pátek 28. srpna 2009

Další osudové setkání...

Po čtvrtečním setkání s Martinem Radou a jeho synkem na zahrádce jedné českolipské restaurace jsem čekal na autobus, který by mě odvezl k domovu.
Jak se tak rozhlížím ulicí kolem sebe, přepadl mě pocit neskutečna. Snad ta dvě vypitá piva, snad horko, snad dlouhý rozhovor o fotografování způsobily, že jsem znenadání začal vidět věci dříve neviděné:


Opodál si deštník smlouval dostaveníčko se šicím strojem. Přes stakato nízko nalétávajících vlaštovek jsem zaslechl jen: „… na operačním stole? Ten Breton se snad zbláznil!…“a přijíždějící autobus Man se náhle změnil v oslňující paprsek. Přistál přímo přede mnou a poté co mě pohltil, vedl dlouhý a překotný monolog o jakémsi nadreálnu. O experimentování ve výtvarném umění, o nových fotografických a filmových postupech, o malbě co se vyvíjí k novým výrazovým prostředkům. Povídal toho ještě hodně, ale já byl mimo snad proto, že francouzština toho hlasu byla plna amerického akcentu a navíc, já běžně francouzsky neumím ani slovo.

Najednou jsem stál před naším domem a autobus Man v podobě paprsku mizel za zatáčkou. Paprsek Man. Až teď mi došlo, kdo mě to vezl domů… paprsek se přece anglicky řekne Ray.

...vždyť já jel domů s Man Rayem!

neděle 23. srpna 2009

O těch nejlepších místech k záběru


Pařezové Alpské výhledy na Děčínském Sněžníku
A také o tom, že magická místa kolem nás nenajdeme ani s nejlepším průvodcem, pokud je nenajdeme sami v sobě. To že fotografujeme motiv za stejného místa jako ostatní, ještě neznamená, že naše fotografie bude dobrá.Ač i z toho místa jsme už dobrou fotografii někdy viděli.


To vše najdete v mém dalším fejetonu, který vyšel na DIGIaréně. Takže vás opět zvu k počtení a pokud zanecháte stopu, budu jen rád. :)

sobota 22. srpna 2009

Když prší štěstí...


Tady za okny našeho českolipského domu je nevlídno a vlhko po nočním dešti. Navíc nám připadá, že silně ochladilo, protože teplota oproti včerejšku pokleskla o více než deset stupňů.

Šest časových pásem odtud v Jamestownu asi sleduje jeden pár počasí mnohem bedlivěji než já to naše tady. Zatím tam sice neprší, ale dešťové mraky od jihu hrozí, že můžou dorazit i k nim a trochu pokazit jejich veliký den.

A proč píšu o tak vzáleném místě a jeho počasí? Dnes ve dvě hodiny odpoledne místního času (a v našich šest podvečerních) si pan James Perry bude brát Pavlínu Richterovou. Vím, že si moje dcera vybrala dobře a věřím, že k pýše otcovské přidám i hrdost na svého zeťě.

Pavlíno a Jime, dnes vám bude pršet štěstí i kdyby trakaře padaly a my na vás budeme myslet nejen tento velký den.
Hodně štěstí a Good Luck.

Táta, Lojzka, Zuzanka a Fanda

čtvrtek 20. srpna 2009

Skoro zapomenuté výročí

alespoň stopu zanechat...

Nějak jsem v tom chvatu, co kolem mě pádí, prošvihl výročí prvního příspěvku (o výstavě Franty Dostála), který jsem vložil 17.8.2008 na tenhle Blog. Já vím, že to není nic světoborného, ale ani ve snu jsem se tenkrát nenadál, že tu během roku budu mít takřka 9000 návštěvníků a fotografie dalších jedenadvaceti fotografů.

Ohňostroje neosvětlovaly oblohu nad naším domem a ani to šampaňské nebouchalo. Jen mám takový pocit, že jsem někde a u někoho zanechal stopu, za kterou se nemusím stydět. A je to - po čertu - příjemný pocit.

Takže děkuji vám všem, kdo tohle virtuální místo navštěvujete a necháváte tu i své stopy, protože ty mi říkají, že to co dělám není zbytečné.

Děkuji.

úterý 18. srpna 2009

Výstava se blíží




A já mám jednu (alespoň pro mně) příjemnou zprávu. Dnes mi přišlo deset novějších fotografií 30×30 cm, které mi nechala udělat má dcera Pavlína a poslala mi je. Takže v Odolene Vodě nebudu vystavovat jen "vykopávky" staré dva a půl roku. Ne, že bych se za ně styděl, ale už je mám dost okoukané...
Takže budete-li mít zájem pozvánku na výstavu najdete tady.

