Dvacetiletí aneb O liniích zlomu

Body zlomu:

• vznik Československé republiky 1918
• Mnichovská dohoda, podvolení se této zradě a jistá fašizace zbytku země 1938
• Komunistický puč, za podpory velké části obyvatelstva 1948

…to nechám historikům. Tehdy jsem ještě nebyl na světě a mé znalosti o těchto událostech jsou jen zprostředkované..

Zažil jsem zatím dvě období, ve kterých se lámal chléb a charaktery.
To první ještě jako dítě. I když jsem naplno nechápal oč jde, bylo mi jasné, že ve vzduchu jsou veliké změny. Prožíval jsem "boj" o prezidentský úřad a fandil usměvavému Čestmíru Císaři. A to zklamání, když nakonec zvolili mě neznámého Ludvíka Svobodu. V televizi a rozhlasu se mluvilo o tématech, která byla roky zakázána a tisk si začal užívat zrušení cenzury.

Pak vše převálcovaly nejprve tanky "spřátelených armád" a potom ještě důsledněji právě to vedení země, které hlásalo "obrodné" heslo : "Jsme s vámi, buďte s námi". Když tak dubčekovci skončili svou mouřenínskou práci, předali tuto zemi husákovským a bilakovským normalizátorům. Status quo opět vypadalo pevné jak tisíciletá říše.

…………...
Ten šedý normalizační marast se začal taky drobit nenápadně. Lidem se gulášový komunismus začal pomalu a jistě zajídat. Prasklinky byly někde pod povrchem a čekaly na svou příležitost. V roce 1989 - dvacet let po začátku normalizace - se začal svět, jak jsem ho znal, zase rozkládat. Tehdy jsem už nebyl dítě a odvedl jsem si u toho i svůj kousek "lámací"práce.

…………….
Dovedli jsme zemi ke svobodným volbám, pojistili její bezpečnost členstvím v NATO a ekonomiku zapojením do Evropské unie.
Vše je skvělé... …ano?
Tak proč mám stále více pocit, že něco bylo promarněno a zašlapáno?
Proč mám zase pocit, že jsem občanem druhé nebo třetí kategorie?
Proč se politici tak hrozně bojí občanské společnosti…?
Proč mi sekretariáty našich politických stran spíše připomínají "rodinu" dona Corleoneho?
Proč v této zemi mizí miliardy a z chudých úředníků se stávají bohatí podnikatelé?
Proč…
Proč…
Proč se už zase bojím policie skoro stejně jako zločinců.?
Proč…
Těch PROČ je stále více.

A lidé se tváří rezignovaně, stejně jako před dvaceti lety.
Kolik že jsem to napsal, že je roků od poslední změny ?? DVACET?

Ta pevná a zdánlivě nezničitelná deska na které stojí naše společnost - začíná opět praskat.
A já nevím, tentokrát skutečně nevím, zda se mám radovat nebo mít strach...