Pokud položíte Američanovi otázku, jak se má, odpoví: Dobře, ba co více - skvěle! A vůbec nebude záležet na tom, že se vrací od spáleniště svého domu, kde mu právě zahynula rodina. Jsou vychováváni jako vítězové, neúspěch je u nich brán jako ostuda. Hledí do budoucna s optimismem natolik silným, že z něj někteří z nich dostávají tkz. tetanovou křeč a jejich úsměv vypadá uměle a neupřímně.
Naproti tomu - typický Čech je povahy tklivé až naříkavé. I když mu budou přísloveční holubi létat do huby, najde si důvody k hořekování. Buď budou holubi málo či moc propečení, nebo kořeněni jinak než má zrovna rád. Typický Čech má v sobě vštípenou jakousi malost a přízemnost. Pokud zrovna nevyhraje náš tým nějaký zápas ve fotbale či hokeji, tak se mimrá v tom, jak se ho někdo jistě snaží ošidit, ponížit, zneužít. A tak raději nikdy nepřizná, že by se mohl mít dobře, aby na sebe neupozornil případné závistivce. Že by svět byl krásné místo k životu u nás dokáže říkat jen pád idealistů, které většina nebere moc vážně.
I já jsem Čech. Důkazem toho jsou i ty naříkavé řádky nahoře. Nemám rád nabubřelá slova. Když slyším nahlas (hlavně politiky) vyslovit pojmy jako vlast a národ, jdu okamžitě do střehu a očekávám nějakou lumpárnu. Ale to vůbec neznamená, že nemám tuhle zemi a její lidi rád. Nemusím svůj vztah hlučně vykřikovat do světa, nemusím o tom ani popisovat tuny papíru. Ale já a tato kotlina uprostřed starého kontinentu jedno jsme. Jsem její součástí v její kráse i malosti. Vycházím z kořenů jejich dějin a vychovávám své děti k tomu, aby ji ctily takovou jaká je. Nikdy jsem nemával její vlajkou, ale při pohledu na ní cítím jistou sounáležitost a hrdost. Mohl bych pokračovat stále dál, ale sklouzával bych stále více do patosu a možná i sentimentu.
To, že mám někoho nebo něco rád, ještě neznamená, že nemůžu vidět i věci a chování, které se mi nelíbí. A tak mám odedávna svůj Český sen, který se pozvolna naplňuje. Opravdu pomalu a nenápadně rosteme. Občas upadneme na hubu, ale nezůstáváme na ni - jako celek - ležet. Opět se narovnáme a zase jsme o malý kousek větší, sebevědomější a usměvavější…
Češi se mění. Hlavně ty mladší generace. Ne všichni k lepšímu, ale trend vzhůru tu zřetelný je. Jsem opatrný (jako Čech - takže - hodně opatrný) optimista a koutky mých úst se lehce začínají zdvihat výš.
Dnes slaví křesťané zmrtvýchvstání Syna božího - Ježíše. Já nejsem věřící a tak slavím JARO. A nejen to v přírodě, tam za oknem mého bytu. Ale i to co prožívá naše zem už dvacet let. A že při něm občas nadávám? Větrám si tak plíce v tom opojném jarním vzduchu od různých alergenů. Jsem Čech a zanadávat si přece musím…
Hezké svátky Velikonoční přeji všem lidem…
Zajímavá úvaha a srovnání. Jsem věřící a slavím Velikonoce. Všimni si mladých věřících lidí. Také nosí na rtech úsměv a nemusí být Američany. Nevím, snad trochu pokory a smíření.
OdpovědětVymazatMáš pravdu, dnešní mladí jsou jiní. Sebevědomější, víc si věří a hlavně jsou samostatnější. Také jsou průbojnější, drzejší a někdy agresivnější. Znají svá práva.
To, že se koutky Tvých úst se nepatrně začínají zdvihat výš, bude asi trochu věkem - nic jiného nám totiž nezbývá. Máme nějaké zkušenosti a snad i trochu nadhled a odstup od problémů mladých. Věřím jim :-D
Přeji krásné JARO s úsměvem na rtech, jdu slavit Velikonoce!
Magdalena
Děkuji Magdaleno, i já se zase usmívám o trochu více... :)
OdpovědětVymazatVesele Jaro, a velikonoce.
OdpovědětVymazatMyslim ze mas pravdu. Ne myslim, ale vim. Jeste mohls pripsat, ze kdyz se dva lide potkaji, tak je zvykem se navzajem ne poklonkovat, ale urazit, zesmesnit, ukazat kdo ma vic a popripade pohadat. Ale doufam ze to delaji jen trpaslici.
Taky je zajimava Velikonocni tradice. Jit a zmlatit vsechny zensky. Na slovensku je to oblevacka, polivaji se vodou. V Americe chodi zajic, a roznasi vajicka , do ruznych ukrytu. Deti se zbudi, a utikaji to hledat. Moje zena to schova tak, ze to sama potom nemuze najit. Roznasi to v tenhle moment, je 7:00. Deti jsou 18 let a 12, vi uz ze to dela ona, ne zajiz, premlouvaji ji aby to uz nedelala, ale ona udrzuje tradici. Jednou jim dala neco na dno bazenu.....
Kdyz byli s mou zenou v Ceskoslovensku,jeste mladsi, byli zrovna velikonoce, a videli jak par kluku bicuji holky, tak s toho meli malem mrtvici, a rozplakali se.....
Rudi - ono se nemá mlátit, ale lehce pomlazovat. Je to tradice a pokud si někdo neléčí komplexy, tak to není tak zlé. Já jsem už asi třicet let nepomladil žádnou, ony moc piští a chtějí mě polévat vodou ... :)
OdpovědětVymazatJo, ja vim, ale je to zvlastni tradice, ojedinela, kdyz to nekomu vykladam, tak se na mne divne divaji.......
OdpovědětVymazat:))))) my si to neuvedujeme, pro nas je to normalni, tak jak pro Araby je normalni,......
OdpovědětVymazatMy doma Velikonoce, co jsou děti odrostlé, už neslavíme. Po zkušenostech před 5-ti lety, kdy k nám přišli koledníci už pod parou, usídlili se na zahradě pod pergolou, vypili vše, včetně misek s vodou mých čubiček, ochcávali všechny keře a zvraceli sousedovi za plot, tak brzy ráno odjíždíme ven a vracíme se odpoledne, když je už klid. Tak i zítra.
OdpovědětVymazatPěkné velikonoční pondělí !!!
Jirka Řehák
Jirko, i kdyz je to smutna tvrda realita, tak mne to rozesmalo, asi ten tvrdy pesimistycky zpusob jak sto napsal. :)))
OdpovědětVymazatAle nedivim se ti.
Proc na ne neposlal psi?
Léta jsme na Velikonoce taky mizeli ven, dlouhé volno pod širákem atd...
OdpovědětVymazat..teď máme děti a tak to podřizujeme jim...:)
Já nevim, ale není to americké "How are you?" spíše pozdrav, než otázka? Já v taky na pozdrav odpovídám Dobrý den, i když třeba moc dobrý není ;)
OdpovědětVymazatPetr
Petre, to mas pravdu, to jsou pozdravi, ale myslim ze tahle uvaha je o necem jinem, o celkovem pristupu k zivotu. Jinymi slovi, nekteri lide jsou nasrany na vsechno od rana do vecera.
OdpovědětVymazatDobre den,ziju 8 let v USA,ale jsem prava Brnajda.....uvaha je zajimava,pravda je, ze how are you je mysleno spise jako pozdrav:)
OdpovědětVymazatNechci se zastavat Amiku,ale mne sokovalo ,kdyz jsem po roce byla zpatky v Cechach na vanoce,jak jsou lidi neochotni a nevrli,pani pokladni v obchodnaku mne rozbrecela ,kdyz jsem se ji slusne zeptala jestli by mi mohla rozmnenit 20 na dve desetikoruny,skaredym poheldem a "no to bych teda opravdu nemohla",to by se v USA stat nemohlo.Take tady v USA slysim porat ,jak mam krasne a roztomile deti i od lidi ktere neznam,v Cechach mne neoslovil nikdo,jen po nas koukali co mame na sobe ...:)
Rozdil je i na silnicich,jak se chovaji ridici.Muj manzel je American a rika ,ze mu pripadne ,ze Cesi jsou vsichni nasrani a porat nekam spechaji :)
Mej se krasne T*
moje dcera, která žije v NJ říká něco obdobného...:)
OdpovědětVymazatFrantišku, Tvůj článek mě potěšil a zahřál u srdíčka ((-: V Americe jsem nebyla a Američany zas až tak neznám.. Mám jen pár zážitků s jednotlivci a z toho nelze činit závěry o celém národě.. Takže raději o nás - Češích.. Vím, že máme spoustu chyb, a že naše nátura je více melancholická, zádumčivá (prý je to tou slovanskou krví - někde jsem to četla(-:) a z toho plyne menší dávka optimismu, sebedůvěry, ale přese všechny chyby a průsery jsem ráda, že jsem Češka (moravská ((-:), můžu říct, že jsem na to hrdá. Ano, je spousta věcí, které mě na nás štvou a vadí, ale na dr. straně znám tolik dobrých, milých a statečných lidí, kterým záleží na druhých, na naší zemi, kteří si dovedou vážit sami sebe a proto mají i stejný přístup k ostatním, tak pořád věřím, že se to jednou obrátí, a že tito lidé se dostanou na místa, ze kterých budou moct více ovlivňovat směřování naší země, náš obraz ve světě, ale i v nás samotných.. Myslíš, že jsem velký idealista? Přeji hezký den ((-:
OdpovědětVymazatŠtěpánka B.
Slovanská krev...no...v Čechách je to moc sporná premisa. Například já má třičtvrtiny krve německé. Ale mí předci prý přišli kdysi z Rujány...a ta byla hodně dlouho slovanská...
OdpovědětVymazatKolik se v mé rosové linii projevily tahy žoldnéřských vojsk všech možných národností, nakolik se projevily vlivy židovské nevím a netuším. Ale předpokládám, že ve všech Češích nějaké jsou a já nebudu vyjímka.
Přesto vše jsem Čech. Narodil jsem se tu, žiji tu celý život a čeština je moje rodná řeč. Není za co se stydět a ani přehnaná hrdost není na místě. Je to stav, který mi vyhovuje, přes všechny zápory co na nás vidím. V USA bych asi nevydržel žít, jsou jiní. Nejsou horší ani lepší, jsou jiní. Ale máme se navzájem co učit...
Tak to je tak vše co mám teď na srdci...:)
((-: No, já také nevím, při svých modrých očích a světlých vlasech, zda-li jde o rysy árijské či slovanské (((-: Ale vím, že např. až do mojí rodné vesnice přišli první Slované už ve II. vlně stěhování národů - někdy v 6-7 stol. n.l.(dělali u nás vykopávky).. Ale co způsobili Švédové se skladbou obyvatelstva v kraji pod Buchlovem přesně nevím.. Tož tak (-:
OdpovědětVymazatÁle, jsem Češka a Moravanka (to se myslím nevylučuje), mám ty naše mírně zvlněné kopečky moc ráda a špatně by se mi bez nich žilo..a tak to s těmi sousedy, pálící plastové láhve na zahradě, řvoucími "děťátky" a každoročně nám uorávající alespoň kousek pole nějak vydržím ((-:
MSK Štěpánka