pondělí 25. května 2009

O Máně a cestách amatérů

...je název dalšího fejetonu, který mi vyšel vy DIGIaréně. O tom co se může skrývat pod slovem amatér jsem se zamýšlel už v úplně prvním článku tohoto blogu pod názvem Amatér Franta Dostál, kdy jsem upozorňoval na jeho tehdy probíhající výstavu. Dnes popisuji spíše tu druhou (a větší stranu) stranu téže mince... 

dospívání...


Takže vám přeji příjemné počtení a pokud zanecháte stopu pod článkem budu opět rád.

čtvrtek 14. května 2009

Jarní proměny GALERIE V KOPCI

Dnes jsem už k Galerii V kopci nepřišel jen náhodou.  Něco mi říkalo, že by nemuselo být marné udělat si malou zacházku a nakouknout. Nakonec z toho byla asi čtyřicetiminutová  zastávka na cestě z knihovny. 



A myslím, že se vyplatila - bylo se na co dívat. Trojice autorů nějak spjatých s našim regionem vystavovala své obrazy a skleněné plastiky. 
Nejvíce mě zaujala Alena Dědičová  (1958), zdaleka nejen tím, že většina děl byla od ní.   Výběrem vystavených obrazů mi dala, svým způsobem, nahlédnout pod pokličku její tvorby. Vracení se k tématu, hledání výrazu, který by ještě lépe vystihoval to co chce sdělit… jak u jejich "modrých" hladinovek, tak u figurálních kompozic v teplých tónech. 
Bohuslav Eckart (1957) a Marie Hornychová (1947) mě už tolik nezaujali, ale to jen vyjadřuje můj dosti okrajový zájem o sklo, jako materiál. 



Každopádně  - pokud budete mít chvilku času a cestu kolem Mariánské ulice v České Lípě, udělejte si čas na návštěvu této malé Galerie V kopci. Jsem přesvědčen, že  to bude užitečně strávený čas.

středa 13. května 2009

Výrazná Eva Staňková

košilka zklamané ženy

Pro mě je Eva Staňková jakýmsi skokanem tohoto roku. Poprvé jsem si jí všiml na konci ledna v souvislosti s poznámkami pod mými fotkami z osmdesátých let.  Její práce mě tenkrát ještě nijak zvlášť nezaujala.
 


krajina s člověkem

To jsem ještě nevěděl, že zpracovávat fotografie se teprve učí. Ale má za sebou výtvarné vzdělání a kus dobré práce s malbou, knižní ilustrací a grafickými technikami. Ostatně podívejte se sami na její WWW stránky.
 

past

Sotva si svůj fotoaparát osahala a našla spojnici mezi přístrojem a svým pohledem na věci kolem, nastal v jejím fotografování kvalitativní skok nahoru. Dosti rychle si uvědomila trochu jiné zákonitosti fotografické práce a naučila se je používat.
 

polní

Eva Staňková nezapře oko i ruku grafika. Umí najít netušené zkratky v obrazech a předávat je ze své sítnice a mysli i nám, kolem stojícím. Umí i - když je to zapotřebí - vkusně zapojit do obrazu text. 
 


Stav duše č. 21 Smutek pod kontrolou

Není to dávno, co jsem od Evy dostal tři její grafické listy. Občas je vyndám z desek a dívám se na ně. Pak si otevřu její galerii na PhotoExtractu a nechávám myšlenky plynout. Neporovnávám. Jen se dívám a vidím stejný styl.  Rukopis, který se stále vyvíjí do svébytnosti.  Je jako ona. Trochu nesmělý, trochu i hubatý a hlavně - hodně výrazný a nepřehlédnutelný.