čtvrtek 13. srpna 2009

Doufám

Dnes ráno jsem se z televize dozvěděl, že kriminalisté z Ostravy údajně dopadli skupinu dvanácti lidí, kteří mají mít podíl na zbabělém žhářském útoku ve Vítkově 18.dubna.
Kdo v minulých dnech sledoval zdravotní stav dvouleté Natálky, kdo viděl její popálenou tvář a tělo a má jen kousek srdce v těle, toho ta zpráva nemůže nechat chladného.



Jen doufám, že policie má skutečné viníky a nejde jen o mediální bublinu.
Jen doufám, že vyšetřování bude provedeno kvalitně a viníci nevyjdou bez trestu, pro špatnou práci vyšetřovatelů.
Jen doufám, že státní zastupitelé nebudou vést případ někam do ztracena.
Doufám, že soudy budou soudit spravedlivě a při prokázání viny se budou řídit nejen literou, ale i duchem zákona a použijí co nejvyšší sazby pro potrestání těch zrůd.

A taky doufám, že si žádný politický papaláš ( dlouho jsem si myslel, že tohle slovo zmizí z našeho slovníku), nebude svou předvolební polívčičku ohřívat nad popáleným děvčátkem.

Ano jsem asi nepoučitelný, ale kousek naděje ve mně stále ještě někde je. Jen ji musím občas hodně hledat.

pondělí 10. srpna 2009

Fotografie z autobusu

Uprostřed cesty

Dnes mi na DIGIaréně vyšel další z mých fejetónů tentokrát pod názvem Fotografie z autobusu.
Zatímco většina toho co v něm píšu o fotografování není, všech sedm doprovodných fotografií má společné to, že jsou snímány z pasažérského sedadla tohoto dopravního prostředku. Tři z nich dokonce už za jeho jízdy ze zastávky.

Takže si vás opět dovolím pozvat k přečtení a pobavení se. A pokud zanecháte pod článkem stopu, budu moc rád.

středa 5. srpna 2009

MR

Mnoho lidí o tomto autorovi neví o moc více, než je onen monogram MR provázející jeho fotografie na WEBech.

Ti co jeho fotografickou tvorbu sledují, už vědí, že ty dvě písmena znamenají Marian Recman.



A to je vlastně vše co o tomto člověku vím i já. Vše ostatní si domýšlím z digitálních otisků jeho fotografií, se kterými se už nějakou dobu setkávám díky internetu.




Jeho fotografie jsou nenápadné stejně, jako jeho vystupování. Neupoutávají na sebe velikou pozornost a zřejmě o to asi ani nestojí. Nejsou určeny každému, kdo propadl fotografii. Spíše je můžeme považovat za tiché vyprávění, které se dá přeslechnout, když budeme příliš pospíchat a hlučet. Asi jako když zurčí voda malého potoka v letním podvečeru. Kdo má zájem může usednout a naslouchat...



Můžu-li si dovolit přirovnání s vínem, tak mi připomínají zašlé a nenápadné lahve v zastrčené polici, ze kterých starý vinař nalévá jen na přání znalcům, kteří umí vychutnávat. Zatímco většina běžných zákazníků horečně nakupuje vyleštěné lahve podle líbivosti vinět.


S fotografiemi Mariana Recmana se můžete setkat na fotoserveru Photoextract anebo na jeho WWW stránkách.
Udělejte si hezkou chvíli - vypněte mobil i zvonek na dveřích a máte-li možnost, nalijte si sklenku něčeho dobrého. Otevřete si ty fotografie a nenechte se ničím vyrušovat při jejich prohlížení. Nebude to jistě ani trochu ztracený čas...

sobota 1. srpna 2009

Pozvánka na výstavu



Během příštího měsíce budu mít možnost vystavovat v Odolene Vodě v Minigalerii Pavla Novotného. Chci poděkovat jejímu majiteli za tuto možnost prezentace veřejnosti. A taky jednomu hradeckému - již dříve tam vystavujícímu - fotografovi, který dal na mě panu Novotnému typ.
Děkuji Josefe... :)


Z finančních důvodů si nemůžu dovolit udělat ucelený soubor z novějších prací. Takže se výstava bude skládat z mých starších fotografií, které už byly prezentovány - například v Dárkovně. Přesto si myslím, že stojí za zhlédnutí a co nejuctivěji vás na ni zvu.

Takže pár nových fotografií bude - více tady: