košilka zklamané ženy
Pro mě je Eva Staňková jakýmsi skokanem tohoto roku. Poprvé jsem si jí všiml na konci ledna v souvislosti s poznámkami pod mými fotkami z osmdesátých let. Její práce mě tenkrát ještě nijak zvlášť nezaujala.
krajina s člověkem
To jsem ještě nevěděl, že zpracovávat fotografie se teprve učí. Ale má za sebou výtvarné vzdělání a kus dobré práce s malbou, knižní ilustrací a grafickými technikami. Ostatně podívejte se sami na její WWW stránky.
past
Sotva si svůj fotoaparát osahala a našla spojnici mezi přístrojem a svým pohledem na věci kolem, nastal v jejím fotografování kvalitativní skok nahoru. Dosti rychle si uvědomila trochu jiné zákonitosti fotografické práce a naučila se je používat.
polní
Eva Staňková nezapře oko i ruku grafika. Umí najít netušené zkratky v obrazech a předávat je ze své sítnice a mysli i nám, kolem stojícím. Umí i - když je to zapotřebí - vkusně zapojit do obrazu text.
Stav duše č. 21 Smutek pod kontrolou
Není to dávno, co jsem od Evy dostal tři její grafické listy. Občas je vyndám z desek a dívám se na ně. Pak si otevřu její galerii na PhotoExtractu a nechávám myšlenky plynout. Neporovnávám. Jen se dívám a vidím stejný styl. Rukopis, který se stále vyvíjí do svébytnosti. Je jako ona. Trochu nesmělý, trochu i hubatý a hlavně - hodně výrazný a nepřehlédnutelný.
A já se těším čím zase překvapí.
:)))
OdpovědětVymazatpravda , ani bych nerekl ze je hubata, ale jedna z nejlepsich vytvarnic co skoro znam.
Tebe ještě nezná a tak se tváří nehubatě...:)
OdpovědětVymazat:))
OdpovědětVymazatkrásné, moc krásné
OdpovědětVymazatJirka Burdych
Richtere!!! Nemůžeš mě mít takhle přečtenou, to je nelidský!!! Nikdo by si toho ani nevšim, že jsem hubatá, jen ty a Josef, a ty to takhle veřejně rozmatláš:-))))))
OdpovědětVymazat(Přisámbohu, že se snažím nebýt hubatá, ale je to silnější než já, vydržím to vždycky jenom chvíli...)
Rudy, říkám to nerada, ale ten chlap má pravdu:).
p.s. Děkuji kamaráde za krásný medailonek...
Stano jsem já, neumím se ti tu ani podepsat...
OdpovědětVymazatPěkné, moc! Početl jsem si, prohlédl fotky a nejednou mi bylo líto, že už jsem na konci.
OdpovědětVymazatAle já si ty další fotky najdu!
Františku, zdá se, že ty o kterých píšeš, znáš lépe než oni sami sebe. Máš nás prokouknuté skrz naskrz. Kde se dají sehnat takové RTG oči?
Tomáš V. - MCv
Tomáši, ono to bude nejspíše tím, že ty medailonky dělám o lidech a fotkách co mě oslovují. Jenom chválím (je proč!), ale jakmile bych začal psát kriticky, zřejmě by dotčení a jejich přátelé nesdíleli tvůj názor. :)
OdpovědětVymazatTebe - myslím - prokouknutého mám. Občas mívám pocit, že musíš hodně intelektuálně brzdit, abych s tebou udržel alespoň zdání kroku...
...děkuji.
Evo (Stano) - Holt jsi byla zatím hubatá jen na mě a na Josefa. Ostatní to teprve čeká :)))
OdpovědětVymazatJsem rád, že nás Photoextract svedl dohromady. Život je tím zase o kousíček bohatější...:)
hubatá asi bude,ale umí...moc dobře činíš Františku,často si tu čtu...:-)))))
OdpovědětVymazat-havran-
Děkuji Vladimíre...:)
OdpovědětVymazatfajnfajnfajn...:) -k
OdpovědětVymazatHavran, Havran... Kdo je ten osvícený muž?!:) Smykal?
OdpovědětVymazatEva
Píši jen nakvap: Znám Evu původně odjinud a mám tu čest poznávat ji už nějaký ten pátek. Jestli tohle Bohem (v onom okamžiku ho uznáváme i my bezvěrci) obdařené, vzdělané, výrazné, inteligentní, krásné, osobité, vtipné, hravé, ano :), i roztomile hubaté a občas i zdravě zachmuřené stvoření vyjma svého příslovečného devatera perfektně zmáknutých řemesel ovládá ještě nějaké další opravdové umění navíc - potom je to umění přesahu. A v tom je skutečným mistrem, v tom spatřuji klíč k jejímu unikátnímu, specifickému rukopisu.
OdpovědětVymazatTakhle ji mám zatím prokouknutou já...
Přes příliš banálních internetových identit, jimiž disponuji, kloudně nevím, jak se tu podepsat :) - Hanule.
Díky, Františku, za možnost nahlédnout na Váš blog. Zůstává v mých záložkách...
Děkuji Hanule. Moc mě vaše slova potěšily. :)
OdpovědětVymazatEvi - ano to je on. Nevermorák :)
A mě... A jak... Eva
OdpovědětVymazatJá se tedy taky jdu přiznat, že Evu znám poněkud déle a prapůvodně odjinud, ale děkuji osudu, že mě s ní jednoho dne dala šťasná náhoda dohromady. Natrvalo ovlivnila pozitivně můj život, vstupuje do něj "rozkopnutím dveří" a já ji vždycky ráda vidím, třebas i zde. Žasla jsem nad jejím talentem a ono se to pořád stupňuje. Netuším, kam až to může zajít, vždycky si myslím, že nic lepšího už z ní vypadnout přece nemůže a ona pokaždé překvapí dalším stupínkem.
OdpovědětVymazatA ještě jedno přiznání jen pro tebe, Františku. Jmenuji se Marie :)))
Jojo, já si halt umím najít přátele:-).
OdpovědětVymazatEva