neděle 23. srpna 2009

O těch nejlepších místech k záběru


Pařezové Alpské výhledy na Děčínském Sněžníku
A také o tom, že magická místa kolem nás nenajdeme ani s nejlepším průvodcem, pokud je nenajdeme sami v sobě. To že fotografujeme motiv za stejného místa jako ostatní, ještě neznamená, že naše fotografie bude dobrá.Ač i z toho místa jsme už dobrou fotografii někdy viděli.


To vše najdete v mém dalším fejetonu, který vyšel na DIGIaréně. Takže vás opět zvu k počtení a pokud zanecháte stopu, budu jen rád. :)

sobota 22. srpna 2009

Když prší štěstí...


Tady za okny našeho českolipského domu je nevlídno a vlhko po nočním dešti. Navíc nám připadá, že silně ochladilo, protože teplota oproti včerejšku pokleskla o více než deset stupňů.

Šest časových pásem odtud v Jamestownu asi sleduje jeden pár počasí mnohem bedlivěji než já to naše tady. Zatím tam sice neprší, ale dešťové mraky od jihu hrozí, že můžou dorazit i k nim a trochu pokazit jejich veliký den.

A proč píšu o tak vzáleném místě a jeho počasí? Dnes ve dvě hodiny odpoledne místního času (a v našich šest podvečerních) si pan James Perry bude brát Pavlínu Richterovou. Vím, že si moje dcera vybrala dobře a věřím, že k pýše otcovské přidám i hrdost na svého zeťě.

Pavlíno a Jime, dnes vám bude pršet štěstí i kdyby trakaře padaly a my na vás budeme myslet nejen tento velký den.
Hodně štěstí a Good Luck.

Táta, Lojzka, Zuzanka a Fanda

čtvrtek 20. srpna 2009

Skoro zapomenuté výročí

alespoň stopu zanechat...

Nějak jsem v tom chvatu, co kolem mě pádí, prošvihl výročí prvního příspěvku (o výstavě Franty Dostála), který jsem vložil 17.8.2008 na tenhle Blog. Já vím, že to není nic světoborného, ale ani ve snu jsem se tenkrát nenadál, že tu během roku budu mít takřka 9000 návštěvníků a fotografie dalších jedenadvaceti fotografů.

Ohňostroje neosvětlovaly oblohu nad naším domem a ani to šampaňské nebouchalo. Jen mám takový pocit, že jsem někde a u někoho zanechal stopu, za kterou se nemusím stydět. A je to - po čertu - příjemný pocit.

Takže děkuji vám všem, kdo tohle virtuální místo navštěvujete a necháváte tu i své stopy, protože ty mi říkají, že to co dělám není zbytečné.

Děkuji.

úterý 18. srpna 2009

Výstava se blíží




A já mám jednu (alespoň pro mně) příjemnou zprávu. Dnes mi přišlo deset novějších fotografií 30×30 cm, které mi nechala udělat má dcera Pavlína a poslala mi je. Takže v Odolene Vodě nebudu vystavovat jen "vykopávky" staré dva a půl roku. Ne, že bych se za ně styděl, ale už je mám dost okoukané...
Takže budete-li mít zájem pozvánku na výstavu najdete tady.

čtvrtek 13. srpna 2009

Doufám

Dnes ráno jsem se z televize dozvěděl, že kriminalisté z Ostravy údajně dopadli skupinu dvanácti lidí, kteří mají mít podíl na zbabělém žhářském útoku ve Vítkově 18.dubna.
Kdo v minulých dnech sledoval zdravotní stav dvouleté Natálky, kdo viděl její popálenou tvář a tělo a má jen kousek srdce v těle, toho ta zpráva nemůže nechat chladného.



Jen doufám, že policie má skutečné viníky a nejde jen o mediální bublinu.
Jen doufám, že vyšetřování bude provedeno kvalitně a viníci nevyjdou bez trestu, pro špatnou práci vyšetřovatelů.
Jen doufám, že státní zastupitelé nebudou vést případ někam do ztracena.
Doufám, že soudy budou soudit spravedlivě a při prokázání viny se budou řídit nejen literou, ale i duchem zákona a použijí co nejvyšší sazby pro potrestání těch zrůd.

A taky doufám, že si žádný politický papaláš ( dlouho jsem si myslel, že tohle slovo zmizí z našeho slovníku), nebude svou předvolební polívčičku ohřívat nad popáleným děvčátkem.

Ano jsem asi nepoučitelný, ale kousek naděje ve mně stále ještě někde je. Jen ji musím občas hodně hledat.

pondělí 10. srpna 2009

Fotografie z autobusu

Uprostřed cesty

Dnes mi na DIGIaréně vyšel další z mých fejetónů tentokrát pod názvem Fotografie z autobusu.
Zatímco většina toho co v něm píšu o fotografování není, všech sedm doprovodných fotografií má společné to, že jsou snímány z pasažérského sedadla tohoto dopravního prostředku. Tři z nich dokonce už za jeho jízdy ze zastávky.

Takže si vás opět dovolím pozvat k přečtení a pobavení se. A pokud zanecháte pod článkem stopu, budu moc rád.

středa 5. srpna 2009

MR

Mnoho lidí o tomto autorovi neví o moc více, než je onen monogram MR provázející jeho fotografie na WEBech.

Ti co jeho fotografickou tvorbu sledují, už vědí, že ty dvě písmena znamenají Marian Recman.