A já se těším čím zase překvapí.  


pondělí 11. května 2009

Schizofrenie vnímání abstrakce

Další můj článek vydaný na serveru DigiAréna se věnuje vnímání abstrakce.  Jsou lidé, kteří abstrakci mají rádi a je i mnoho takových co ji nechápou - někteří natolik, že se dívají nepřátelsky na každého, kdo o abstrakci mluví v dobrém. Je to vše o emocích a empatii. Objektivní pohled asi ani není možný, takže i můj článek je jen subjektivní názor jedince stojícího na straně těch, co si k abstrakci našli cestu.


A ledy se prolomily...

Budu rád, pokud vyjádříte pod článkem svůj názor. Hádky nevyhledávám, ale kultivovanou diskuzi (byť s člověkem odlišného názoru) mám rád.
 

pátek 8. května 2009

Never more?

„Tak už nám zase vládnou komunisti,“ by dnes asi řekla posluhovačka Millerová panu Švejkovi …
 
Soudruh Tlustý - sám o sobě říká, nikdy komunistou nebyl a v KSČ byl ryze účelově (tady už není tak otevřený), došel k názoru, že tato vláda je málo pravicová. A tak aktivně pomáhal našim oranžovým komunistům (Podívej -kvete Růža)a rudým stalinistům (Jó třešně žrali), tuto vládu svrhnout.  A to za spokojeného pobrukování stařičkého mocnáře, který došel k názoru, že čím Evropě hůř, tím jemu líp.
 
Aby bylo jasno, náš mocnář taky komunista nikdy nebyl. Dokonce tvrdí, že je nemá rád.  Spolupracuje s nimi také pouze účelově – jen když se mu to hodí – to mu pak nesmrdí nikdo. A tak dnes jmenoval vládu, jejíž někteří členové asi taky nikdy nebyli komunisty, a členy KSČ se stali pouze z prospěchářství.
 
To je přece něco jiného, když tomu zločineckému režimu aktivně sloužili jen z vypočítavosti, ale v hloubi duše mu nevěřili. Pro to má náš veliký evropský disident mnohem větší pochopení, než pro ty, kdo se otevřeně stavěli tomuto gangsterskému spolku na odpor. Pocit viny z vlastní zbabělosti dokáže  deformovat i silnější povahy.

Zatím ještě ve Strakově akademii nesedí sadističtí bachaři a kádrové rezervy ÚV. 
Zatím se to ještě jednomu velice ambicióznímu a bezskrupulóznímu populistovi nehodilo. Ale zadní vrátka nechal pootevřená…

A možná začíná být načase zopakovat si slova Internacionály. Ne snad proto, že bychom tomu věřili. Jen tak, pro jistotu - účelově…

sobota 2. května 2009

Decentní úsměvy MUDr. Cvaka

S Mudr Cvakem jsem se poprvé setkal na serveru Fotoaparat.cz . Až později - v souvislosti s jeho výstavou v Dárkovně - jsem zjistil, že je to přezdívka Ing. Tomáše Vimmra z Prahy.


Pokaždé když se, byť jen na chvilku, podívám na některou z fotografií Tomáše Vimmra, zjistím, že i mé - většinou podmračené - koutky úst jdou nahoru. A to kdykoliv.


Humor Tomášových fotografií není prvoplánový. Občas je jemně zašifrovaný a vždy citlivě nadávkovaný jako koření mistra kuchaře ve vyhlášené restauraci. To také musí být poznat, ale nesmí samoúčelně přebít vše ostatní.

Tomáš, tak jak jej znám, je městský fotograf. Město je mu jevištěm, kulisou i hledištěm. A taky místem, kde potkává lidi. Protože člověk je přítomný na každé jeho fotografii. Občas "jen" zprostředkovaně, ale vždy tam je.

Všimněte si Tomášových momentek. To nejsou žádné náhodné cvaky. Každá je zkomponována jako perfektní ateliérová fotografie. Nikde nic nenadbývá, vše je na svém místě. Tvarem, barvou i světlem. Práce natolik precizní, že ji asi většina lidí bere za náhodu a ne něco promyšleného. Ovšem taková "náhoda" může potkat vícekrát za sebou jen velmi připraveného autora.

