S Mudr Cvakem jsem se poprvé setkal na serveru Fotoaparat.cz . Až později - v souvislosti s jeho výstavou v Dárkovně - jsem zjistil, že je to přezdívka Ing. Tomáše Vimmra z Prahy.

Pokaždé když se, byť jen na chvilku, podívám na některou z fotografií Tomáše Vimmra, zjistím, že i mé - většinou podmračené - koutky úst jdou nahoru. A to kdykoliv.
Humor Tomášových fotografií není prvoplánový. Občas je jemně zašifrovaný a vždy citlivě nadávkovaný jako koření mistra kuchaře ve vyhlášené restauraci. To také musí být poznat, ale nesmí samoúčelně přebít vše ostatní.

Tomáš, tak jak jej znám, je městský fotograf. Město je mu jevištěm, kulisou i hledištěm. A taky místem, kde potkává lidi. Protože člověk je přítomný na každé jeho fotografii. Občas "jen" zprostředkovaně, ale vždy tam je.
Všimněte si Tomášových momentek. To nejsou žádné náhodné cvaky. Každá je zkomponována jako perfektní ateliérová fotografie. Nikde nic nenadbývá, vše je na svém místě. Tvarem, barvou i světlem. Práce natolik precizní, že ji asi většina lidí bere za náhodu a ne něco promyšleného. Ovšem taková "náhoda" může potkat vícekrát za sebou jen velmi připraveného autora.
Ing. Tomáš Vimmr je velice laskavý a nenápadný člověk. Ale určitě ne nenápaditý. Právě naopak. Za ostýchavým úsměvem ukrývá pohotovou a věci znalou mysl. Nepotřebuje nic stavět na odiv. Je pozorný posluchač a divák. A když promluví, je dobré mu naslouchat. Ví, co říká.
Ing. Tomáš Vimmr je velice laskavý a nenápadný člověk. Ale určitě ne nenápaditý. Právě naopak. Za ostýchavým úsměvem ukrývá pohotovou a věci znalou mysl. Nepotřebuje nic stavět na odiv. Je pozorný posluchač a divák. A když promluví, je dobré mu naslouchat. Ví, co říká.






Víte jak plzeňáci poznají, že přišlo jaro? Rozhlédnou se pozorně kolem sebe a když někde v parku zahlédnou tmavovlasou sympaticky vypadající ženu, jak se plazí mezi kvítím po břiše s fotoaparátem u oka … vědí, že jaro je už tady neb Marta Černická ztratila svou plachost…