A to je vlastně vše co o tomto člověku vím i já. Vše ostatní si domýšlím z digitálních otisků jeho fotografií, se kterými se už nějakou dobu setkávám díky internetu.




Jeho fotografie jsou nenápadné stejně, jako jeho vystupování. Neupoutávají na sebe velikou pozornost a zřejmě o to asi ani nestojí. Nejsou určeny každému, kdo propadl fotografii. Spíše je můžeme považovat za tiché vyprávění, které se dá přeslechnout, když budeme příliš pospíchat a hlučet. Asi jako když zurčí voda malého potoka v letním podvečeru. Kdo má zájem může usednout a naslouchat...



Můžu-li si dovolit přirovnání s vínem, tak mi připomínají zašlé a nenápadné lahve v zastrčené polici, ze kterých starý vinař nalévá jen na přání znalcům, kteří umí vychutnávat. Zatímco většina běžných zákazníků horečně nakupuje vyleštěné lahve podle líbivosti vinět.


S fotografiemi Mariana Recmana se můžete setkat na fotoserveru Photoextract anebo na jeho WWW stránkách.
Udělejte si hezkou chvíli - vypněte mobil i zvonek na dveřích a máte-li možnost, nalijte si sklenku něčeho dobrého. Otevřete si ty fotografie a nenechte se ničím vyrušovat při jejich prohlížení. Nebude to jistě ani trochu ztracený čas...

sobota 1. srpna 2009

Pozvánka na výstavu



Během příštího měsíce budu mít možnost vystavovat v Odolene Vodě v Minigalerii Pavla Novotného. Chci poděkovat jejímu majiteli za tuto možnost prezentace veřejnosti. A taky jednomu hradeckému - již dříve tam vystavujícímu - fotografovi, který dal na mě panu Novotnému typ.
Děkuji Josefe... :)


Z finančních důvodů si nemůžu dovolit udělat ucelený soubor z novějších prací. Takže se výstava bude skládat z mých starších fotografií, které už byly prezentovány - například v Dárkovně. Přesto si myslím, že stojí za zhlédnutí a co nejuctivěji vás na ni zvu.

Takže pár nových fotografií bude - více tady:

úterý 28. července 2009

O napětí co nepolevilo

Pár slov k současnému dění na PEx.




Jsou dvě cesty jak v něčem vyčnívat nad jiné. Ta první chce kousek talentu (bez něj to nejde), trošek štěstí, hodně píle a dost času věnovaného tomu co dělám. Ta druhá cesta je o dost jednodušší, a jak tak koukám kolem sebe - s oblibou provozovaná. Stačí se obklopit co nejvíce lidmi, kteří mě nemůžou přerůst a pomocí nich co nejdál zahnat ty, na které sám nedosáhnu. A tak můžu stát jako solitér vyčnívající nad stepí - od obzoru k obzoru. Chce jen trochu lhaní sám sobě a namluvit si, že jde vlastně o ty malé, bezbranné, které utlačují v rozletu ti, co snad umí více. A pak je každá zbraň dobrá. Demagogie hodná vnuků Machiavelliho. Těm lidem, co jsem o nich psal, že se chovají jako ty tři opičky co nevidí, neslyší a nemluví, se najednou jakoby smysly vrátily. Bohužel je to mnohdy tak, jak jsem předpokládal. Dokud se poštuchovali ti, co vyčnívali oběma směry tak byli tiše.

Tak ostrá slova jako dnes, kdy se má zamezit největším excesům na jedné i druhé straně. Tak velký strach z kolektivní moci lidí, co se stejně obvykle neshodnou ani na tom jestli den či noc, takže se budou hlídat jako ostříži. Tolik hluku, aby bylo zachováno status quo, kdy tu byli ti zlí a ti hodní, co nedráždili nikoho ničím.

Nerad lžu sám sobě a taky jsem nerad obelháván lidmi, co skrývají svůj šat pod rouchem beránčím. Jak bude vypadat tenhle server – kde bude nastavena ona laťka, nezáleží ani na vůli admina, ani moderátorů - ať je jimi kdo chce. Dokonce i ti profesionální prudiči jej neovlivní zase tak moc, jak by si sami přáli. Ale dokud budou lidé lhát sami sobě a skrývat své pravé cíle - to že tu nechtějí lepší fotografie, než si myslí, že dělají (a asi budou dělat) oni - tak tu klid nebude. Anebo bude ten, který vidíme na těch kdysi tak známých místech, co jsou z nich už jen města duchů.

Jsem si vědom, že jsou věci i lidé, ke kterým asi nedosáhnu i když se budu velice snažit. Ale to neznamená, že někomu začnu vyčítat povyšování se a hledat oporu ke snižování latěk ber kde ber, jen abych měl jistotu, že ji lehce překonám. Spíše mě to bude motivovat k ještě většímu úsilí vyrůst co nejvýš. Protože problém není v nastavení laťce, ale v člověku, který ji chce buď přeskočit - nebo se mu stačí plazit.

neděle 26. července 2009

Nic k focení?

Čekání na Karkulku Vlkovou


aneb O malé fotovýpravě, opilé paní a našich očích co vidí i nevidí zároveň aneb o tom, že není to stejné, jak něco vypadá a jaké to ve skutečnosti je.

Takhle se jmenuje nový fejeton, který mi dnes vyšel na DIGIaréně. Takže vás opět zvu k přečtení a případnému zanechání stopy.