Ing. Tomáš Vimmr je velice laskavý a nenápadný člověk. Ale určitě ne nenápaditý. Právě naopak. Za ostýchavým úsměvem ukrývá pohotovou a věci znalou mysl. Nepotřebuje nic stavět na odiv. Je pozorný posluchač a divák. A když promluví, je dobré mu naslouchat. Ví, co říká.


úterý 28. dubna 2009

Hlavy v písku...

Včera jsem dostal emailem psaní, jehož podstatnou část tvoří slova australského premiéra Kevina Rudda. Na Netu pobíhá už někdy od počátku měsíce, takže ho jistě mnozí znáte.
Můžu říci, že z něj mám hodně rozporuplné pocity. Ale nenapsal ho žádný ultrapravičák - právě naopak, Kevin Rudd je liberál, jakého můžeme Australanům závidět. Řekl korektně a nahlas to, o čem už pár let přemýšlím:

Mísení kultur?




„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa u toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví.“

Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž - pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!

Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.

Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je abyste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.

Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toto všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody- právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“



Moje dosti liberální názory jsou známé. Nemám rád xenofoby ani rádoby vlastence - nacionalisty. Ale vše má své hranice. Ve chvíli kdy si např. muslimský svět dovoluje určovat, co smí být v našich novinách a naši muslimové to, byť tiše, schvalují - je se o čem bavit. A pokud o tom nebudeme mluvit my, pokud v rámci korektnosti budeme dále držet hlavy v písku, necháme tu volný prostor pro různé populisty, co si začnou přihřívat svoji černou ultranacionalistickou polívčičku. A skončí to velice špatně…

pondělí 27. dubna 2009

O jednom mostu a očích turisty

O jednom mostu a očích turisty se jmenuje dnes vydaný fejetonek na DigiAréně.
Jelikož jsem ho psal já a doprovází jej fotografie mé ženy Lojziny, zvu vás k jeho přečtení.

Pokud pod ním zanecháte stopu, popřípadě dáte najevo, že se vám líbil v hlasování, tak budu jen rád.

sobota 25. dubna 2009

O měsíci a megalomanech

Před pár dny proběhla medii zpráva s titulem: „Měsíční ambasáda věnuje Praze 405 hektarů pozemků na Měsíci“
Nejprve jsem se jen usmál, ale pak mě napadlo, že to může být dar hodný králů.


Já myslím, že by po tomto daru měl pan primátor skočit jak šerpa na himálajský vršek, dříve než si to ta agentura rozmyslí anebo ho někdo vystřídá v jeho pracovně na magistrátu. Protože, s veškerou úctou k panu Bémovi, když to neudělá on, jistě se najde jiný chytrolín.
Důvodů proč by tak měl učinit je jistě povícero, ale ten hlavní je, jím tak prosazovaná, kandidatura Prahy na Olympijské hry. Absurdní? Záleží na úhlu pohledu. Pořádat olympiádu za několik set miliard v této zemi není absurdní o nic méně. A když už zatížit dalším dluhem i příští generace, tak proč ne s pompou a zápisem do análů světových dějin.

Část OH by Praha mohla přemístit na či pod povrch měsíce.
  • Pražští představitelé by nemuseli dělit o slávu s papaláši jiných měst
  • Toto klání zapsalo do dějin jako hry, kdy i bez dopingu nebývale stoupla výkonnost atletů. Různé hody, vrhy a skoky by jistě zajistily mnoho nových olympijských rekordů, nad nimiž by Beamountův skok do dálky z roku 1968 už jen upadl do trapného zapomnění.
  • Žádné nucené výkupy pozemků a sanace starých zátěží na nich. Stavělo by se (samozřejmě jen obrazně) na zelené louce . Ale taky (pro některé bohužel) konec čachrů s těmito pozemky.
  • Kolaps veřejné dopravy by nebyl starostí Prahy, ale firem dopravující sportovce a případné diváky na našeho souputníka.
  • Nijaké ústupky ekologům, památkářům a jiným brzdám výhodných profitů.
  • Tato akce by byla do té míry historická a natolik by proslavila tuto zem, že by každý její kritik mohl být považován za škodnou a využit jako nácvikový terč při střelbě na holuby. Jako druhotný efekt by to pomohlo zvýšit připravenost našich olympijských střelců.
  • ..a čtenář jistě najde mnoho dalších výhodných možností, které podpoří využití tohoto pozemku na uvedený účel...

