zavedl v České republice bankovní socialismus tím, že rozprodal většinu státního majetku a věnoval jej, teď už soukromým, bankám.
Před volbami nechá na bilboardech vylepit heslo: "Do leva nebo s Klausem". Po volbách si pragmaticky rozdělí moc v zemi s hlavním protivníkem a potichu změní své heslo na: "Doleva s Klausem"
Pan Klaus mívá plná ústa pravicových svobod, ale když k nám poprvé přijel vůdce nezávislého Tibetu - jeho svatost Dalajláma, ostře se stavěl proti, neb to mohlo poškodit kšefty s čínskými komunisty.
Atd.
Atd.
…
…
Atd.

Jen ve třech aspektech je pan Klaus jako skála na které stojí církev jeho sebevědomí.
Tím prvním je jeho absolutní nechuť k čemukoliv co se zdá ekologické. Chápu, brzdí to kšefty … a po nás potopa.
Druhým je pohrdání občany a občanskou společností. Lépe se mu handluje v temných zákoutích stranických sekretariátů napříč celým politickým spektrem.
A konečně tu máme třetí pilíř podpírající jeho EGO. A tím je vnucování malosti a provinčnosti lidem této země. Jeho nechuť být poměřován skutečnými osobnostmi evropské a světové velikosti. Protože trpaslíci vždy berou ty, co je sebeméně převyšují jako zlo, kterému je nutné všemi prostředky zabránit.V české kotlině se vždy ctilo čecháčkovství utlačovaného a velkými mocnostmi utiskovaného nárůdku. Svět se dělil na zlé ONI a slušné MY. Toho pan Klaus dovede mistrně využívat k svým účelům.

Shodneme-li se, že EVROPA je dnes silná, sebevědomá a svobodná - pak věřím, že pan Klaus je disidentem - tak jak jej popisuje citovaný slovník cizích slov.

Josef Jeřábek

Josef Jeřábek patří mezi ty, se kterými jsem se poznal opět kvůli našemu společnému koníčku - fotografování. Nejprve jsem se seznámil s jeho fotografiemi na serveru Fotoaparát. Dodnes si pamatuji na hlas mé ženy, jak mě volá k monitoru našeho počítače:" Franto pojď se podívat, co ten člověk dělá mobilem!" Ano - první Josefovy - a již tenkrát skvělé fotografie, které jsem viděl, byly fotografovány mobilním telefonem.

...truchle VI. .....

Nějakou dobu jsme komunikovali jen pod našimi fotografiemi . A poprvé jsme se osobně setkali v říjnu 2006 na vernisáži výstavy, kterou měl se čtyřmi dalšími fotografy v Jablonném v Orlických horách. Byl to náš úplně první kontakt s lidmi , jejichž fotografie jsme do té doby znali jen z internetu. A taky první možnost porovnání nedokonalosti monitoru, proti ploše fotopapíru.

..podzimní zahrada s klavírní sonátou....

Když jsme získali možnost provozovat malou výstavní síň v Novém Boru, první koho jsme oslovili s nabídkou, byl právě Josef. Přijal to tenkrát jako společnou akci s Pavlou Rivolovou , se kterou spolupracuje na projektu CREATIVE-INVENTION .
Šlo o zdařilou prezentaci jejich práce ve velikostí fotografií 50×40 cm. Záběry z vernisáže jsou na Blogu Dárkovny
Pokud vím, tak tahle dvojice od té doby úspěšně vystavovala na několika dalších místech.

...o smrti a dalších radostech....

Další aktivitou Josefa Jeřábka je moderování kategorie "Černobílá fotografie" na fotoserveru PhotoExtract . Poctivě prochází všechny vložené fotografie a už přes rok vydává každé pondělí svůj žebříček nejlepších černobílých fotografií a autorů uplynulého týdne,K tomu také přidává své fundované odůvodnění. To má dvojí účinek.
Za prvé to upozorňuje nás, méně všímavé, na fotografie a autory, které jsme možná přehlédli, za druhé to vyvolává diskusi nad různým vnímáním dané kategorie. Diskusi, až na výjimky věcnou a obohacující jak autory, tak diváky.

...panelstory V. ...