Bohužel je tu i jeden velice vážný problém, který tuto úvahu nekompromisně posunuje na pole pouhé fikce:
Tak veliká akce by byla pod skutečným drobnohledem světové veřejnosti. A tak - ani sebepečlivěji připravené výběrové řízení na zajištění OH by nezaručilo, že lukrativní zakázky by dostaly jen ty správně spřátelené firmy. A peníze daňových poplatníků by tak mohli shrábnout i lidé, kteří nejsou vhodně napojeni na magistrát.

Letošní liberecký Světový šampiónát v klasickém lyžování je mi mementem...

úterý 21. dubna 2009

Shoah (šoa)

21. duben - Jom ha-Šo'a (Den šoa) či Jom ha-zikaron la-Šo'a ve-la-Gvura, Den památky na šoa a hrdinství) je 27. dnem měsíce nisan v židovském kalendáři, což připadá na počátek jara. Je připomínkou šesti milionů Židů, kteří byli zabiti během holocaustu. (V Izraeli je tento den státním svátkem; datum je stanoveno na výroční den povstání ve varšavském ghettu).

Původně jsem chtěl napsat i článek o narůstající intoleranci ve společnosti. Ale jen bych přidával další slova k mnoha, která už byla - zvláště v posledních dnech - řečena. Náckové, praví i ti zleva, opět zdvihají hlavy a jako Sirény zpívají píseň o Lidu, Vlasti, Národu. Zpěv líbivých tónů, ale bojového rytmu.
Rytmu okovaných bot rudých a černých gard.
Textů plných intolerance a násilí oproti těm, kdo mají jinou krev, kůži, náboženství či dokonce jen názor.
Známe už nápěv té písně. Je o tom, že když eliminujeme nepřátele (za všechno přece můžou nepřátelé) budeme se mít jako v ráji. Žrádla i chlastu pak bude dost. A jako zábava - přece pogromy!

Nemám rád násilí. Ale to neznamená, že nastavím druhou tvář, když mě někdo uhodí. Židé ukázali tenkrát ve Varšavě, že nejsou ovce jdoucí na porážku, i když jim bylo jasné, že boj s tak velikou přesilou nemůžou vyhrát. Od té doby nám dokázali už mnohokrát, že doba kdy je jiní mohli beztrestně masakrovat, už pominula. Chápu, že stát Izrael budí nevoli mnoha chytráků, co židy rádi používají jako prostředek k odpoutání pozornosti od toho, že jinak nemají co říci. A je jedno, zda jde o fanatické křesťany, muslimy, nácky, bolševiky či jiný lidský odpad.
Někdy se může dostat chátra k moci. A následky jsou pak fatální. Věřím, že žiju ve společnosti, kterou to nečeká. I dnešní Den Shoah by nám měl být mementem...





Zrovna poslouchám TV NOVA - Někdejší vůdce rasistického hnutí Ku-klux-klan David Duke přijel do Česka aby tu přednášl na Karlově Univerzitě. Organizátorem je student práv Filip Vávra. Více v Českých novinách.

Skutečně tato zem musí sloužit jako úložiště toho nejhnusnéjšího odpadu?


24.4.09 21:04
Právě jsem si přečetl, že výše uvedený rasista David Duke byl dnes v Praze zatčen a právě je vyslýchán. Zdroj České noviny


25.4.09 19:10
Právě sleduji ve zprávách ČT, že policie vymetla tenhle odpad z republiky.