Josef je člověk, který je v jádru veselý, ale občas působí dost nerudně.I mně jeden čas zaskočilo, jak dokáže "setřít" fotografii, která nesplňuje jisté základní limity pro vložení na fotoserver. Pak jsem zkusil otevřít PE a poctivě hodnotit – slovně – všechny fotografie, které tu byly. Na konci druhé stránky náhledů jsem zjistil, že se můj styl hodnocení začíná nebezpečně přibližovat Josefovu. Jak po patnácté za sebou vysvětlovat například to, že vkládat evidentně neúmyslně rozmazanou fotku na Photoextract není nutné… atd. Já to vyřešil tím, že jsem od toho utekl. Josef je odpovědnější – hodnotí dále. Na popularitě mu to sice nepřidává, ale fotoserveru to pomáhá.

marnosti času zrcadlení

Nedílnou součástí Josefových fotografií jsou i názvy, kterými umocňuje jejich účinek. Dovolím si tady citovat několik vět ze skript profesora Šmoka, jež se hodí i na toto pojetí tvorby : "...text i obraz jsou sice také samy o sobě srozumitelné, ale nedávají samy o sobě žádný zvláštní překvapující smysl. Teprve jejich spojením se obraz jakoby přenese do jiné polohy, jakoby se násobil. Autor vytvoří báseň fotografickou a báseň slovní. Každá z nich může sice obstát sama o sobě, ale jsou vytvořeny tak, že se navzájem umocňují."

....a stále se ti klaním...

Cíleně jsem se vyhnul hlubšímu hodnocení fotografií Josefa Jeřábka. To, že mě oslovují a že se mi líbí vyplývá již z toho, že tyto řádky píšu. Na více si netroufám. Pokud máte zájem o větší průřez jeho tvorbou navštivte jeho zajímavé stránky.

Houslista

Konec konců

Nevím nakolik sledujete dění na opačné polokouli této planety. Ale věřím, že i největší introvert zaznamenal volební klání, které tam právě proběhlo. Dnes - těsně po páté hodině ranní jsem si pustil televizi a zažil malý šok. Nešokoval mě výsledek. Barak Obama byl už dost dlouho favorizovaný a obavy z kryptorasismu americké společnosti se nakonec ukázaly jako liché.

Šok přišel, když jsem poslouchal projev senátora Johna McCaina, ve kterém uznával svou porážku.
Projev člověka, který ví, že v jeho věku je to porážka už definitivní.
Projev člověka, který se vydal v cestě za svým cílem ze všech sil fyzických, psychických i finančních.

Začal snad plakat, že ho hloupí voliči nepochopili?
Či hlásal, že mu byla vražena kudla do zad?
Že vlastně jde nejen na atentát vůči němu, ale i celé zemi?
Nebo snad začal zpochybňovat celý volební systém ve své vlasti?

---

Ne - to senátor McCain neudělal. John McCain je totiž - chlap. A chlapi dokážou mít rovná záda i když prohrají. Nefňukají ani netrucují. Uznají svou prohru a jdou dále. Taky je výběr z vět, které v tomto projevu pronesl:

"Americký lid se vyslovil a vyslovil se velmi jasně. Před krátkou chvílí jsem měl tu čest zatelefonovat senátorovi Baracku Obamovi a blahopřát mu... Gratulovat mu ke zvolení příštím prezidentem země, kterou oba milujeme."

"Prožíváme těžké časy. A dnes večer mu (Obamovi) slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abych mu pomohl provést nás všemi obtížemi, kterým čelíme."

"Vyzývám všechny Američany, kteří mě podpořili, aby... se spojili a hledali nutné kompromisy, které nám pomohou překlenout naše rozdíly a pomohou obnovit naši prosperitu, chránit naši bezpečnost v nebezpečném světě a zanechat našim dětem a vnoučatům silnější, lepší zemi, než jakou jsme zdědili my."

"Je přirozené, že dnes pociťujeme určité zklamání. Ale zítra ho musíme překonat a začít zase společně pracovat, abychom naši zemi znovu uvedli do pohybu."

"Bojovali jsme, bojovali jsme tak tvrdě, jak jsme jen mohli... Selhal jsem já, ne vy."

"Dnes jsem byl kandidátem na nejvyšší úřad v zemi, kterou mám tak rád. A dnes večer zůstávám jejím služebníkem."

"Muži, který byl mým soupeřem a který bude mým prezidentem, přeji, aby ho provázel Bůh."

---

Tak toto jsou slova člověka, kterému jsem osobně nepřál aby se stal hlavou nejmocnější země světa. Ale muž kterého si, od dnešního rána SEČ, vážím tak, jako málokoho.

---

Překlady citací jsou převzaty z: webu České noviny